Odvolání Vlastimila Rampuly z funkce vrchního státního zástupce je vnímáno jako vítězství pravdy a lásky nad korupcí a zametáním. Jenže ve skutečnosti o žádnou pozitivní zprávu nešlo. Celé Rampulovo odvolání nese znaky manipulace a podkopává důvěru v justici.

Klíčový je rozsudek Nejvyššího správního soudu z letošního června, který Rampulovo odvolání fakticky potvrdil. Moderní technologie jsou úžasná věc; každý čtenář si může najít rozsudek na stránkách NSS (spisová značka 1 As 51/2012 – 242). Sami se tak můžete přesvědčit, že rozsudek má přesně ty vady, které zde budou popsány.

Údajná Rampulova pochybení byla od počátku nadsazovaná. Jak uvádějí odstavce 3 a 4 rozsudku, z původního seznamu provinění sestaveného nejvyšším státním zástupcem shledal ministr důvodnou jen menší polovinu (opravdu menší polovinu: jeden bod ze čtyřech celý, druhý bod z části, zbytek byl shledán nedůvodným).

Ze zbylého množství Rampulových osobních i manažerských selhání jsou nakonec výslovně uvedeny čtyři případy: Tzv. kauza Gripeny (odst. 79), Tzv. kauza České pivo (odst. 93), Statistická a informační součinnost (odst. 97) a Tzv. kauza IPB (odst. 109).

Kauzu České pivo Nejvyšší správní soud pokládal za nedůvodnou (odst. 96), takže ze čtyřech pochybení zbývají tři.

Kauza IPB je nejzvláštnější část celého rozsudku. Jde o nesmysl takového kalibru, že to musí být zřejmé i laikovi. O co šlo: státní zástupkyně Darja Dunajová šla k soudu v dosti komplikovaném případu, v němž se všeobecně čekalo vydání zprošťujícího verdiktu. Vlastimil Rampula dal telefonem krátce před vyhlášením rozsudku pokyn Darje Dunajové, aby nepodávala případné odvolání hned na místě, ale aby vyčkala, až na státní zastupitelství přijde písemné vyhotovení soudního rozhodnutí, kde bude napsaná celá argumentace soudu. Což je vydáváno za naprosto neodbornou a netransparentní machinaci a zásadní Rampulovo provinění.

Kdyby Rampula bez podrobné znalosti případu dával pokyn "vzdej se odvolání" nebo "odvolej se proti výroku č. II s touto argumentací ...", byl by to opravdu nesprávný postup. Jenže Rampula nic takového neudělal! Rampula pouze dal pokyn, ať státní zástupkyně s případným odvoláním počká na písemný rozsudek. Až bude mít rozsudek v ruce, bude možno napsat kvalitní odvolání, protože celé odůvodnění soudu bude jasně napsané černé na bílém. Zejména v tak složité kauze jako IPB to je naprosto rozumný postup, proboha!

Tvrzení NSS, že Rampula nemohl podobný pokyn dát bez důkladné znalosti případu, je do nebe volající hloupost. Kdyby nesměl vydal absolutně žádný pokyn bez pečlivého prostudování případu, pak by také bez pečlivého prostudování případu nesměl říci: "Darjo, určitě tam bude fůra novinářů, tak si vezmi nějaký lepší kostýmek."

Pokyn, který Rampula dal, byl zcela logický, státní zastupitelství k ničemu do budoucna nezavazoval a k jeho vydání postačovaly obecně známé infromace (i běžný čtenář novin věděl, je to složitý případ a že argumentace soudu asi bude také komplikovaná).

Perličkou pak je postup po dojití rozsudku; státní zástupkyně Darja Dunajová podle svých vlastních slov ztratila po Rampulově pokynu motivaci se snažit a odvolání nepodala, ač sama označila rozsudek za nekvalitní (odst. 129). Zjevné pochybení Darji Dunajové je naopak vydáváno za argument proti Vlastimilu Rampulovi. Také vám připadá, že zde cosi nehraje? Někdo se očividně hodně chtěl zbavil Rampuly a byl připraven ohnout jakýkoli fakt, jen aby se mu to povedlo.

Tím pádem se čtyři údajná Rampulova selhání redukovala na dvě. Pokračujme kauzou Statistická a informační součinnost. Nejvyšší státní zastupitelství požadovalo po pražském vrchním státním zastupitelství jisté informace, čemuž ovšem VSZ nevyhovělo a písemně sdělilo důvody, proč žádosti nevyhoví. NSZ tento dopis přijalo a už žádné informace nepožadovalo. To je vydáváno za další Rampulovo provinění, neboť prý měl splnit původní pokyn, i když na něm dokonce samo NSZ netrvalo (odst. 106)!

Představme si, že předseda JZD přijde za Tondou se slovy "Tondo, vezmi tenhle týden traktor na technickou" a Tonda mu odpoví "Předsedo, tys zapomněl? Příští měsíc ten traktor dáváme do šrotu a do té dobu mu technická ještě platí." Předseda s nesrozumitelným zamručením odejde a splnění už nikdy nepožaduje, ač jindy dokáže své pokyny vynucovat velmi hlasitě. Jaký závěr si má Tonda učinit? Zachoval se správně, když traktor na technickou nevzal, nebo ne?

I ten poslední Tonda z JZD v takové situaci pochopí, že původní pokyn již neplatí, přestože to předseda neřekl výslovně. A když to pochopí Tonda z JZD, proč to najednou nedokáží pochopit soudci Nejvyššího správního soudu? K porozumění takové triviální situaci přece není třeba geniality ani justiční zkoušky. Nechce se mi věřit takové náhodě, že souci Nejvyššího správního soudu náhle dočasně zhloupli právě v ten jeden den, kdy rozhodovali ve věci odvolání nepopulárního státního zástupce.

Tím pádem se počet uvedených Rampulových chyb snížil na jedinou kauzu - gripeny. Po přečtení rozsudku je zřejmé, že věc byla trochu složitější. Přinejmenším je trochu dvojsmyslné psát pokyn "proveďte to a to nebo zdůvodněte neprovedení" (odst. 81 a 88). Nicméně tento bod na rozdíl od ostatních nelze s jistotou označit za nesprávný. Proto se zachovejme férově k NSS a pokládejme rozsudek v této časti za správný. Ze čtyř věcí, které byly Rampulovi kladeny za vinu, jsme definitivně zůstali na jedné.

A teď je třeba položit si otázku: pokud byl Ramplula odvolán kvůli údajným systematickým pochybením a přitom důvody odvolání byly ze tří čtvrtin nesprávné (z poloviny dokonce zjevně smyšlené), je to v pořádku nebo ne? Opravdu pak šlo o systematická pochybení? A jak je vůbec možné, že byly důvody k jeho odvolání uměle nadsazovány?

I kdyby Vlastimil Rampula byl Herodes a Drákula v jedné osobě, jak je občas prezentován, stále zůstává neoddiskutovatelný fakt, že argumenty použité k jeho odvolání byly ve značné míře vykonstruované a nesmyslné a že se na tom podílel nejvyšší státní zástupce, ministr spravedlnosti a Nejvyšší správní soud. Máme mít z něčeho takového radost?

Mohu mít od teď důvěru v Nejvyšší správní soud, když se podílel na podivném odvolání s nedůvěryhodnými argumenty, i kdyby třeba to odvolání bylo jinak tisíckrát žádoucí?

A ještě více znepokojuje, že nejde o izolovaný jev. Nejdříve byl ve zmanipulovaném řízení odvolán pražský vrchní státní zástupce, teď byl v jiném zmanipulovaném řízení propuštěn policejní prezident (komentář byl zde již zveřejněn). To nejsou žádní nýmandi. A když známá pražská postava Roman Janoušek srazil autem ženu, hned kdosi tajemný předal novinářům odposlechy, které ho stavěly do co nejvíce negativního světla. Kdo bude další na řadě?

Zdá se, že v Praze dochází k zásadním mocenským posunům, jež si nezadají s válkou mexických narkomafií. Nikdo sice neumírá v autě po zásahu RPG, zato se nemilosrdně využívá vlivů na justici, na policejní inspekci i na tajnou službu, aby se odstavili nepřátelé a nepohodlní.

Kdo nám ale dá záruku, že ti, kdo budou dosazeni vítěznou skupinou, budou poctiví a neúplatní profesionálové? Kdo vyhraje tuto špinavou válku justičně-policejních gangů, žádné neviňátko nebude. Proto nemohu sdílet tu všeobecnou radost, že zlý Rampula je pryč.

POZNÁMKA: Kauzu Lessy očima právníka jsme již komentovali. Od té doby byly publikovány nové informace, které podezření ze zmanipulovaného obvinění ještě potvrzují. Petr Lessy měl být obviněn, aniž by předtím podal vysvětlení. Přitom i v daleko jednoznačnějších kauzách se podezřelý běžně nejdříve předvolává k podání vysvětlení, aby mohl uvést svou verzi událostí. Podání vysvětlení je dokonce běžný postup i tehdy, kdy je pachatel zadržen přímo při činu! V kauze, která je právně pochybná, navíc postavená na slovu proti slovu, však Lessyho verzi údajně inspekce slyšet nechtěla (zmatek v datech je pak jeden z důsledků). Zjevně zadání znělo "obvinit Lessyho, a to co nejdříve". Proč tu něco smrdí?