24.4.2024 | Svátek má Jiří


PRÁVO: Protiústavně zvýhodněná KSČM

25.2.2014

Poslankyně soudružka Marta Semelová je řadu let známa svými výroky, které propagují komunistický totalitní režim a popírají jeho zločiny. Naposledy si sdělovací prostředky všimly jejího vystoupení v televizi dne 13. února 2014. Řada výroků popírajících zločinecký charakter komunistického režimu byla korunována označením událostí z 21.8.1968 (vpád pěti armád Varšavské smlouvy do republiky) jako akt internacionální pomoci, nikoliv za protiprávní okupaci. Vasil Biľak byl pozitivní postavou. (Dále v např. v Neviditelném psu článek PRÁVO: Soudružka Marta z 19.2.2014.)

Soudružka Semelová není hloupá. Velice dobře ví, že v KSČM existuje určitá skupina lidí, kteří její názory sdílejí a jejichž podporu již zúročila a nadále zúročí. Soudružka je poslankyní Parlamentu ČR, členkou Zastupitelstva hlavního města Prahy za KSČM, navíc členkou mnoha výborů těchto orgánů a v komunistickém stranickém aparátu zastává dlouhodobě funkci předsedkyně Krajského výboru Komunistické strany Čech a Moravy v Praze.

Přitom její výroky naplňují skutkové podstaty především §§ 403, 404, 405 trestního zákona. Jde o propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka nebo projevy sympatií k němu či o veřejné zpochybňování a popírání zločinů komunismu. Sami komunisté přiznávají, že Marta Semelová není jediná, která podobné názory zastává. Poslanec KSČM soudruh Jiří Dolejš nepředpokládá, že by soudružka Semelová byla pro tyto výroky ze strany vyloučena nebo něco podobného.

I když oficiálně KSČM tyto postoje nesdílí, víceméně její chování toleruje. Rovněž toleruje podporu členů strany, která soudružce Semelové díky jejímu veřejnému vystupování umožňuje získávat a vykonávat různé funkce. Soudružka Semelová se závadných výroků dopouští nejen jako řadová členka KSČM, ale zároveň jako její funkcionářka. Její činnost je rovněž činností KSČM, i když se někteří členové KSČM od jejích výroků distancují.

Zákon o politických stranách č. 424/1991 Sb. zakotvuje ve svém ustanovení § 4 mimo jiné, že vyvíjet činnost mohou politické strany, které neporušují ústavu, zákony, jejichž činnost neohrožuje mravnost nebo veřejný pořádek. Toto se musí týkat každé strany bezvýjimečně jako celku. Pokud určitá část strany tuto podmínku nesplňuje, pak ji nesplňuje strana jako celek.

Představme si, že by některá strana tolerovala člena, který by veřejně prohlašoval, že události 15. března 1939 byly nezištnou mezinárodní pomocí Velkoněmecké říše, která zatočila s prohnilou demokracií, židovstvem atd. Pomocí těchto názorů by tento člen získával funkce ve straně i mimo ni. Strana by tyto názory považovala za předmět vnitrostranické diskuze a navíc člena nelze vyloučit či jinak postihnout. Zde nevzniknou pochyby, že strana působí mimo zákon a ústavní pořádek republiky.

Tato fakta nejsou u KSČM vnímána. Proto považuji KSČM ze strany státních orgánů za protiústavně privilegovanou stranu.