Bylo by to neupřímné a taky asi divné, kdybych tu měl předstírat, že jsem se minulý týden zabýval něčím jiným než soudním procesem týkajícím se vraždy mé dcery Ireny. Líčení bylo odročeno a k jeho průběhu mám jen málo co říci. Snad jen to, že plně důvěřuji soudci Bauerovi, který řídí jednání suverénně a zároveň lidsky a s porozuměním pro všechny zúčastněné strany, obžalovaným počínaje a přítomnými zástupci veřejnosti konče.

To ovšem neznamená, že tu není nic, co by mě neznepokojilo, ba nezarmoutilo.

V souvislosti s procesem čtu v novinách, že člověk obžalovaný z vraždy může dostat trest v rozpětí od deseti do patnácti let. To je ovšem pravda jen částečná. Laicky řečeno, pokud by recidivista zavraždil nejméně dva lidi a při činu je týral, mohlo by se o patnácti letech za vraždu uvažovat. Pokud ale čin spáchal člověk dosud netrestaný a provedl vraždu jaksi v rukavičkách, má vyhlídku jen na spodní limit, tedy na deset či jedenáct let. A když se bude ve vězení slušně chovat, proč by neměl, bude po dvou třetinách vyměřené doby venku.

Bože můj, slušná vražda!

Ptal jsem se na ni pana znalce ve věci soudní medicíny. Dotčeně mi odpověděl, že pojem slušná vražda neexistuje. Šlo o to, že v daném případě obžalovaný moji dceru rdousil po „dobu několika minut“, podle odhadů po dobu osmi minut. U soudu se mluvilo o tom, že bezvědomí přichází v takových případech pomalu, protože není omezena dodávka čerstvé krve do mozku. Oběť tedy po dobu těch osmi minut umírá za plného vědomí v krutých bolestech. Usedněte do zubařského křesla, otevřete ústa a požádejte přítele zubaře, aby vám z pokusných důvodů zavrtal do nervu a dělal to bez přerušení osm minut. Jenže patrně by se dostavil šok z bolesti, a ten by vás od utrpení odřízl. Dušení je mimořádně drastický způsob umírání. Úzkost a stres z nedostatku vzduchu patří k nejsilnějším a psychická bolest je horší než fyzická. S tou moje dcera odcházela ze života.

Když jsem se pana soudního znalce ptal, co tedy je trýznivá smrt, když toto není trýznivá smrt, odpověděl v tom smyslu, že by ji muselo doprovázet ještě další násilí.

„Muselo to být nepříjemné,“ řekl. Úředně vzato, smrt byla protahovaná, nikoli trýznivá. Kdyby byla trýznivá, pak by se dalo uvažovat o vyšší sazbě trestu.

Kdo takto nastavil mantinely a proč? Pan soudní znalec vychází ze zákonů a předpisů. On si je nevymyslel. Jsou dílem jiných lidí, tedy poslanců parlamentu. Marně si lámu hlavu otázkou, co je asi vedlo k úvahám, jež vyústily do závěru, že osmiminutové dušení není trýznivá smrt. Ptám se na to lékařů. Všichni mě ujišťují, že je to děsivě krutá, bolestná smrt, provázená agonií děsu.

Možná, že se dočkáme novely, která ten pojem „slušná vražda“ zavede. Bylo by to v logice věci. Už teď stát bere více ohledů k pachateli než k poškozeným. Tak například obžalovaný má právo se vyjádřit ke každé svědecké výpovědi. Nikoli poškozený. A když je obžalovaný příliš útlocitný na to, aby v soudní síni poslouchal výklad soudního znalce o provedení vraždy, prostě ho ze soudní síně odvedou, aby to nemusel poslouchat. Vždyť je to slušný člověk, který spáchal slušnou vraždu, o kterou si oběť sama řekla.

Absurdní tvrzení? Kdepak. Mám to doma černé na bílém, tentokrát od soudního znalce z oboru psychologie.

LN, 15.9.2008