Rozsudek soudce Vojtěcha Cepla Jr. v cause žaloby Marka Dalíka na Davida Ratha je sice starý více než půl roku, ale až v těchto dnech vzbudil pozornost. Naprosto zaslouženě - je bezesporu velmi pozoruhodný. Nejen značně neortodoxním zdůvodněním a vyhodnocením důkazů, které je v české právnické kotlině opravdu nezvyklé, ale podle mého názoru především tím, že ukazuje, jak odlišně lze tutéž otázku posoudit, pokud je meritorní či nemeritorní.

Poradce předsedy vlády Marek Dalík žaloval opozičního poslance Davida Ratha, který o něm prohlásil, že zkorumpoval bývalé poslance opoziční ČSSD Miloše Melčáka a Michala Pohanku, kteří minulý rok podpořili při hlasování o důvěře současnou vládu. Při řešení této otázky se soudce Vojtěch Cepl musel zabývat i otázkou, zda Marek Dalík oba poslance zkorumpoval, nebo ne. Dospěl k závěru, že se tak stalo a jako důkaz uvedl novinový rozhovor Marka Dalíka, ve kterém premiérův poradce nedokázal jasně odpovědět na otázku, co oběma poslancům za podporu vlády slíbil. Z toho soudce Cepl dovodil, že Dalík o této protislužbě nechce veřejně mluvit, což nasvědčuje tomu, že se jedná o něco nekalého.

Pokud by pan Cepl soudil Marka Dalíka za trestný čin úplatkářství, docela určitě by mu takovéhle zdůvodnění nestačilo. Pokud by chtěl Dalíka odsoudit, musel by mu nepochybně prokázat nějaké jednání, které lze dle trestního zákoníku (nikoliv dle pouhé volné úvahy soudce) subsumovat pod trestný čin úplatkářství. V opačném případě by ho dle zásady in dubio pro reo musel shledat nevinným. Jenže v této cause není premiérův poradce obžalovaným, ale žalobcem, a jeho sliby poslancům Pohankovy a Melčákovi nejsou v této cause questio iuris, ale spíše questio facti. Karta se obrací a obžalovaným je MUDr. Rath, takže zásada in dubio pro reo se vztahuje na něj. Podle ní může být stínový ministr zdravotnictví odsouzen jen za předpokladu, že se nepochybně prokáže, že spáchal trestný čin pomluvy, tzn. že obvinil Marka Dalíka, ačkoliv neměl žádné důkazy pro jeho závadné jednání. Pokud by se objevila nějaká, byť sebepochybnější indicie o tomto závadném jednání, asi by bylo spravedlivé Davida Ratha osvobodit. Tato indicie se objevila v podobě originální konstrukce soudce Cepla. Je tedy v této cause vše v pořádku?

Není, a to je druhý důvod pozoruhodnosti Ceplova rozhodnutí. O jeho konstrukci se můžeme přít (což ostatně jak právnická, tak laická veřejnost už několik dní činí), ale je otázkou, do jaké míry je tato konstrukce pro causu Rath vs. Dalík vůbec relevantní. Aby tomu tak bylo, musela by tato konstrukce mít nějaký kausální nexus s obviněním MUDr. Ratha. Řečeno normální češtinou - David Rath by musel obvinit Marka Dalíka z úplatkářství právě na základě této úvahy. Pokud tomu tak nebylo, tak je celá tato hojně diskutovaná konstrukce pouze pozoruhodným právně teoretickým cvičením JUDr. Cepla, které se sporem pánů Ratha a Dalíka nijak nesouvisí.

Tato příčinná souvislost podle mého názoru vůbec nemohla existovat, neboť novinový rozhovor Marka Dalíka, který soudce Cepl použil za základ své teorie o jeho podplácení, vznikl až několik dní po obvinění MUDr. Ratha, které bylo učiněno 13.12.2006 jen pár minut poté, co poslanci Pohanka a Melčák oznámili, že podpoří vládu. Mimoto je tato teorie natolik odvážná, že se mi nechce věřit, že by si ji David Rath, který není právnicky vzdělán, troufl vydávat za relevantní důkazní prostředek.

Kromě toho mám značné pochybnosti, zda opoziční poslanec měl pro své obvinění vůbec nějaké důkazy. Jednak proto, že David Rath je proslulý svým častým obviňováním politických oponentů (např. místopředsedkyni poslanecké Sněmovny Miroslavu Němcovou obvinil z kleptomanie) a vzhledem k okolnostem, za kterých obvinění vůči Marku Dalíkovi vznesl (stalo se tak v emotivní sněmovní rozpravě jen pár minut poté, co poslanci Pohanka a Melčák oznámili že podpoří vládu, tedy v situaci, kdy poslanec Rath velmi pravděpodobně ještě vůbec nemohl mít žádný relevantní důkaz jejich korupce), je velmi pravděpodobné, že se jednalo o nepřipravené obvinění a MUDr. Rath v okamžiku tohoto prohlášení žádné důkazy o nekalé Dalíkově činnosti neměl. A také z toho důvodu, že sociální demokraté dnes obvykle každou sebepochybnější indicii vehementně medializují (viz naposledy „skandální odhalení“ stínové ministryně spravedlnosti) a v tomto případě bylo ticho po pěšině. Proto se domnívám, že David Rath nejen že nejednal na základě úvahy nastíněné soudcem Ceplem, ale pro své tvrzení neměl v okamžiku, kdy ho činil (a možná ani později), vůbec žádné důkazy.

Pokud poslanec Rath pro své obvinění premiérova poradce Dalíka opravdu žádné důkazy neměl, naplnil skutkovou podstatu trestného činu pomluvy a měl by být shledán vinným. Originální úvaha soudce Cepla by na to neměla mít žádný vliv.