Veřejnost potřebuje znát meze kriminalizace – například zda jsou trestným činem makety šibenic, použité na demonstraci

Co státní zástupce neodstíhá, to nezažaluje, a co nezažaluje, nemůže se ani soudit. Z praktických důvodů nás tudíž zajímalo, jak na případ „šibenic“ na červencové demonstraci zareaguje soustava státního zastupitelství. Do budoucna by totiž bylo nutno si představit demonstraci naturalizovaných migrantů demonstrujících se šibenicemi při dodržení zavedené právní praxe.

Prvního červencového dne se v Praze na demonstraci objevily makety šibenic. Je něco takového přípustné, nebo je to už za hranicí zákona? Pokusili jsme se dotazy směřovanými na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana nalézt vodítko, které by občanům pomohlo se orientovat, neboť uplatňování práva by mělo být předvídatelné a nestranné. Pro náš účel je proto nadbytečné pátrat či uvádět, kdo se na té demonstraci s šibenicemi „producíroval“.

Pluralita je lepší než uniformita

V hodnocení zmíněné demonstrace trestněprávními orgány zavládly různice. To ale nemusí být hned špatně. Naopak, horší by bylo, kdyby se celý státní aparát ihned „nerozborně semknul“ kolem nějakého stanoviska a nebyla by s ním už kloudná řeč, natož hnutí. Popsaná situace však naopak vybízí k veřejné diskusi, jednomu z pilířů demokratické společnosti.

Ministr vnitra ihned po demonstraci zareagoval a policii poslal resortní stanovisko, že policie svým nezasahováním pochybila. Odbor vnitřní kontroly Policejního prezidia však – přes prvotní souhlas policejního prezidenta s ministrovou kritikou – potvrdil závěr šetření oddělení vnitřní kontroly krajského ředitelství policie, jež shledalo postup policistů správným.

Policejní mluvčí k tomu uvedl: „Pokud si někdo přinese na demonstraci jakýkoli transparent nebo předmět, jako jsou šibenice, pak – nejsou-li popsány hanlivě nebo jinak osobně nebo je to dokonce úplně čisté nepopsané dřevo – jako takové protiprávní nejsou.“

Skutečností je, že už na různých demonstracích v minulosti bylo možno vídat symbol šibenice namalovaný na transparentech, aniž by policie zasáhla. Policie ani ministerstvo vnitra však nejsou konečnými vykladateli zákonů. Proto jsme představiteli Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) zaslali následující dotazy.

Otázka 1: Kde začíná hrozba násilím? Neboli – jak na výše uvedený rozpor zareaguje soustava státního zastupitelství?

Otázka 2: Kde je hranice, kterou už tolerovat nelze? Lze šibenici použitou na demonstraci v adresném kontextu ustanovení trestního zákoníku – hlavně vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci (§ 324) nebo na úřední osobu (§ 326) – možno vykládat jinak než hrozbu násilí?

Otázka 3: Je linie státního zastupitelství ve výkladu „výzev k násilí“ v rámci našeho právního řádu bližší spíše liberálnímu (anglosaskému) pojetí, nebo pojetí doslovnějšímu (kontinentálnímu)?

Problém má totiž důležité důsledky. Demokracie je poměrně tvrdé uspořádávání veřejných záležitostí. Přehnaná „politická korektnost“ zavání alibismem, odkladem řešení palčivých problémů a nesporně přispívá k malé efektivitě správy věcí obecných, což ve svých důsledcích podrývá autoritu demokracie samé. Dokonce sám Gilbert Keith Chesterton napsal ve svém proslulém opusu Heretici, že „není například nic zvláště nedemokratického shodit svého stolníka se schodů“. Demokracie se vyvíjí po generace, takže i zdánlivě nedůležitá rozhodnutí mohou mít poměrně dalekosáhlé důsledky.

Otázka 4: Může NSZ nebrat ohled na budoucí možný vývoj, který je však pouze a jen zdůrazněním naprosto elementární zásady rovnosti před zákonem?

Ono přísnější pojetí totiž vede k úpornému stíhání až bagatelních jevů. Činnost i efektivita policejního sboru má pak tendenci blížit se keystonským četníkům, známým z chaplinovských grotesek.

Na druhé straně příliš benevolentní postoj trestněprávních orgánů povede k diskusi o charakteru budoucích veřejných shromáždění: objeví se makety šibenic znovu? V poněkud extrémním případě by totiž bylo nutno si představit demonstraci naturalizovaných migrantů, kteří by mohli demonstrovat se šibenicemi – při dodržení zavedené právní praxe!

Na otázky mluvčí NSZ odpověděl:

„Co se týká absence zákroku Policie ČR proti účastníkům shromáždění 1. července v Praze s maketami šibenic, je třeba upozornit na působnost státního zastupitelství, jež nevykonává kontrolní činnost vůči veškeré působnosti Policie ČR, ale vykonává ‚jen‘ dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Jde tedy výhradně o působnost v trestním řízení.

Státní zastupitelství rovněž není oprávněno provádět závazný výklad právních předpisů či tento výklad sjednocovat mimo soustavu státního zastupitelství. V tomto směru tedy státnímu zastupitelství obecně ani NSZ nepřísluší komentovat nebo hodnotit závěry oddělení vnitřní kontroly krajského ředitelství policie.

Jiná situace by nastala, pokud by (věcně a místně příslušný) státní zástupce shledal v jednání, které popisujete (vy i řada sdělovacích prostředků) důvodné podezření ze spáchání trestného činu, jak naznačujete v dotazu. Ani v takovém případě není NSZ oprávněno zasahovat do působnosti věcně a místně příslušného státního zastupitelství a ukládat mu vést ve věci trestní řízení.

Jestliže příslušný státní zástupce, případně státní zástupce vykonávající dohled podle zákona o státním zastupitelství dospěje k přesvědčení, že ve věci je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu, je oprávněn (a povinen) uložit policejnímu orgánu, aby zahájil úkony trestního řízení, a případně mu uloží, jaké úkony má ve věci provést. V takovém případě není vázán právním názorem oddělení vnitřní kontroly ani názorem ministra vnitra či policejního prezidenta.“

Neukojená zvědavost

NSZ jsme položili dodatečný dotaz. Podle trestního řádu je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví. Ze zákona o státním zastupitelství vyplývá povinnost využívat všechny prostředky, jež státnímu zástupci poskytuje zákon, tedy i vzájemně si v rámci soustavy státního zastupitelství poskytovat informace, které státní zástupci potřebují k plnění svých úkolů. To zavazuje všechny státní zástupce, takže když se i věcně a/nebo místně nepříslušný státní zástupce dozví o skutku, jenž by podle jeho názoru mohl být trestným činem, měl by tuto povinnost splnit podáním podnětu či informace věcně a místně příslušnému státnímu zástupci.

Z případné nečinnosti soustavy státního zastupitelství by tedy bylo možno vyvodit závěr, že v případě šibenic státní zástupci neshledali podezření ze spáchání trestného činu. To by byl samozřejmě legitimní postoj, pouze by bylo třeba – už kvůli konsekvencím v budoucnu – tento postoj dotáhnout do konce, tedy ony konsekvence odpovědně domyslet a veřejně vysvětlit. To je také smyslem našeho tázání.

Samotné Nejvyšší státní zastupitelství pak sjednocuje výklad právních předpisů v rámci soustavy státního zastupitelství. Neshledal-li v případě šibenice místně a věcně příslušný státní zástupce důvodné podezření ze spáchání trestného činu a nesjednotí-li Nejvyšší státní zastupitelství výklad právních předpisů v případě šibenic jinak – pak z toho lze vysuzovat, že tento postoj místně a věcně příslušného státního zástupce je implicitně oním sjednoceným výkladem dotčených právních předpisů v rámci soustavy státního zastupitelství.

Proto jsme se na toto stanovisko NSZ dotázali znovu – občan má právo na předvídatelný (stejný) výklad zákona i v případech, jež mohou nastat v budoucnu. Občané totiž z tohoto přístupu soustavy státního zastupitelství v konkrétním případě šibenic právem vyvodí normu tolerovaného (nekriminalizovaného) chování.

Závěrem jsme se tudíž dotázali obecně na související strategii NSZ, jež by měla být veřejně známa, diskutována a vysvětlována. Jistěže si společnost nepřeje vývoj „španělským směrem“, kdy by hrozila kriminalizace nesouhlasných verbálních projevů, na druhé straně je ale třeba definovat limit i druhého extrému. Tím je mez, při jejímž překročení začínají trestněprávní orgány v čele se soustavou státních zastupitelství aktivně jednat na ochranu společnosti před násilím a vším, co k němu prokazatelně navádí a vede.

Enigmatická odpověď

Mluvčí NSZ na doplňující dotaz zaslal „informaci o aktuálním vývoji ve věci“:

„V návaznosti na naše dřívější stanovisko k otázce posuzování trestnosti jednání spočívající v použití ‚šibenic‘ na demonstraci dne 1. 7. 2015 sděluji, že podle našich informací je v současné době celá věc i v širším kontextu posuzována Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1. Po ukončení řízení bude Nejvyšší státní zastupitelství vyrozuměno o způsobu vyřízení a o stanovisku státního zástupce k celé problematice.“

Epilog

Jak vyplývá ze sdělení mluvčího NSZ, státní zastupitelství je oprávněno sjednocovat závazný výklad právních předpisů v rámci soustavy státního zastupitelství. K tomu směřovaly naše dotazy, protože nás ze zcela praktických důvodů zajímá, jak soustava státního zastupitelství na šibenice zareaguje. Veřejnost potřebuje znát meze kriminalizace – státní zástupce je totiž pánem trestního řízení a co neodstíhá, to nezažaluje, a co nezažaluje, to se prostě soudit ani nemůže.

Již teoreticky, avšak stále důvodně nás pak zajímají Nejvyšším státním zastupitelstvím sjednocená názorová východiska soustavy státního zastupitelství v této věci. Známe totiž své pappenheimské a umíme si představit, že národ „smějících se bestií“ bude s lépe či hůře skrývaným potěšením testovat reakce trestněprávních orgánů v podobných, nicméně nestejných situacích.

LN, 5.9.2015