Byl jsem jedním z těch, kdo se veřejně kriticky vyjádřili k tomu, že policie v Bochově na Karlovarsku během březnové návštěvy prezidenta Zemana legitimovala účastníky pokojného sejítí.

Záměrně používám termín sejítí, protože nešlo o žádnou klasickou demonstraci (byť i já jsem občany, o které tu jde, z nedostatku lepšího termínu nazval demonstranty), manifestaci, shromáždění, mítink či protest. Šlo o spontánní sejítí občanů proto, že do jejich obce přijel prezident, přičemž někteří z nich přišli se záměrem svobodně vyjádřit svůj názor. Udělali to „home made plakátovou formou“. Na místě stáli pokojně – a přesto se o ně policie zajímala. Z toho jsem byl jako pěšák sametové revoluce silně roztrpčen.

Dlužno dodat, že kromě občanů s plakáty či transparenty (řekněme s kritickým obsahem vůči prezidentovi) se na místě objevil také člověk, který s obsahem plakátů nesouhlasil a jeden se pokoušel strhnout. Tento muž byl z hlediska zákona jediný, kdo zasloužil být legitimován a posléze „řešen“, pokud by nebylo rozumnější nad tímto obecním miniincidentem mávnout rukou.

Vlastně bychom nad tím mohli mávnout rukou nebýt onoho legitimování pokojných občanů, kteří drželi v ruce plakáty. Tak trochu začarovaný kruh.

V úterý (5/4) jsme se dozvěděli, že ono legitimování nebylo samoúčelné. Policie konflikt prošetřila a zjistila to, co jsem naznačil výše (a také ve svém článku na blogu IDNES, který vyšel pod názvem „Ještě k incidentu v Bochově aneb Proč se legitimovalo“ 11. března 2016): zatímco občané s transparenty nic nespáchali, onen muž, který se pokoušel tyto transparenty strhnout, se dopustil přestupku.

Měl bych se tedy policii omluvit za to, že jsem na její počínání zareagoval kriticky? (Sám ze své vůle, nikdo to po mně pochopitekněš nepožaduje.) Dost možná, pokud bych ale nenapsal

na svém blogu následující věty, které jsou výsledkem mého tehdejšího přemítání nad tím, proč policie pokojné občany v Bochově při návštěvě prezidenta legitimovala:

Policie si chtěla zjistit údaje pokojných demonstrantů coby poškozených – pro případ, že by chtěli podat žalobu na občana, který jim částečně poškodil transparent. Bylo-li tomu tak, měli jim to policisté sdělit.

To se ovšem nestalo a místo toho jim policisté sdělili obecnou frázi, že na to mají podle paragrafu 63 Zákona o policii právo. Mnohé by se vyjasnilo už na místě, kdyby ochránci zákona lépe komunikovali.

Krajská policejní mluvčí Zuzana Týřová k tomu podle Novinek.cz uvedla, že „při návštěvě prezidenta v obci Bochov došlo k narušení veřejného pořádku přímo před policisty a jejich povinností je zakročit“. To je jistě pravda, jenomže – primárně měla zakročit proti muži, který se snažil poničit transparent (já jsem viděl, že pouze jeden) a který, podle šetření téže policie, byl jako jediný označen za viníka – jak již řečeno, spáchal přestupek.

Tedy: konec dobrý, všechno dobré? V zásadě ano. Byť jsem jistě nebyl jediný, koho to, co se v Bochově stalo a jak neblahý dojem to vyvolalo, značně vyděsilo. A prevence? Zlepšit komunikaci ze strany policie. Někteří z nás, obyčejných lidí, kdo měli komunismu plné zuby, jsou na sebemenší náznak ohrožení něčeho tak křehkého, jako je svoboda, mimořádně citliví.

Zatímco lidé s plakáty, odpůrci prezidenta Zemana, se chovali svobodně, přičemž svůj postoj prezentovali pokojně, jejich odpůrce (logicky tedy prezidentův sympatizant) se choval také svobodně, ale agresivně. K tomu musíme dodat, že Miloš Zeman se svým vrozeným taktem a velkorysostí vůči lidem s oponentními názory nezapomněl bochovské občany s plakáty urazit a ponížit, když z nich udělal „socky“, protože zřejmě nedokáže připustit, že by jeho kritiky mohli být inteligentní lidé. Ostatně jeden z nich, když byl policií tázán (poněkud nesmyslně), kdo shromáždění svolal, odpověděl naprosto logicky, že prezident Zeman tím, že oznámil, kdy a kam přijede. K tomu dodávám: pokud něco takového prezident (jeho úřad) oznámí, tak zajisté proto, aby tam přišlo pokud možno co nejvíce lidí, nikoli naopak.

Bochovský starosta se nechal slyšet, že onoho pána, který bude přestupkově řešen, dlouho zná a je to prý slušný člověk. Nemám důvod mu nevěřit. A teď považte: je vám jednasedmdesát, máte dobrou pověst – a pak stačí jeden chvilkový zkrat, neudržíte nervy na uzdě a máte záznam.

Nakonec to bude především tento strhávač plakátů, kdo na návštěvu „svého“ prezidenta do smrti nezapomene. Byť v souvislosti, o níž bezpochyby nestál. A pak že život netropí hlouposti.

Stejskal.estranky.cz