Po zveřejnění druhého usnesení o zahájení trestního stíhání Jany Nagyové, Romana Bočka a tří bývalých poslanců ODS Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy je to jasné. Policie ve spolupráci se státními zástupci a zřejmě i soudy usiluje o zásadní přesměrování českého polistopadového systému rozdělení moci.

Původně to bylo pouze spektakulární zatýkání na Úřadu vlády, kterým chtěly policejní složky ukázat svoji moc. Nová fakta z usnesení o stíhání pěti uvedených osob však dávají pochybovačným názorům na práci policie zapravdu.
Policie se totiž reálně pustila do vod, které jí dříve nenáležely, a to zřejmě pod dojmem své nepostižitelnosti. Proto hned na úvodních stránkách oznámení o zahájení trestního stíhání bez uzardění obviňuje premiéra a trojici poslanců z porušování Ústavy, kterého se měli dopustit nevykonáváním mandátu svědomitě a v zájmu všeho lidu. O co toto své tvrzení opírá? Prý je zřejmé, že v zájmu lidu je právě to, aby byl mandát vykonáván svědomitě. Takový dirigismus a absolutizace práva před politikou je však velmi zásadním popřením primátu politiky jako základního prvku demokratického systému. Výklad ústavy patří ze zákona pouze Ústavnímu soudu, a když už, především by se jím neměla zabývat policie, která zcela zjevně popřela takový zájem lidu, jakým je třeba fungující vláda a stabilita v zemi. Holt, co není napsané v zákoně, je zřejmě neplatné.

Důkazy? K čemu?

Po této trochu mrazící exkurzi policejních složek do ústavního práva však dále v usnesení přicházejí další překvapení. Především v něm není vyjasněn pojem korupce, resp. zda je jím již nabídka korupce či až její realizace. Dikce zákona sice praví, že úplatkem je obojí, proč je však u Ivana Fuksy kalkulováno s poskytnutím a u Marka Šnajdra s nabídkou, je mi záhadou. Notabene, když u části týkající se bývalého náměstka ministra zdravotnictví je výslovně uvedeno, že úplatek mu byl poskytnut 20.12.2012 (ve skutečnosti však až 31.1.2013). Spíše úsměvná je pak nejistota vyšetřovatelů u kvalifikace Libora Antoše, který je někde popisován v souvislosti se ziskem postavení člena dozorčí rady Českých drah, na jiném místě pak rovnou s nabytím funkce předsedy.
Co je však na čerstvém úniku dat z policejních spisů nejvíce zarážející, je obvinění Marka Šnajdra a Ivana Fuksy. Policie u jejich jmen uvedl kouzelnou smyčku "a z toho dovozujeme", problém však je, že u těchto mužů z čeho dovozovat nemá. Podle spisu totiž nezaznamenala jediný telefonický rozhovor, jedinou SMS zprávu, v které by figuroval jeden z těchto pánů. Přesto byli oba obviněni a nakonec i vzati do vazby. Na základě čeho policie oba muže obvinila, mi není jasné, a asi nejen mně.

Korupčníka známe, ale nezavřeme

Stejně tak je ze zahájení usnesení vidět obrovské pokrytectví policie. I laik by ze spisu poznal, že hlavním korupčníkem musel být samotný premiér Nečas. Formulace v tomto směru hovoří zcela jasně na několika místech. Jaké je však překvapení, že předseda vlády obviněn nebyl. Zalekla se policie? Čekala, až podá demisi? Tak, či onak, zřejmě si nebyla jistá ve svých verdiktech v závěru spisu, kde premiérovi přisuzuje aktivní roli v uplácení poslanců, což však doloženými důkazy vůbec nepotvrzuje.
Mohu oba spisy hodnotit pouze subjektivně, jako právnický laik, výše představená fakta ve mně však (troufám si tvrdit, že oprávněně) vyvolávají podezření, že policie pracovala na něčí objednávku - anebo se jen prostě utrhla ze řetězu a začala konat na základě dojmu své vlastní neomylnosti. Co je nebezpečnější, nechť posoudí čtenář sám. Každopádně pokud chtěla policie stíhat zločin v tak vysoké sféře, jako je vláda a poslanecká sněmovna, měla si alespoň lépe připravit argumenty. Mediální humbuk a využití veřejné poptávky totiž ještě nikdy nikoho neodsoudily.

Autor je výkonným redaktorem CEVRO Revue
Klic.blog.idnes.cz