17.6.2019 | Svátek má Adolf


PRÁVO: Rub a líc rozhodování soudce Cepla II.

24.6.2008

Ve srovnání s rozsudky v trestních věcech, které jsem zvyklý číst, Ceplův verdikt překvapuje velkým rozsahem odkazů na tiskové zprávy, články a přepisy televizních vystoupení použité k dokazování úlohy účastníků řízení, dokonce i citací jejich zveřejněných neautorizovaných výroků. Důkazní hodnota takových podkladů je samozřejmě nulová. Uvěřit, že účastník řízení pronesl nějaký výrok např. na základě toho, že jej o několik týdnů dříve nepopřel v novinovém článku, je totéž co prokázat neprofesionální a neodpovědnou neopatrnost při vyhodnocování důkazů. Žalobci mají štěstí, že soudce Cepl popravuje pouze osobní čest stran řízení. Kdyby se mělo stejným postupem rozhodovat o návrzích na uložení trestu odnětí svobody, naše věznice by nestačily návalu nespravedlivě odsouzených.

Hned z úvodního použitého podkladu, uvedeného v rozsudku, prohlášení ČSSD z 5.11.2007, jehož autorkou je žalovaná, mě zamrazilo, poněvadž svým jazykem a myšlenkovými postupy připomíná různá sdělení, jimiž orgány protiprávního režimu oznamovaly „pracujícímu lidu“ odhalení protistátních skupin, o nichž se nakonec zjistilo, že jejich členové neměli spolu navzájem a s „odhalenou“ protistátní činností nic společného. Cituji výňatky:

Současnou neudržitelnou situaci ve státním zastupitelství, která v pátek 2.11.2007 vyvrcholila odvoláním vrchního státního zástupce JUDr. Ivo Ištvána a resignací na funkci náměstka VSZ JUDr. Igora Stříže, považuji za personální čistku ve stylu 50. let. Kdo se nepodvolí pseudoprávním názorům současného vedení NSZ v Brně, bude odvolán a nahrazen poddajným a poslušným náhradníkem. Přitom jediným kriteriem pro nominaci do čerstvě uprázdněných funkcí je pouhá psí poslušnost k vedení NSZ a ochota udělat cokoliv pro udržení své nově získané funkce…Slova nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Vesecké … dokládají, že na boj s právním názorem opačným, než sama zastává, hodlá na místo síly argumentů použít prostředky, které byly v minulosti silně kritizovány ODS … každý trochu podezřelý z úniku informací bude sledován a odposloucháván BIS. Je při tom víc než komické, že tak byla zapojena do tohoto honu na čarodějnice zprofanovaná instituce … Situace je vážná, neboť v pozadí těchto naprosto nedemokratických postupů … je zákulisní a dobře organizovaná skupinka jednotlivců, kteří se vymkli demokratické kontrole a jsou … zapojeni do podivných intrik, pletich a „obchodů se spravedlností“. Jejich činnost byla však již vystopovatelná v roce 2005… V mezidobí stačila tato skupina posílit své postavení, rozrůst se o nové aktivní přisluhovače a v novém dresu a politickém krytí nerušeně pokračuje ve své činnosti… Jde tady o činnost, která se skutečným právem a spravedlností nemá nic společného a slouží k osobnímu prospěchu jednotlivců, kteří ztratili zcela demokratické brzdy.“

Omlouvám se autorce, že jsem v textu opravil hrubou pravopisnou chybu. Je podivuhodné, jak sedmnáct let dobrovolné služby v komunistické prokuratuře vytříbilo její smysl pro rozlišování toho, co je demokratické a co nedemokratické. V duchu jejích neotřelých myšlenek, patřičně okořeněných přebytkem expresivních výrazů, ve snaze prokázat pravdivost jejích tvrzení, se soudce Vojtěch Cepl ml. pokusil vykonstruovat novodobé „spiklenecké centrum“ ze skupiny lidí, z nichž sice některé navzájem pojí upřímné přátelství, ale jiní se s ostatními znají jen povrchně. Stálo ho to hodně potu, protože důkazní prostředky Marie Benešové se scvrkly na dokazování „spiknutí u hospodských stolů“ a ke všemu jsou takové povahy, že v dobře vedeném trestním řízení by byly považovány za neprůkazné. Dokladem jeho poctivé snahy je nesmyslné tvrzení, zmíněné již v první části článku, že setkání „mafiánů“ u jednoho stolu při společenské události v Jihlavě bylo dle jeho mínění organizováno tak, aby tam mohli kout pikle. Důkazem záměrnosti setkání má být dle pana soudce i okolnost, že na stole měli jmenovky určující zasedací pořádek. Považuji to za náznak paranoidního nazírání pana soudce na svět.

Je zvláštní, že se soudce v této souvislosti nezamyslel nad tím, proč se ostravská krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová vydala do prostoru vyhrazeného pro vybrané hosty a postávala tam tak dlouho, až si jí všiml Pavel Kučera a nabídl jí židli, a proč nevhodným výrokem navedla řeč na kauzu Jiřího Čunka. Je to ovšem maličkost ve srovnání s tím, že soudce Vojtěch Cepl ml. si pomohl tím, že dva navzájem nesouvisející skutkové děje – přátelská setkávání Pavla Kučery, Pavla Němce a Renaty Vesecké a manipulaci s trestní věcí Jiřího Čunka zahájenou zásahem NSZ shrnul do jednoho a snaží se vytvořit iluzi, že Pavel Němec a Pavel Kučera se podíleli na posledně uvedeném ději. Tím si vytvořil výchozí postavení jednak k očernění Pavla Kučery, ale hlavně našel důvod, aby se mohl seznámit s klíčovou dokumentací k zásahu NSZ do věci Jiřího Čunka a následně se pustit do kritiky postupu Renaty Vesecké, jejích podřízených a zúčastněných jihomoravských státních zástupců při zachraňování Jiřího Čunka před soudním projednáním jeho věci.

Protože všechno zlé je k něčemu dobré, přes přehmaty, jež patrně napraví odvolací soud, uskutečnil užitečný počin. Konečně směl dosud přísně utajované listiny číst soudce, který nemá zájem na zastření případných odchylek státních zástupců od zákonného postupu, zatímco až dosud nám zprávy o jejich obsahu zprostředkovali pouze ti, kdo o zkoumání svého jednání z pochopitelných důvodů nestojí. Jeho počínání nelze v žádném případě považovat za nepatřičný pokus o revizi trestního řízení, jak mu vytýkají žalobci, protože nemá účinky opravného prostředku předpokládaného trestním řádem. Je třeba uznat, že mu nezbylo, než se věcí zabývat, protože jinak by nemohl posoudit pravdivost žalobou napadených skutkových výroků žalované.

Z rozsudku lze nyní vystopovat průběh akce na záchranu Jiřího Čunka, o němž dosud v podstatě nebylo nic známo. Vše začalo 22.5.2007 podáním Eduarda Bruny, obhájce Jiřího Čunka, jímž si stěžoval na postup přerovských orgánů a dožadoval se odnětí věci OSZ Přerov a jejího přikázání do obvodu působnosti Městského státního zastupitelství v Praze. Stížnostními důvody byla nepříslušnost OSZ Přerov z důvodu vadné delegace (NSZ tvrdí, že přikázání věci OSZ Přerov platilo jen pro fázi prověřování podezření - viz níže), tvrzení, že dokazování v neprospěch obviněného je prováděno intenzivněji než obstarávání důkazů v jeho prospěch, e-mailová komunikace vyšetřovatele Milana Šošovičky se svědkyní Marcelou Urbanovou a nezaložení e-mailů do spisu. Následně si NSZ vyžádalo spis k přezkumu, což mu umožňuje ustanovení §12h odst.1 zák. o státních zastupitelstvích.

Po seznámení se spisem NSZ našlo ještě čtvrtý stížnostní důvod: vyšetřování údajně překročilo rámec skutku, pro který byl Jiří Čunek vydán Senátem k trestnímu stíhání. NSZ uznalo závažnost stížnostních důvodů, nevyhovělo však požadavku na předání věci do Prahy. Místo toho byl případ odebrán dne 4.6.2007 usnesením NSZ č.j. 3 NZT 10/2007 z OSZ v Přerově a z nezjištěného důvodu přikázán OSZ v Jihlavě, když předtím jihočeský krajský státní zástupce Petr Dušek převzetí odmítl hlavně z kapacitních důvodů, ale také: „kdo by chtěl takovou kauzu“ (vyjádření svědka před soudem).

Na základě výše zmíněného usnesení NSZ z 4.6.2007 pak státní zástupce v Jihlavě Arif Salichov bez znalosti spisu 7.6.2007 odvolal usnesením z případu vyšetřovatele Milana Šošovičku. Děj pokračoval zastavením trestního stíhání Jiřího Čunka usnesením Arifa Salichova z 3.8.2007 č.j. ZT 327/2007. Následovala nedůležitá peripetie zrušení tohoto usnesení Renatou Veseckou a nového rozhodnutí Arifa Salichova o zastavení trestního stíhání. Jihlavský státní zástupce odůvodnil rozhodnutí především nevěrohodností klíčové svědkyně a časovým schématem dne, z něhož vyvodil, že se věc nemohla stát. Dále zjistil, že došlo k manipulaci se spisem, při které zmizely důležité listy. Soudce k tomuto detailu ovšem poznamenal, že není vůbec prokázáno, že k jejich ztrátě došlo v Přerově.

Za nejzávažnější pochybení při zásahu do případu Jiřího Čunka považuje soudce Vojtěch Cepl ml. zneužití předání věci jinému orgánu, které má být výjimečným opatřením, neboť jím dochází zákonným postupem k odnětí obžalovaného zákonnému soudci. Nezpochybňuje existenci výše citovaných důvodů pro odnětí věci OSZ Přerov a její přikázání do Jihlavy, nicméně na rozdíl od státních zástupců NSZ soudí, že tímto způsobem vůbec nelze vyřešit zjištěné závady, takže zákrok je zbytečný. Podle jeho mínění bylo třeba jít jinou cestou, především projednáním před soudem, možná i zastavením trestního stíhání státním zástupcem před podáním obžaloby. V tomto detailu se s ním plně ztotožňuji. Všiml si, že není známo, proč byla věc přikázána zrovna na OSZ Jihlava, a podivil se, že se na řešení případu podíleli hned tři státní zástupci NSZ. Upozornil na možnost ovlivnění výsledku vyšetřování předáním věci na jiné státní zastupitelství, protože jeho průběh je vždy ovlivněn osobnostními vlastnostmi zúčastněných příslušníků orgánů činných v trestním řízení. Zmínil pak i podobnost zásahu do kauzy Jiřího Čunka s postupy komunistických orgánů činných v trestním řízení.

Na tomto místě mi nezbývá než konstatovat, že pan soudce asi neměl úplné informace a je škoda, že se už patrně nikdy nedovíme, jak by věci hodnotil na základě úplných údajů. Např. usnesení KSZ Ostrava-pobočka Olomouc z 24.11.2006 č.j. 2 KZN 7209/2006 o delegování věci z OSZ Vsetín na OSZ Přerov dle §25 tr.ř. per analogiam, které hojně zmiňují obhájci zásahu NSZ do věci Jiřího Čunka, z neznámých důvodů cituje podle usnesení OSZ Jihlava č.j. ZT 327/2007 o zastavení trestního stíhání.

Nejsem si jist, že by v případě znalosti originálu usnesení KSZ Ostrava-pobočka Olomouc bez odporu převzal tvrzení, že se přidělení případu do Přerova vztahovalo pouze na prověřování podezření, takže úkony po sdělení o zahájení trestního stíhání byly činěny místně a věcně nepříslušným orgánem. V usnesení se nenachází žádná výslovná formulace o zmíněném omezení. Případy delegování podle §25 tr.ř. per analogiam nejsou časté a trestní řád nestanoví povinnost dohledového státního zastupitelství rozhodnout po ukončení prověřování znova o místní a věcné příslušnosti orgánů. Z logiky znění §160 odst.1 tr.ř. naopak vyvozuji, že delegací se příslušný orgán stal místně a věcně příslušným a je povinen po ukončení prověřování plynule a bez průtahů zahájit trestní stíhání obviněného. Přehodnocování jeho příslušnosti by plynulost postupu znemožnilo.

Pan soudce neví také nic o nezákonném původu údajné e-mailové korespondence Marcely Urbanové s vyšetřovatelem Milanem Šošovičkou, ani o zmaření usvědčení pachatele šťastnou náhodou, která způsobila, že v rozhodném období – světe, div se! - technická porucha na zařízení poskytovatele připojení k internetu zabránila zjištění identifikačních čísel počítačů, z nichž podvržené e-maily přicházely. Zaplnění těchto mezer by ale v žádném případě nemělo mít vliv na základní pohled soudce Vojtěcha Cepla ml. na postup Renaty Vesecké, jejích podřízených a zúčastněných jihomoravských státních zástupců.

Je zvláštní, že v řízení, jehož dokazování se v nebývalém rozsahu opírá o mediální sdělení, unikla pozornosti masivní mediální kampaň zpochybňující mravní způsobilost a postup dozorového státního zástupce OSZ Přerov Radima Obsta, která předcházela zásahu NSZ. Zapojily se do ní i některé veřejně činné osoby, jako např. senátor Jaromír Štětina nebo Vladimír Hučín. Je zvláštní, že žalovaná tuto skutečnost pominula a nepředložila soudu dobové tiskové materiály, takže touto okolností se soudce Vojtěch Cepl ml. nemohl zabývat. Je ovšem důležitá: dokazuje, že státní zastupitelství bylo skutečně vystaveno tlaku ve prospěch Jiřího Čunka, avšak jinými lidmi, než na které ukázala Marie Benešová.

Ani odbornou analýzou zásahu Renaty Vesecké a jejích podřízených do kauzy Jiřího Čunka soud neopatřil žádný důkaz, že by na něm organizovaně spolupracoval místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera či advokát a externí poradce Úřadu vlády ČR Pavel Němec. Není tedy nadále zřejmé, proč soudce uznává pravdivost výroků žalované o účasti obou žalobců na akci NSZ. Navzdory těmto výhradám má jeho názor význam nejen v rámci tohoto procesu, ale je také pro veřejnost cennější informací než hojně citovaný výrok nezpochybnitelné právní autority, předsedy Ústavního soudu ČR Pavla Rychetského. Ten se vyjadřoval z obecného hlediska nesouladu postupu Renaty Vesecké a jejích podřízených s ústavou a navazujícími procesními předpisy, a musel pak spolknout její aroganci, s kterou mu přes média vzkázala, že se nemá bez znalosti spisu (který je pro něj nepřístupný) do věci vměšovat. Soudce Vojtěch Cepl ml. má proti němu výhodu, že může citovat dosud pečlivě utajované části Čunkova spisu.

I když v zásadě souhlasím s Ceplovou kritikou zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka, zaráží mě úpornost, s kterou se snaží usvědčovat z nepravostí místopředsedu Nejvyššího soudu ČR např. i zpochybněním jeho tvrzení, že na schůzce v Ostravě dne 6.2.2007 nebyl důvod zabývat se věcí Jiřího Čunka. Pan soudce tvrdí, že důvod byl, protože již 24.11.2006 bylo vyšetřování delegováno do Přerova. Přesto má pravdu Pavel Kučera, protože 6.2.2007 nebylo ještě Senátem rozhodnuto o vydání senátora Jiřího Čunka k trestnímu stíhání a výsledek se nedal předvídat. Vydání bylo nakonec schváleno většinou jednoho hlasu. Kdyby Senát Jiřího Čunka nevydal, vyšetřovací spis by putoval do archivu. Starat se 6.2.2007 o Čunkův osud bylo proto předčasné. Do stejného soudku patří i jeho houževnaté popírání kamarádského, ne-li přátelského vztahu mezi Pavlem Kučerou a Zlatuší Andělovou doplněné tvrzením, že si krajská státní zástupkyně nemohla dovolit odmítnout Kučerovu návštěvu, protože šlo o osobu podstatně výše postavenou: Pavel Kučera nebyl vůči ní ve vůbec žádném pracovním ani společenském postavení a není pravděpodobné, že by s ní měl v minulosti pracovní styky, protože mezi soudy a státními zastupitelstvími je právní a organizační přehrada.

Pan soudce v souladu a na podporu tvrzení paní žalované přičítá v odůvodnění rozsudku značnou důležitost nepřístojnosti, kterou podle něj bylo připuštění rozhovoru zúčastněných státních zástupkyň o kauze Jiřího Čunka s Pavlem Kučerou a zvláště s Pavlem Němcem, kteří nepatřili do okruhu osob, jež by dle trestního řádu měly právo na seznamování s průběhem vyšetřování. Jeho postoj považuji za přehnaný a farizejský. Protože ani panu soudci není znám přesný obsah rozhovorů, je na místě věřit žalobcům a ostatně i oběma státním zástupkyním, že se jednalo pouze o povšechné informace, které mohli slyšet bez újmy na zdraví a kráse. Protože toto téma rovněž pochází z think-tanku paní žalované, nemohu si odpustit poznámku, že Pavel Kučera a Pavel Němec jsou v nejhorším případě slušní lidé bez záznamu v trestním rejstříku, kteří nejspíš pouze projevili profesní a lidskou zvědavost, nejvýše snad lobbistický zájem.

Připomínám, že paní žalovaná veřejně v televizním vystoupení obhajovala své setkání s obviněnými Ivo Svobodou a Barborou Snopkovou tvrzením, že jí trestní řád rozhovor s nimi nezakazoval. Protože nebyla v postavení dozorové ani dohledové státní zástupkyně nad jejich případem, mám jistou pochybnost o správnosti jejího názoru. Nicméně ji nepodezírám, že se nechala od obviněných ovlivnit či že by jim dokonce v jejich řízení pomohla. Nicméně se domnívám, že z etického hlediska bylo její setkání s obviněnými spornější než schůzka Pavla Němce s Pavlem Kučerou se Zlatuší Andělovou. Opět z toho nevyvozuji žádné závěry proti ní, pouze v jejím jednání spatřuji důkaz neobjektivnosti a podjatosti soudce Vojtěcha Cepla ml.

Na rozdíl od postupu běžného v trestním řízení se soudce Vojtěch Cepl ml. nezabýval subjektivní stránkou jednání žalobců, tedy úmyslností a motivem jejich jednání. Týká se to ovšem jen trojice Pavel Kučera-Pavel Němec-Renata Vesecká, protože všichni ostatní byli v závislém postavení vůči nejvyšší státní zástupkyni, což je z větší části zbavuje odpovědnosti. Ačkoli se soudce snažil shodně s žalovanou prokázat, že jednali s úmyslem ovlivnit řízení proti Jiřímu Čunkovi, dle mého názoru jim jej spolehlivě neprokázal. Právě proto bylo důležité zabývat se motivy jejich jednání, a to na pozadí rizik, jež by podstoupili vstupem do jednání ve prospěch záchrany Jiřího Čunka.

Motivem jednání Pavla Němce by mohlo být zadání Úřadu vlády ČR externímu poradci (viz níže). Riziko nepodstoupil žádné, protože se nedopustil ničeho nezákonného a jako soukromá osoba není vystaven ani pracovněprávnímu či kázeňskému postihu. Pavla Kučeru nejspíš motivovala profesní zvědavost a snaha pomoci Pavlu Němcovi. Protože jeho jednání nepřekročilo hranice zprostředkování a moderování společenských styků, netušil, že podstupuje riziko. V jeho případě je třeba vzít v úvahu, že dlouhodobé působení v profesi trestního soudce určitým způsobem deformuje myšlení tak, že se soudce stává nezpůsobilým vnímat ohrožení, dostane-li se do středu dění, jež má společné prvky se zpravodajskými hrami.

Největší riziko na sebe provedením záchranné akce ve prospěch Jiřího Čunka vzala Renata Vesecká, neboť její rozhodnutí o jejím uskutečnění mělo klíčový význam, bez jejího pokynu a souhlasu by zásah nemohl proběhnout. Jistě si to uvědomovala a při své inteligenci musela počítat s možným trestem za protiprávní jednání. Pokud se přesto do věci pustila, musela mít velmi silný motiv, o jehož povaze nemám tušení. V rozsudku to není přímo řečeno, nicméně ze souvislostí je možno vyvodit podezření, že jí Pavel Němec zprostředkoval vzkaz, že vstřícnost vůči Eduardovi Brunovi, obhájci Jiřího Čunka, by byla vítána.

Dodejme k tomu, že Čunkův obhájce není „ořezávátko“, ale advokát, známý schopností využívat kontaktů. Je prorektorem na soukromé Vysoké škole Karlovy Vary. Na ní působí mimo jiných také propadlík od advokátských zkoušek, jistý Stanislav Gross, a to ve funkci asistenta ředitele Ústavu pro prevenci negativních jevů ve společnosti (vhodnější místo by se pro něj ani vymyslet nedalo) a na katedře správního práva a veřejné správy se v seznamu asistentů uvádí Jiří Pospíšil, údajně totožný s ministrem spravedlnosti. Pokud se skutečně jedná o pana ministra, s jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že Čunkův obhájce je představeným ministra spravedlnosti. Nevím ale nic o tom, že by Pavel Němec byl ve spojení s Eduardem Brunou, takže výše uvedenou zmínku bych bral spíše jako podráždění fantazie lidí s paranoidním myšlením. Není ani tak důležité, kdo Renátu Veseckou motivoval, ale spíše by byla zajímavá znalost nástroje, jehož použitím byla do riskantní akce vehnána. Postavení nejvyššího státního zástupce je institucionálně tak bezpečné, že je velmi obtížné najít prostředek, jímž by mohl být donucen k profesní sebevraždě.

Politický ohlas na čtvrteční rozsudek nastoluje otázku okamžitého vlivu výsledku tohoto řízení na postavení jeho účastníků. Bez ohledu na okolnost, že rozsudek není pravomocný a právní moci se může dočkat až za několik měsíců nebo let, Renata Vesecká bude vystavena velkému tlaku, aby se vzdala svého úřadu. Velmi nepříjemné důsledky může mít Ceplův rozsudek pro postavení místopředsedy Nejvyššího soudu ČR. Pavel Kučera čelí kárné žalobě, která rovněž stojí na obsahu bulvární reportáže Dalibora Bártka a svědectví Zlatuše Andělové. Ceplův rozsudek tak vystaví těžké zkoušce nezávislost a nestrannost soudců kárného senátu. Dokladem pravdivosti mého tvrzení je např. komentář Petra Uhla v Právu ze dne 6.6.2008, jenž předjímá, že kárný senát Vrchního soudu v Olomouci Pavla Kučeru zcela jistě odsoudí.

Toto řízení na ochranu osobnosti vyvolalo ve společnosti nepřátelskou atmosféru vůči Pavlu Kučerovi, jejímuž vlivu patrně neunikne žádný soud. Protože je předem známo, že rozhodování kárného senátu bude podjaté ať v neprospěch nebo ve prospěch obžalovaného, předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová by jako žalobkyně měla žalobu stáhnout, protože pro její spravedlivé projednání nejsou ve společnosti podmínky. Připomínám, že Petr Toman, zmocněnec žalobců, vyvolal veřejnou nevoli, když při líčení dne 12. května na toto nebezpečí upozornil a navrhl buď přerušení řízení do právní moci rozhodnutí v kárném řízení, nebo aspoň vyloučení veřejnosti.

Výsledek řízení v každém případě přispěl ke zvýšení lesku advokátky Marie Benešové, a to navzdory tomu, že výroky rozsudku nejsou pro ni jednoznačně příznivé: soudce jí vytkl nadbytečné užívání expresivních výrazů a špatnou práci se zdroji. Nicméně veřejnost se sotva pustí do masového studia obsáhlého a složitého odborného textu rozsudku a novináři tuto okolnost nijak nezdůraznili, takže na její mínění působí jen holá skutečnost vítězství v řízení. Stejně jako politici, ani veřejnost si nedokáže uložit zdrženlivost v úsudku až do výsledku odvolacího řízení.

Vše nasvědčuje tomu, že starosti kvůli Ceplovu rozsudku budou mít i lidé, kteří s řízením zdánlivě nemají nic společného. Jeho vedlejším důsledkem je prohloubení pochybností veřejnosti o zákonnosti zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka, které odvolací řízení nezhojí ani v tom případě, že by zvrátilo Ceplův rozsudek. Následkem toho výsledek procesu začíná ohrožovat Jiřího Pospíšila, jemuž veřejnost vyčítá netečnost k počínání Renaty Vesecké. A správně podotkl Alexandr Mitrofanov, že dosavadní postoj vedoucích představitelů ODS ke kauze Jiřího Čunka může být pro stranu sebevražedný.

Dobré na situaci po rozsudku je pouze to, že se navenek projevila síla slepých samoočistných sil demokracie. Přestože státní zastupitelství je stále tou neprůhlednou strukturou uzavřenou před zraky veřejnosti, jako byly i komunistické prokuratury, a na vydání informací o postupu v kauze Jiřího Čunka zjevně nemá zájem, pod tlakem nezávislé justice a veřejnosti mu nezbývá, než je postupně uvolňovat, a připravovat si tak pohromu. Bylo by ovšem špatné, kdyby na konci nápravného procesu, který neúmyslně spustili žalobci, byl pád Renaty Vesecké a možná i Jiřího Pospíšila nebo celé vlády, ale veřejnost by se nedočkala zprůhlednění případu Jiřího Čunka jeho projednáním ve veřejném jednání před nezávislým soudem. Ministr spravedlnosti má stále možnost napadnout stížností pro porušení zákona usnesení NSZ z 4.6.2007 č.j. 3 NZT 10/2007 a rozhodnutí na ně navazující. Kdysi mu to navrhla sama nejvyšší státní zástupkyně, o několika opakovaných výzvách spolku Šalamoun nemluvě…



Diskuse


clay
0:38
25.6.2008

Ladislav N.
2:05
25.6.2008

clay
11:07
25.6.2008

Šloufík
17:27
24.6.2008

Jaja
21:12
24.6.2008

test
21:49
24.6.2008

clay
0:23
25.6.2008

černá můra
13:40
24.6.2008

rýpadlo
13:37
24.6.2008

Prorok
14:58
24.6.2008

Ladislav N.
20:22
24.6.2008

Prorok
20:37
24.6.2008

Ladislav N.
20:41
24.6.2008

Karel B.
10:16
24.6.2008

Ladislav N.
9:52
24.6.2008

drak
15:25
24.6.2008

I-Worm
17:16
24.6.2008

petrph
8:39
24.6.2008

jap
8:01
24.6.2008

AndyO
6:14
24.6.2008

Regan
7:48
24.6.2008

jepice
8:13
24.6.2008

čtenář zdrojů
8:33
24.6.2008

AndyO
10:31
24.6.2008

drak
15:29
24.6.2008

BOMBON
0:43
24.6.2008

Prorok
10:31
24.6.2008

BOMBON
23:58
24.6.2008

Dan
0:36
24.6.2008

Ladislav N. :-)))
0:57
24.6.2008

počet příspěvků: 54, poslední 25.6.2008 11:07









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.