Ne že by byl současný občanský zákoník geniální právní normou, s jásáním nad novým „občanem“ se však neukvapujme. Nejde o to, že se jej my právníci budeme muset naučit – koneckonců celý život vyměňujeme stará zákonná ustanovení za nová a vysloužilé technologie a nástroje za moderní, mobilními telefony počínaje a datovými schránkami konče.

Co si o návrhu myslí praxe? Že je archaický, akademický a zbytečný!

Pozeptala jsem se kolegů a náš závěr je následující: Návrh je

- akademický, protože jej sepisovali teoretici (čímž si nejspíš vysloužím kritiku od všech praktiků, kteří podobně jako já v některé fázi byli účastni tvorby návrhu či se pokoušeli alespoň minimalizovat největší pochybení);

- archaický, neboť se nepochopitelně vrací k terminologii sto let staré (jako například „pacht“ „služebnost“ či „přestavek“), jazyková stylistika jde zcela proti současným moderním trendům, kterým neodpovídá ani formální zpracování (bezobsažené nadpisy, spousta obecných ustanovení a základních pojmů);

- zbytečný, protože nově upravuje oblasti, jež upravovat není zapotřebí (například práva spolčovací a nadační, přičemž současná úprava byla nedávno novelizovaná a žádné problémy v praxi ani při výkladu nezpůsobuje), opakuje ustanovení obsažená v Ústavě a v Listině základních práv svobod – například „Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec.“), oproti tomu zcela pomíjí nové informační technologie, čímž porušuje staré pravidlo dobrého manažera (a zdravého rozumu): „Co funguje, to neměň.“

- koncepčně problematický, neboť stírá rozdíly mezi právy věcnými a závazkovými;

- mnohdy formulačně zcela nesrozumitelný, čímž vytvoří obrovské interpretační problémy. Co pak bude s očekávatelností soudního rozhodnutí? Namísto obecnosti volí řešení stovky konkrétních situací – když nastane stoprvá, nebude si vědět rady (například „právo na vodu“, „právo na okap“, „právo na svod dešťové vody“, „služebnost rozlivu“, „služebnost bytu“, „služebnost stezky, průhonu a cesty“, „právo pastvy“, „užívací právo“, „požívací právo“...)

- neurčitý, takže v lepším případě k ničemu a v horším matoucí (např. „Žádá-li manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné domácnosti, má mu druhý manžel vyhovět, ledaže důvody pro setrvání převažují nad důvody pro tuto změnu.“)

Změny ano, ale za jakou cenu?

Vedle vyzdvihovaných kladů velebících psa jako zvíře či práva utiskovaných zcela zapadlo objektivní konstatování jazykového a legislativně technického hlediska zpracovaného Ústavem státu a práva Akademie věd ČR. Podle něho návrh zruší 3479 dosud běžně používaných právních termínů a namísto nich zavede 3903 termínů nových, pouze 1615 složených právních termínů soukromého práva zanechá v platnosti. Z povrchu zemského a z českého slovníku zmizí výrazy, které si během šedesáti let užívání osvojili i laici a běžně je v zavedených spojeních a významech používají. A proč má předpis nahrazující tři současné normy mnohem víc paragrafů, odstavců a slov než všechny tři předpisy dohromady? Nekritizujeme náhodou přebujelost práva a to, že zákony ztrácející obecnou použitelnost?

Ale jděme dále: návrh bez náhrady zrušuje 194 právních předpisů, ale žádný neupravuje a nemění, ačkoli na zrušené právní předpisy bezpochyby navazují stovky jiných, které bude zapotřebí v důsledku přijetí návrhu novelizovat a měnit. O tom, jak se obrovské změny budou provádět a kdo za to odpovídá, však návrh cudně mlčí. Závěr hodnocení Ústavu státu a práva zní jasně: jde o nezodpovědné experimentování se společností, extrémně náročné v oblasti lidských i finančních nákladů, a návrh k přijetí proto nedoporučuje.

Nic není zadarmo, občanský zákoník zvlášť

Účastnila jsem se rekodifikačních prací v části týkající se rodinného práva, nemohu a nechci své dítko pouze poplivat. Na druhé straně také vím, jak se píší důvodové zprávy a co a proč obsahují. V té, která doprovází nový občanský zákoník putující do vlády, je věta nezbytná pro ministra financí: Nepředpokládá se finanční dopad na státní rozpočet. Dovolte bývalé ministryni úsměv plný pochopení – ano, bez této zcela lživé věty nemá zákoník šanci na přijetí vládou a sněmovnou.

A že ministerstvo spravedlnosti vyzývá odbornou veřejnost k odpovědné diskusi? Dobrá, má ji mít: Kdo zaplatí nové komentáře a napíše nová skripta? Kdo zpracuje a za co se pořídí počítačové databáze, sbírky judikatury, pomůcky? Co nás bude stát školení? Kde vezmeme finance na změnu elektronických aplikací, nastavených na současný systém, názvy, jména paragrafů a institutů? Značné výdaje s přijetím zákona budou mít téměř všichni: státní úřady, vysoké školy, banky, pojišťovny…Nakonec i malí podnikatelé, jimž třeba návrh mění pojem „sdružení“ na „spolky“, a tak budou muset přemalovat vývěsní štíty, změnit razítka, vizitky a webové stránky. Otázek spousta a žádné odpovědi. Dodám poslední za sto bodů – kde vezme nedostatečně financovaná justice dodatečné zdroje na zavedení této novinky? Neměla kdysi rezervy na datové schránky, nemá finance na elektronické soudnictví, ba dokonce ani na slibované záznamové zařízení do každé jednací síně, chybí jí peníze na asistenty a soudní tajemnice. Ví ministr financí, že bude muset přispět ze státní kasy na nový zákoník? Hodnocení dopadu regulace na veřejnou správu (takzvanou RIA) tvůrce návrhu na základě výjimky zpracovat radši nenechal – patrně ví, že by nedopadla kladně. Neměli bychom ji ale naopak v zájmu všech požadovat?

Pojďme si tedy nelhat do vlastní kapsy pusou plnou politických proklamací. Pojďme si na rovinu říct, co chceme, co skutečně potřebujeme a na co opravdu máme. V dnešní ekonomické situaci více než kdy předtím. A mimochodem – o tom, že pes není věc, ale zvíře, nikdo nepochybuje. Ale co kočka, krysa, komár či bakterie…?

(s velkým poděkováním kolegovi JUDr. Davidu Uhlířovi za pomoc)

Poznámka autorky: tento článek byl psán pro tištěnou verzi Lidových novin, kde byl otištěn v pátek 13.5.2011. Pro Neviditelného psa jsem jej doplnila a rozšířila.

Autorka je advokátka zabývající se rodinnou problematikou a bývalá ministryně spravedlnosti