25.5.2019 | Svátek má Viola


PRÁVO: Pět důvodů, proč nikdy nehledat spoluvinu za znásilnění u oběti

26.12.2015

Koketní chování, opilost ani prodej vlastního těla nejsou pozvánky ke zneužití. Bylo by dobré, kdyby média a policie přestaly naznačovat opak.

Amnesty International vydala hojně publikovanou tiskovou zprávu, podle které tři pětiny Čechů věří, že si ženy za znásilnění mohou v některých případech částečně samy. Silvie Lauder zase v Respektu připomněla, že znásilnění je trestný čin i v pornoprůmyslu. (Komentářem reagovala na zprávu, že známý pornoherec James Deen čelí několika obviněním ze sexuálního napadení kolegyň.)

Kdokoliv tyhle články v posledním týdnu sdílel na sociálních sítích, mohl počítat s tím, že mu někdo, obvykle muž, přispěchá vysvětlit: když necháte ležet notebook na zadním sedadle, taky se nemůžete divit, že vám někdo vysklí okénko. Z čehož zřejmě vyplývá, že ženu, která se chová koketně, chodí vyzývavě oblečená, toulá se, pije alkohol, živí se svým tělem, anebo všechno dohromady, nemá znásilnění překvapit.

Když pomineme, že znásilnění je neporovnatelně závažnější zločin než krádež, nabízí se několik dalších důvodů, proč taková moudra odmítnout:

1. Protože výzvy k opatrnosti bývají na ránu i v případě, že jde o ochranu majetku. Když policejní mluvčí radí, že si chalupáři mají dát na okna mřížea trávit dovolenou tak trochu ve vězení, anebo že ženy nemají chodit samy, vlastně jen vzkazují: nebuďte nejslabší kus ve stádu a dělejte všechno pro to, aby si zločinec místo vás vybral jinou oběť. Takové taktické doporučení je pochopitelné, když se rodiče snaží ochránit před nebezpečím vlastní dítě. Není to ale systémová prevence kriminality.

2. Protože typické návody „jak zvýšit svou bezpečnost“ (viz tento, u kterého by jeden nepoznal, že je určený pro zemi, ve které nezuří válka) odvádějí pozornost od nejčastější podoby znásilnění. Většina útoků se neodehrává podle scénáře „na osamělou ženu vyskočí úchyl ze křoví“. Oběť znásilnění ve většině případů pachatele zná. Typicky je jím někdo, kdo by ji měl bránit před scénářem ze stereotypních návodů. Bývá to manžel, přítel, kamarád, příbuzný.

3. Protože mudrování o tom, že existuje jakási šedá zóna, kde si za to oběť může tak trochu sama, vede ke dvěma neblahým důsledkům pro dotčené jednotlivce i pro zbytek společnosti. Za prvé přispívá k sekundární viktimizaci. Když vám někdo z auta ukradne počítač, bude vás to mrzet, budete si to nějakou dobu vyčítat, ale těžko se kvůli tomu začnete sebepoškozovat, brát drogy nebo páchat sebevraždy. Což je u obětí znásilnění scénář častější než u zbytku populace. Za druhé, žena, která si namluví, že zkrátka neměla násilníka provokovat, nemá tak silnou motivaci zločin nahlásit jako ta, která si uvědomuje, že koketováním nikomu nedala bianco šek. Násilník zůstává na svobodě a může předpokládat, že mu kriminální chování bude procházet.

4. Potíž se sexuálním násilím je právě v tom, že sami pachatelé často netuší, že dělají něco špatného, natož nelegálního. Když z auta zmizí skrz rozbité okýnko notebook, každému je jasné, že jde o krádež, nejspíš i zloději samotnému. Když se někdo proti jejich vůli zmocní vlastní manželky nebo opilé spolužačky, snadno může nabýt právě pod vlivem výše zmíněných stereotypů a preventivních rad dojem, že neudělal nic špatného. (Nebo aspoň nic tak špatného, aby se tomu říkalo znásilnění.) Právě sem musí mířit preventivní programy, protože právě touto osvětou se dá snížit počet sexuálních útoků. V některých zemích se to děje. V Česku jsem si zatím ničeho nevšiml.

5. Protože to chytračení bývá arogantně hraběcí, hlavně pokud přichází od mužů. Myslíte, že jste první, kdo ženám radí, aby nechodily v noci samy? Že je to do potemnělých ulic na periferii nevyhnutelně táhne a chodí tam, i když nemají důvod? Že nevyhodnocují riziko dnes a denně v situacích, kdy vás nenapadne nad jakýmkoliv rizikem přemýšlet? A nebolí vás huba, když jiným radíte nedělat to, na co byste si sami nenechali od žádné instituce sáhnout, tedy pití alkoholu, volný pohyb, projevy vlastní sexuality? Jen si to představte: v baru se nahlas pochlubíte, že jste v posteli kanci. Chvíli na to vás znásilní o hlavu větší chlap. Co řeknete na mudrování, že se nemáte divit, když dráždíte?

Čímž se dostáváme k odhalení, že ne všechny oběti znásilnění jsou ženy, podobně jako ne všichni pachatelé jsou muži. O tom jindy. Zatím stačí, že bez ohledu na to, jak vyzývavě někdo koketuje a jak moc to na vánočním večírku přehání s jégrem, za znásilnění může vždycky jen a pouze násilník.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



Diskuse


J. Jurax
23:39
27.12.2015

V. Lacina
17:12
27.12.2015

V. Lacina
17:13
27.12.2015

K. Vyšata
11:04
27.12.2015

J. Schwarz
8:09
27.12.2015

B. Rybák
23:17
26.12.2015

J. Gutvirth
6:31
27.12.2015

M. Josífko
22:50
26.12.2015

P. Dvořák
4:10
27.12.2015

J. Urban
22:46
26.12.2015

M. Pechr
23:53
26.12.2015

P. Klouda
12:19
26.12.2015

J. Kuka
11:55
26.12.2015

o. istvanfy
9:25
26.12.2015

J. Hanke
6:31
26.12.2015

B. Volarik
6:54
26.12.2015

J. Hanke
8:02
26.12.2015

B. Uhlich
0:40
26.12.2015

K. Pavlik
5:11
26.12.2015

P. Dvořák
6:12
26.12.2015

B. Volarik
6:44
26.12.2015

o. istvanfy
9:35
26.12.2015

počet příspěvků: 26, poslední 27.12.2015 11:39









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.