Je úroveň ochrany vyhošťovaných cizinců v souladu se sliby o urychleném vyhošťování?

Ráno v šest hodin odjíždí z Brna, od sídla veřejného ochránce práv, auto se dvěma právníky. Míří do věznice v pražské Ruzyni, kde jsou umístěni dva občané Nigérie, kteří mají být z naší republiky vyhoštěni. Úkolem právníků z kanceláře ombudsmana je, aby podle mezinárodních dohod dohlíželi na to, zda nejsou porušována lidská práva těchto vyhošťovaných cizinců.

Od věznice odjíždí auto s našimi policisty a dvěma vyhošťovanými, následováno naším autem, ze kterého právníci bedlivě dohlížejí na zachování všech práv. Je to již druhý pokus o vyhoštění těchto občanů: při prvém pokusu se tito chovali tak, že je kapitán letadla odmítl vzít na palubu a vyhoštění muselo být přerušeno.

Na hranici s Rakouskem se připojují rakouští policisté, ale naši právníci doprovázejí auto až na vídeňské letiště, kde jsou oba vyhošťovaní umístěni do letadla. Práce našich právníků ovšem nekončí: dohlížejí na zachování lidských práv vyhošťovaných během letu až na letiště v nigerijském Lagosu. Teprve po předání nigerijským úřadům jejich práce končí, přespí ve zdejším hotelu a druhý den se vrací letadlem do Prahy a odtud autem do Brna.

To není část povídky nebo scénář k dobrodružnému filmu, nýbrž (zatím!) spíše výjimečná, ale zcela reálná akce jednoho oddělní kanceláře veřejného ochránce práv. Ten tak činí nikoliv z vlastní iniciativy. Podle tzv. návratové směrnice Evropského parlamentu a Rady provádí veřejný ochránce práv od 1. ledna 2011 sledování zajištění cizinců a výkonu správního vyhoštění, předání zajištěných cizinců nebo jejich průvozu („průvoz“ je vstup, pobyt a vycestování cizince z území ČR prováděné policií nezávisle na vůli cizince na základě mezinárodní smlouvy nebo vyžádání jiného státu) přes Českou republiku a sledování trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody.

Sledování nuceného navracení

Jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Směrnice ukládá členským státům povinnost zavést účinný systém pro sledování nuceného navracení. V České republice se právě veřejný ochránce práv rozhodnutím zákonodárců (opravdu je to práce pro veřejného ochránce práv našich občanů?) stal oním dohledovým místem nad dodržováním práv cizinců zakotvených v této směrnici. V jiných zemích jsou k tomu zřízeny samostatné instituce. Podrobnosti o této činnosti ochránce na www.ochrance.cz (sledování vyhošťování cizinců).

Většina občanů asi vítá záměry politiků urychleně vyhošťovat všechny migranty, kteří nejen u nás, ale v celé Evropě, nezískají právo azylu. Jen si nejsem tak zcela jist, zda úroveň ochrany lidských práv koncipovaná v jiné době a v jiných podmínkách mezinárodních vztahů odpovídá dnešním poměrům v Evropě.

Jinými slovy, zda evropské „směrnice“ jsou zcela v souladu s tím, co je dnes realitou života občanů evropských států a se sliby politiků o „urychleném vyhošťování“…

LN, 25.9.2018

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je zástupce ombudsmanky