V článku LN ze dne 24.1.2011 Křečkův omyl a Altnerovy miliardy je pohrdání ČSSD mojí smlouvou ne zcela smysluplně spojováno s kriminalizací Václava Havla. Účelově lživě se v článku uvádí, že jsem „u soudů vše prohrál“ a nyní byl za jásotu Paroubka po jeho stížnosti za ČSSD na mě „vyloučen“ z komory. Kdo by se divil, kdyby to ten „chudák“ Altner „neunesl“? Pan redaktor Václav Drchal se už se mnou loučí – Sbohem! Přesto jsem mu za zveřejnění, komu jako prvnímu Česká advokátní komora nahlásila splnění úkolu mě vyškrtnout ze seznamu advokátů, vděčný. Hodí se.

Veřejnost má právo na pravdivé informace pokud možno bez zbytečného odkladu. Proto se k vyškrtnutí ze seznamu advokátů vyjádřím v jiném článku. Nyní bez odkladu označím příklady „proher u soudů“.

Pro všechny moje žaloby na ČSSD za pohrdání ČSSD závazky ze smlouvy, kterou jsem uzavřel s Milošem Zemanem, je příslušný podle sídla ČSSD Obvodní soud pro Prahu 1.

Pouze v jediném případě, ještě v listopadu 2004, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 o mé žalobě. Odsoudil ČSSD zaplatit mi 18 mil.Kč s příslušenstvím za neplacení přisouzeného dluhu. S příslušenstvím nyní dluh ČSSD dosahuje částky téměř 250 mil.Kč, tedy téměř čtvrt miliardy. Proti miliardám smluvních pokut za více jak 10 let zatajování příjmů to není tak mnoho. Rozsudek není zatím pravomocný. U odvolacího soudu se řeší přechod mého vlastnického práva na švýcarského právního nástupce.

V případě všech ostatních mých žalob za pohrdání smlouvou ČSSD soud o mojí žalobě nerozhodl. Z podnětu Úřadu vlády jsem byl za koordinace BIS prakticky okraden o veškerý svůj ostatní majetek, včetně restitucí. V r. 2000 se jeho hodnota blížila 100 mil.Kč. Takové oloupení se neodpouští.

S výjimkou žaloby na 18.mil. Kč jsem po zajištění důkazů o mém okradení soudům odmítal platit soudní poplatky. Považuji principiálně za nemravné, aby stát, který nechá občana okrást organizovaným zločinem, podmiňoval v duchu „zpravodajské demokracie“ okradenému výkon ústavně zaručeného práva na soudní ochranu poplatkovou povinností.

V případě všech ostatních žalob soud řízení zastavil, aniž o mojí žalobě rozhodl. Zatím nepravomocně. Soudy odmítly v těchto řízeních vzít na vědomí přechod mého vlastnického práva na švýcarského právního nástupce podle mezinárodního práva. Vymáhání vlastnického práva se v případech odpovědnosti státu za znemožnění výkonu práva na jeho soudní ochranu nemůže v právním státě promlčet. Ani jedno soudní rozhodnutí o zastavení není věcí rozsouzenou, a tedy není ani překážkou v pokračování vymáhání mých práv. Všechna rozhodnutí uveřejním na internetu. Aby si veřejnost mohla ověřit, kdo lže.

Pohádky, které vyprávějí „advokáti“ ČSSD „géniům“ typu Paroubka ve vedení ČSSD, včetně právníka Sobotky, je nezbavují odpovědnosti. Dříve či později dojde i na jejich odpovědnost osobní.

Téměř současně se zveřejním mého vyškrtnutí ze seznamu advokátů mi vpadlo do advokátní kanceláře exekuční „komando“ Obvodního soudu pro Prahu 10. V nepřítomnosti mi oblepilo téměř všechny věci exekučními nálepkami. Pro co jiného, než pro pohledávku státu, resp. státem ovládané České správy sociálního zabezpečení, ve výši 700.000 Kč.

Nabízí se analogie s vpádem exekučního „komanda“ Obvodního soudu pro Prahu 10 za obdobných okolností do mojí kanceláře dne 11.7.2007. Toho dne otiskl Paroubek v médiích „náhodou“ úvahu, že by mi „ještě něco dal, ale už ne tolik“. Hokynář se státní mocí. Zcela „náhodou“ téhož dne „nezávislý publicista“ Hofman ráno zveřejnil v Českém rozhlase úvahu, zda patřím za mříže či do blázince.

Předseda Obvodního soudu pro Prahu 10 nevyvrátil podezření, že vpád exekučního „komanda“ Obvodního soudu pro Prahu 10 v r. 2007 do advokátní kanceláře veřejně známého věřitele ČSSD se uskutečnil za jeho patronace. Jsou důkazy nasvědčující podezření, že tohoto vpádu exekučního „komanda“ Obvodního soudu pro Prahu 10 se účastnili i důstojníci BIS. Zřejmě nepočítali s natočením jejich zásahu na video.

Předseda Obvodního soudu pro Prahu 10 bude mít v řízení o mojí žalobě na Úřad vlády pro zneužívání pravomoci BIS příležitost se jako svědek vyjádřit, že tomu tak nebylo a že vpády exekučního „komanda“ Obvodního soudu pro Prahu 10 do mojí kanceláře určitě nebyly ani „náhodou“ koordinovány s dalšími akcemi proti mně.

Nedlouho před zveřejněním mého vyškrtnutí ze seznamu advokátů měl nadějný, komunistickou minulostí nezatížený, soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 za účasti ČSSD dne 13.1.2011 „svobodně a nezávisle“ rozhodnout o vydání částky 33 mil. Kč ze soudní úschovy. Podle zmatečného „nálezu“ Ústavního soudu z listopadu 2009, kterým mi soud upřel práva ze smlouvy se Zemanem, měl úschovu vydat Václavu Halbichovi, namísto mému postupníkovi a právnímu nástupci společnosti Alba a.s.

Co na tom, že Nejvyšší soud, který na rozdíl od Ústavního soudu má pravomoc rozhodovat o právech mých, Halbicha i Alby a.s., v květnu 2010 zmatečný „nález“ Ústavního soudu nevzal na vědomí. Svým rozhodnutím zavázal Nejvyšší soud nižší soudy závazným právním názorem, že pokud nižší soudy odmítají na základě její žádosti z r. 2004 soudní úschovu společnosti Alba a.s. vydat, porušují zákon. Soudy porušují podle rozhodnutí Nejvyššího soudu zákon i tím, že souhlasu ČSSD k vydání úschovy Albě a.s. není třeba. ČSSD nemá proto právo se řízení o úschově před soudem účastnit a do něj zasahovat.

Soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 má zářný příklad ve svém předchůdci. Ten dokázal podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z května 2010 pět let nezákonně Albě a.s. za účasti ČSSD vydání soudní úschovy mařit. Po tomto „výkonu postoupil“ tento mladý, komunistickou minulostí nezatížený soudce na správní úsek Městského soudu.

Co na tom, že Alba a.s. namítla mladému nadějnému soudci, s perspektivou dalšího postupu, že i kdyby existoval podle zmatečného „nálezu“ Ústavního soudu z listopadu 2009 nárok na vydání úschovy, musel by v dubnu r. 2009, půl roku před „nálezem“, podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 vydaném v únoru 2006, nárok Halbicha zaniknout ze zákona.

Obvodní soud pro Prahu 1 v r. 2006 vyhlásil vyvěšením na úřední desce soudu usnesení, kterým pod sankcí propadnutí nároku státu vyzval všechny, kdo uplatňují nároky na částku 33 mil. Kč ze soudní úschovy, aby do tří let podali soudu žádost o vydání úschovy, nebo žalobu. Ve lhůtě stanovené soudem do dubna 2009 učinila Alba a.s. obojí. Halbich podal žalobu až v únoru 2010 na výzvu soudu, kterou soud zaslal Halbichovi v reakci na zmatečný „nález“ Ústavního soudu.

O této žalobě Halbicha nyní perspektivní mladý soudce za účasti ČSSD rozhoduje. Dne 13.1.2011, po snaze o zveřejnění této kauzy, rozhodnutí o žalobě Halbicha odročil na 10.2.2011 ve stejné místnosti.

Pozor: nikoliv promlčení, kterým nárok nezaniká, ale promlčuje se jeho soudní vymahatelnost, ale zánik nároku Halbicha, který podle zákona už neexistuje, soudce za účasti ČSSD ignoruje. Dle výslovného prohlášení soudce na jednání dne 13.1.2011 se soudce „cítí“ za účasti ČSSD být zmatečným „nálezem“ Ústavního soudu „vázán“. Zákonnou povinnost, i bez námitky, z úřední povinnosti zastavit řízení pro prekluzi, tedy pro zánik nároku žalobce, kterou má soud ze zákona, soudce za okázalé účasti ČSSD pomíjí. Asi si svojí „perspektivu“ nehodlá nechat ujít. Namísto zastavení řízení dělá soudce, jako by prekluze nebylo a nakazuje účastníkům konat, aby mohl rozhodnout. Jak rozhodne, proto není pochyb.

Kdyby nebylo žádosti o vydání úschovy a žaloby Alby a.s. ve lhůtě do dubna 2009, podle usnesení soudu vyvěšeného na úřední desce soudu, 33 mil. Kč v soudní úschově by připadlo státu. I v takovém případě by soud neměl o čem jednat. Přesto soud řízení o žalobě Halbicha odmítá zastavit a „cítí“ se „nálezem“ Ústavního soudu „vázán“. Hodlá nárok, který, nebýt žádosti o vydání úschovy a žaloby Alby a.s., by propadl státu, přisoudit Halbichovi nejen namísto Alby a.s., ale ve smyslu uvedeného i státu?

Jednat o nárocích zaniklých ze zákona nemá soud pravomoc. Pokud má veřejnost respektovat právní účinky vyhlášení rozhodnutí vyvěšením na úřední desce soudu, musí právní účinky vyvěšení na úřední desce respektovat v prvé řadě soudy. Nezastaví-li soud řízení podle zákona, protože se „nálezem“ Ústavního soudu „cítí“ „vázán“, přestože nemá o čem jednat, je na místě všechny úřední desky soudů zrušit.

V takovém případě veřejně vyzvu všechny, komu kdy zanikly nároky marným uplynutím lhůty vyhlášené rozhodnutím soudů vyvěšením na úřední desce, k podání hromadné stížnosti EK a žaloby evropským soudům na Českou republiku. Takové pohrdání výkonem soudní moci soudem nemůže být „svrchovaností“ České republiky.

Zjevně nebýt zveřejnění kauzy soudní úschovy Alby a.s. před dnem 13.1.2011, rozhodnutí soudu v duchu „nálezu“ Ústavního soudu by nebylo ani odročeno na 10.2.2011.

„Ochránci ústavnosti“ vědí, jak dlouho mě i společnost Albu a.s nechávají prostřednictvím úplatných veřejných činitelů okrádat. Vyplacením soudní úschovy Albě a.s. by útlak ekonomickým terorem zmírnil. O penězích Alby a.s., ani rozhodnutí Nejvyššího soudu jakoby nebylo. Dokonce neplatí ani prekluze vyvěšením na úřední desce soudu. Soud klidně jedná a rozhoduje o nároku, který podle zákona neexistuje. Může být názornějšího příkladu, co je ve „zpravodajské demokracii“ podstatou „proher u soudů“?

Už koordinovaným nátlakem v červenci 2007 si „ochránci ústavnosti“ podle úsloví „podle sebe soudím tebe“ představovali, jak padnu na kolena. Po úkladné vraždě mého právního zástupce advokáta JUDr. Valka je to zcela vyloučeno. V životě ze sebe nebudu dělat korouhvičku. To ho budu raději následovat.

Stojí za povšimnutí, že „aktivity“ „ochránců ústavnosti“ vyvrcholily právě v době nástupu nového velvyslance USA. Za dobu nepřítomnosti velvyslance USA nechybělo mnoho a podle (cinknutých, jak jinak) „průzkumů“ Paroubek seděl ve Strakově akademii a na výzvu KSČM směroval Českou republiku ven z NATO. Po sněmovních volbách dokonce Jiří Lang přislíbil, že v listopadu v BIS skončí. Výsledky obecních a senátních voleb se už podle „průzkumů“ „povedly“. Po senátních volbách „změnil“ nejvyšší „ochránce ústavnosti“ názor. Jako by nejvyšší „ochránce ústavnosti“ nedokončil svoji „práci“? Nebude tak dlouho trvat a, nepadne-li vláda, veřejnost se dozví, za co všechno mu má být Česká republika vděčná. Že by měl naspěch?