Tímto navazuji na úvahu MUDr. Tomáše Vodvářky z 14.5.2016 (Patří Milouš Jakeš na jeviště festivalu?), kde je uvedeno, že soudruh Milouš Jakeš v každé normální demokracii by byl dávno ostrakizován, v modernějším pojetí by patrně stále lepil pytlíky na Mírově. V současné slabé demokracii se mu zřetelně dobře daří.

Co bránilo k uplatnění trestní odpovědnosti vůči tomuto soudruhu? Po roce 1989 byla převzata komunistická justice a prokuratura. Komunistická aplikace práva i myšlení zůstávaly. Není divu, že k trestnímu stíhání soudruhů nedocházelo.

Toto se promítalo i v oblasti občanského a hospodářského práva.

KSČ například měla svoje ozbrojené oddíly Lidové milice, které byly obdobou nacistických Sturmabteilungen (SA). Různé vyhlášky ministrů financí ukládaly národním podnikům financovat LM z vlastních zdrojů. Problém spočíval v tom, že LM neměly k legální existenci žádný právní základ. Komunisté považovali svoji vládu za ustanovenou na věky. Proto se nenamáhali ani legalizovat svoje ozbrojené oddíly. I podle komunistického práva bylo financování LM ze strany národních podniků protiprávní. Toto nemohly zhojit ani vyhlášky ministerstva financí. Prostě nemůže platit věta: „Po právu financujte protiprávně existující ozbrojené oddíly.“ Proto KSČ vznikalo financováním LM ze strany státních podniků bezdůvodné obohacení, která byla tato strana povinna vrátit. Komunisté ve skutečnosti vrátili zcela směšnou částku 8 400 Kč.

Proč? Pouze jeden národní podnik navrácení zažaloval. Bohužel, vzhledem k vlivu komunistické nomenklatury v tomto podniku byla zažalována pouze symbolická částka.

Statní arbitráž pro hl. m. Prahu žalobu zamítla. Po odvolání Státní arbitráž pro ČR žalobě vyhověla s tím, že nelze po právu financovat protiprávně existující LM. Mezitím se miliardové nároky všech státních podniků promlčely.

Zásadní problém zde spočíval v komunistické aplikaci práva. Protiprávní vyhláška byla více než zákon. Protiprávní výklad byl více než ústava. Tato převrácená hierarchie byla plně v zájmu vládnoucí strany. Orgán podle stranických pokynů podal výklad, který byl více než právo. Komunistická aplikace práva byla hluboce zakotvena v myslích téměř všech právníků, soudců i prokurátorů. Pár dní v listopadu 1989 k nápravě nestačilo. Na tom „vydělala“ KSČ i KSČM.

Vraťme se k soudruhu Milouši Jakešovi.

Zde byl v hluboce v povědomí čl. 4 socialistické ústavy o vedoucí úloze komunistické strany, který měl platit do 4.12.1989. Tento článek 4 údajně trestní odpovědnost soudruha Milouše Jakeše a ostatních vylučoval. K tomu je nutno dodat, že socialistická ústava v čl. 2 a 3 zakotvovala principy zastupitelské demokracie. Obojí nemohlo zároveň platiti. Pokud by voliči ve svobodných volbách volili někoho jiného než KSČ v souladu s čl. 2 a 3, pak by jejich svobodná volba byla zároveň protiústavním aktem. Z tohoto důvodu nemohl být nikdy čl. 4 o vedoucí úloze KSČ považován za součást práva. K obdobnému závěru lze dojít i výkladem přirozeného práva, které není možné měnit ani ústavními zákony. Po právní stránce v státě měla být demokracie, ve skutečnosti existovala diktatura komunistické nomenklatury. Fakt, že volby jsou fraškou, kde nikdo nic nevolí, nýbrž tzv. manifestačním veřejným hlasováním se prověřuje věrnost ke komunistické diktatuře, znal velmi dobře i Milouš Jakeš.

Článek 4 socialistické ústavy o vedoucí úloze strany trestnímu stíhání nebránil.

Naopak i komunistický trestní zákoník na soudruha Milouše Jakeše myslel například v ustanovení § 260. Toto ustanovení zakotvovalo:

Kdo podporuje a propaguje fašismus nebo jiné podobné hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod pracujícího lidu nebo které hlásá národnostní, rasovou nebo náboženskou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v předchozím odstavci tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobným způsobem.

Tyto činy byly prohlášeny tehdejším trestním zákoníkem za nepromlčitelné.

Vlastně veškerou tuto činnost měl soudruh generální tajemník v pracovní náplni i v předchozích funkcích. Toto vše navíc bylo spojeno i s propagací ve veřejných sdělovacích prostředcích.

Fakt, že Milouš Jakeš nebyl trestně stíhán, byl politickou záležitostí, nikoliv právní.

Nyní je na trestní stíhání pozdě.