Jsou lidé, kteří věří, že nás navštěvují ufoni. Jiní věří tomu, že letadla, která létají nad našimi hlavami, rozprašují chemikálie, které způsobí, že všichni posloucháme svoje vlády a nebouříme se. Připadá vám to tak trochu scestné věřit takovýmto pověstem? Jak potom nazvat ty, kteří věří, že se holocaust nekonal. Popírači holocaustu se nazývají revizionističtí historici. Ono revizionistický zní lépe než popírač a jaksi to dodává zdání věrohodnosti dotyčnému „odborníkovi“. Jenomže jak pravý české přísloví, zdání klame. Stačí se podívat na práce těchto „historiků“ a zjistíme, že je to snůška polopravd, lží a nesmyslů. Kdyby se nejednalo o tak závažnou věc, jako je nacistická genocida a zločiny proti lidskosti, tak by se nad tím dalo mávnout rukou jako nad pověstmi o ufonech a práškujících letadlech.

Pravda, existují státy, kde je popírání genocidy trestné. Česká republika je jedním z nich, ale zdá se, že zde neexistuje vůle § 405 zák. 40/2009 Sb. (popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia) uplatňovat. Jak jinak lze vysvětlit, že existují nakladatelství, která prakticky beztrestně vydávají knihy popírající holocaust a antisemitskou literaturu, a tyto knihy jsou volně dostupné na našem knižním trhu? Dokonce teď vyšla kniha, kterou napsal Alfred Rosenberg, nacistický válečný zločinec, který byl po válce odsouzený k trestu smrti a popraven. Mimochodem, Alfred Rosenberg je považován za jednoho z duchovních otců holocaustu. Byl to právě Alfred Rosenberg, který přišel s tvrzením o žido-bolševismu. Podle něho revoluce v Rusku byla výsledek židovského spiknutí. Stačí se prý jenom podívat na vedení bolševické strany a na lidové komisaře, kteří po revoluci vládli. Většinou to prý byli Židé. Určovat, kdo je kdo a jaké má cíle, podle toho, jak se jmenoval při narození, anebo podle toho, jak zakřivený má nos, je rasismus. Pro antisemity Žid zůstane Židem a může se tisíckrát vyhlašovat za Čecha, Němce, Francouze atd., židovskou nálepku v jejich očích mu nikdo neodpáře. Lidé typu Rosenberga pečlivě zkoumají, jestli náhodou ten či onen nemá židovské předky, a do omrzení rozvíjejí teorie o židovském spiknutí, ale ani ve snu je nenapadne mluvit o rakouském spiknutí, pokud jde o nacismus, nebo o gruzínském spiknutí, když probírají Stalina a jeho katy.

Co sledují „revizionističtí historici“ svými pokusy popřít nacistické zločiny? Oni sami tvrdí, že jim jde o historickou pravdu, o odbourání mýtů a lží, s kterými prý přišla vládnoucí verze holocaustu. Ve skutečnosti jim nejde o nějakou historickou pravdu. Navzdory veškerým důkazům ani jednou ve svých publikacích nepřiznali nacistické masakry Židů a Romů. Pravým cílem „revizionistických historiků“ je očištění nacistického režimu a jeho rehabilitace. Jak jinak vysvětlit, že podle tvrzení revizionistů Hitler nechtěl Židy vyhladit, ale pouze přesídlit na východ. Treblinka, Majdanek a další tábory smrti prý byly pouze „tranzitní“ tábory a Sověti Židy, které tam našli, odvezli na Sibiř. Tady nejde o „revizi“ historie, ale o docela obyčejný neonacismus. Je to vlastně velice prosté. Nejdříve očistím nacismus tím, že popřu a zamlčím zločiny, které nacisté spáchali během II. světové války. Potom rasové teorie o nadřazenosti árijské rasy budou mnohem přijatelnější. Tady by si měl každý uvědomit, že nejde jenom o Židy, ale o každého z nás. Dejte neonacistům šanci a budete mít zpátky rasové zákony a všechno, co s tím souvisí.

Díla autorů, jako je Germar Rudolf či David Irwing, se vydávají za vědecké publikace. Skutečné vědecké publikace rozebírají argumenty pro a proti a na základě vědecké analýzy dospějí k závěru. To ale v dílech popíračů holocaust chybí. Jelikož tito lidé vědí, že jejich argumenty jsou postaveny na falešných základech, tak se uchylují ke lžím a zamlčování faktů. Donekonečna omílají tvrzení dávno vyvrácená a vydávají je za pravdu.

Knihy popírající holocaust u nás vydávají nakladatelství guidemedia etc s.r.o. se sídlem v Brně a nakladatelství ABB (Adam Benjamin Bartoš) se sídlem v Praze, které v současné době pozastavilo činnost neboť jeho majitel A. B. Bartoš čeká na soud za svoji vydavatelskou činnost (popírání holocaustu a šíření rasové nenávisti). Za nejkřiklavější publikace, které tato povedená nakladatelství vydala, je možno považovat Přednášky o holocaustu od Germara Rudolfa, Co víte o Židech od Aloise Kříže (autor byl po válce popraven za kolaboraci s nacisty) a Protokoly sionských mudrců, které lze označit za bibli antisemitů. Ve výše uvedených nakladatelstvích nevycházejí jenom knihy popírající holocaust, ale také knihy, které se snaží očistit německou okupaci Čech za II. světové války. Lukáš Beer napsal a guidemedia vydala jeho knihu Hitlerovi Češi. Kniha líčí protektorát Čechy a Morava v tom nejlepším světle. Češi prý byli Němci považováni za árijskou rasu a byli chráněni říškými zákony jako občané říše. Dokonce prý existoval plán na přijetí Čechů do SS a ke studiu na německých univerzitách.

Pokud si myslíte, že výše uvedené knihy můžete pouze koupit v pravicových internetových obchodech s knihami, pak jste na omylu. Tak například knihu Holocaust pod lupou nabízejí učebnice.cz, superknihy.cz, pipkin.cz, dobré knihy.cz, megaknihy.cz, knihy abz.cz a nejlevnější knihy.cz. Až na nejlevnější knihy.cz, které nemají žádnou recenzi, všechny ostatní nekriticky převzaly recenzi nakladatelství, v níž je kniha vychválena jako seriozní vědecká publikace, která vyvrací mýty o holocaustu a odkazuje holocaust do říše bájí a pověstí. Netvrdím a ani nežádám, aby se v České republice zavedla cenzura. Je na každém nakladateli a knihkupci, jaké knihy hodlá vydávat či prodávat. Pokud ale některá z vydávaných publikací porušuje zákony této země, potom příslušný nakladatel může počítat s tím, že bude soudně stíhán. Vím, že zastánci „revizionistických historiků“ spustí pokřik o porušování svobody slova a o justičním teroru. Podle mne ale svoboda slova neznamená, že mám právo šířit rasovou nenávist a popírat zločiny jednoho z nejstrašnějších režimů, který kdy existoval. Antisemitismus není nic jiného než šíření rasové nenávisti a nakonec vedl k nacistickým táborům smrti. Pokud si myslíte, že přeháním a že se něco podobného nemůže opakovat, tak si vzpomeňte na válku v Bosně v devadesátých létech minulého století. Tam znovu existovaly tábory smrti a vraždění. Jenom se tomu teď říká etnické čistky. Pokud nechceme, aby se historie opakovala, musíme se postavit lidem, jako jsou Germar Rudolf nebo David Irving. Protože tady nejde jen o Židy či pravdu o holocaustu, ale i o nás.

Germar Rudolf je německý chemik a tzv. revizionistický historik. Za své publikace byl v Německu dvakrát odsouzen k celkovému trestu 4 roky nepodmíněně za popírání holocaustu, šíření rasové nenávisti a zneuctění památky mrtvých. V součesné době žije v USA.

David Irving je britský historik, který byl v Rakousku odsouzen na 3 roky vězení za popírání holocaustu. V roce 1996 Irving žaloval profesorku Libstadt, protože ho ve své knize Popírání holocaustu nazvala popíračem holocaustu a podvodníkem. Irving soud prohrál a v roce 2016 o něm byl natočen film Popírání holocaustu (Denial).