Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.
Listina základních práv a svobod


Důvodů, proč nesouhlasit s restituci církevního majetku v rozsahu, jak je navržen, je několik. A není kardinálním důvodem nesouhlasu závist, z čehož se mnozí snaží obviňovat občany, ale za nesouhlasem může být i životní zkušenost a snaha po naplnění deklarace o rovnosti. Moje rodina ve stejné době jako církev přišla o všechen majetek. Náhradu v souladu se zákonem jsem obdržel, proto považuji za naprosto spravedlivé, aby i církev obdržela stejnou náhradu, jako my občané.

Dovolím si poznamenat, že článek je delší. Jeho přečtením můžete nahlédnout do zákulisí příčin restitucí i do duše restituenta, ale můžete ztratit i drahocenné minuty života, kterého si vážím více než obdržených peněz z restituce.

Historický exkurz
Nepoznal jsem nikdy vymoženosti bohatství, i když mohu předpokládat, že moje rodina byla zámožná. Za války Němci dědovi sebrali pozemky, aby zde zahájili stavbu Südbaum. Babička byla silně nábožensky založena a od pana faráře se jí tenkrát dostalo útěchy: Pánbůh dal, pánbůh vzal.

Po válce, na základě prezidentských dekretů, došlo k částečné nápravě, ale v padesátých létech majetek znárodnili, protože překážel výstavbě Südbaum, nyní stavbě socialismu, a došlo i na dům, kde dědeček bydlel. Na den "D" si děda vzal oblek, sedl si na lavičku před dům, kde vydržel až do konce "právního aktu". Při sepisování majetku našli údajně střelnou zbraň. Nikdy jsem se nedověděl, o jakou zbraň šlo, ale to nic nezměnilo na skutečnosti, že dědu zavřeli a pustili ho, až bylo nepochybné, že jeho smrt je otázkou krátkého času.

Majetek rodičů přišel na řadu o několik roků později a na tuto dobu už se zachovala korespondence s úřady, z kterých třeba čtu, je bez hlavičky a označený pouze:
Lj..P. 2.9.1960
Sdělujeme Vám, že do investičního plánu našeho podniku byla zařazena stavba učňovské školy a dílen. Pro uskutečnění této stavby budeme potřebovati též Váš dům.......... S touto stavbou bude započato v příštím roce a proto Vás žádáme, abyste Vaše shora uvedené pozemky již více neobdělával........ Pro rozšíření Vratimovské ulice byly však z Vašich pozemků použity určité dílce, které dosud nebyly vykoupeny a jejichž výměra nám není známa................

A další:
Lj - právní oddělení
Hf - s. V á c l á v í k!
Lj P/S
Podle kupní smlouvy ze dne 7.3.1961 koupili jsme ..........rodinný domek ............, který potřebujeme pro stavbu učňovské školy a dílen..................... atd, podpis schází, ale je zde soudružský pozdrav: Čest práci!

Proč vlastně nám oznamuji, že koupili náš dům? Protože otec kupní smlouvu vůbec neviděl, natož aby ji podepsal, ale samozřejmě, že se časem objevila a dokonce ji i "dobrovolně" podepsal.

A nyní mám před sebou spisek nazvaný: "Odhad nemovitosti /Stopcena/" Ale jak vznikl tento odhad naší nemovitosti, nevím, protože jako dítě jsem byl svědkem, kdy se dostavil odhadce, který neodhadl ani situaci, do které se dostal.

Otec
Otec byl naprosto jiný než dědeček a tenkrát v očekávání odhadce seděl u kuchyňského stolu a jak bylo jeho zvykem i doma chodil v pečlivě vyžehlené košili s vázankou, kalhoty musely mít nažehlené puky a musím dodat, málokdy bez cigarety. Byl silný kuřák a vidět kouřit mého otce, bylo něco jako sledovat do detailu promyšlený obřad, který lze snad srovnat s baletem, kterému nelze z pohybového hlediska nic vytknout. Vše probíhalo naprosto plynule, bez plácání se po kapsách spojeným s hledáním krabičky cigaret nebo zápalek. Žádný pohyb nebyl nadbytečný, vše navazovalo naprosto logicky na sebe, počínaje vynětím cigarety, lehké poklepání s ní o stůl, pak nasledoval, po desítky let stejný pohyb ruky se zápalkou, přimhouření očí a první vdechnutí kouře. Kouřil pomalu, jakoby s rozvahou, kouř elegantně vydechoval, jak je to dosud vidět ve filmech z třicátých let, a cigaretu tipl tak, že byla jakoby zlomená a všechny snad i ve stejném místě.

Pan odhadce tehdy přijel na kole, vešel do kuchyně, pozdravil a na stůl si odložil koženou hnědou tašku. Obřadně si sundal z nohavic "spinky," to byly takové ocelové o 360° přehnuté, pružné plíšky, kterými se dole sepnuly nohavice, aby je při jízdě nezachytil řetěz, a tyto obřadně položil vedle tašky. Představil se, jméno si už nepamatuji a svoji osobu označoval slůvkem "my". Snad tím chtěl zdůraznit své dominantní postavení, které otec naopak přecenil, což se nám všem vymstilo.

"Tak vašnosto, jak jistě víte, my jsme rozhodli odkoupit váš dům a v této souvislosti jsem se dostavil, abych pořídil odhad." Asi tohle pronesl tento bodrý muž a vyndal z tašky složku s papíry.
Otec seděl u stolu, mlčky kouřil, aniž by odpověděl na pozdrav, a nereagoval ani na tento projev. Odhadce jakoby znervózněl, dal si složku pod paži a začal si mnout ruce, protože byl zvyklý, že si ho lidé předcházeli, pohostili ho, byl přece úřední, důležitá osoba a zde nic.
"Tak my bychom začali tím, že si vyměříme dům a pokoje, co vy na to?"
"Na to vám řeknu, že není potřeba žádné vyměřování, dům je můj a prodávat ho nemíním." Aby svůj rezolutní postoj obratem změnil v takový jakoby žoviální, kdy použil úmyslně stejné oslovení jako pan odhadce:
"No, vašnosto, když už jste vážil takový kus cesty, navíc zbytečně, můžete mi sdělit, kolikpak si představujete, že byste byli ochotní mi za vše nabídnout?"
"To není tak jednoduché, museli bychom vycházet z odhadu, ale my vás můžeme zvýhodnit, záleží na vašem přístupu, jak budete spolupracovat, a pak vám dáme za metr pozemku dvě koruny."
Otec oklepl popel s cigarety, podíval se na ni, jako by zvažoval co s ní, pak ještě jednou potáhl, vyfoukl kouř a v rozporu s navyklým gestem, nedopalek v popelníku chvíli jakoby drtil:
"Takže vy jste mě nepřišel okrást, ale naopak, přišel jste mě zvýhodnit." To pronášel tichým hlasem se sevřenými rty a chtěl pokračovat, ovšem odhadce mu skočil do řeči: "Ovšem pozor, my vám nic neslibujeme, to zvýhodnění musí ještě schválit....."

Dal se nedostal, ale byl to on, kdo si měl dát pozor. Ani nevím jak se otci objevil v ruce široký vojenský řemen, kterým odhadce bez rozpaků vši silou přetáhl. Odhadci vyletěla z rukou složka, z které vyletěly listiny a následně vyletěl ven odhadce a za ním otec. A pak jsme se s maminkou dívali z okna, jak odhadce krouží na kole po dvoře a na nohavicí mu visí pes. Ten pes měl v tomto případě nezastupitelnou roli, odhadce na tuto nohavici nepotřeboval spinku. V zádech měl otce, který jak se přiblížil, přetáhl ho řemenem a vše se několikrát opakovalo. Po úderu následoval řev odhadce, načež se tento zapřel vstoje do pedálů a popojel z dosahu řemene, aby opět zvolnil v důsledku ztráty sil a visícího psa na nohavici. Nakonec přece jen otci ujel i se psem visícím mu na nohavici. Pes se vrátil, odhadce už ne.

Hned druhý den přijeli nějací lidé v černohnědé Škodě, říkalo se jí sedan, pro tašku pana odhadce a při této příležitosti sebrali i otce. Po panu odhadci nám jako památka zbyly "spinky" na nohavice, s kterými jsem si jako dítě hrál, jednou byly bagrem, pak autem, ale i koňmi zapřaženými do vozu a provázely mě dětstvím, aby je čas nenávratně někam zavál.

Realita
Dá se říci, že od této doby, s přestávkou několika měsíců, jsem otce již neviděl. Ne, nebyl tak dlouho zavřený, ale důsledkem bylo, že manželství rodičů se rozpadlo a my všichni jsme touto události získali nesmazatelné stigma třídního nepřítele, které se táhlo se mnou celý život.

Zajímá vás, na kolik zněl odhad majetku? Raději se ptejte, jak byly prováděny výpočty, protože tohle obecně platilo i pro ostatní lidí takhle postižené. My jsme nebyli výjimka. Takže za metr pozemku to dělalo 0,4 Kčs. Za kubický metr obestavěné plochy, cituji: ......oceňuje se pořizovací cenou k 20.6.1939 na Kčs 165,- za 1 m3 v novém stavu. V důsledku měnové reformy v r. 1953 se přepočítává 1:5 tj. 33,- Kčs. Od této částky se odečítá znehodnocení za 40 let trvání při předpokladu životnosti 100 let - 40 % - 13,2 Kčs = 19,8 Kčs za 1m3 obestavěného prostoru. Podobný výpočet se uplatnil u hospodářských budov, kde životnost byla podstatně nižší, takže za ně jsme nedostali nic, oplocení vyšlo na 10,75 Kčs za metr, mínus již zmíněný odpočet, dále jsou zde uvedeny v počtech kusů a dle stáří: ......... hrušně, jabloně, třešně, švestky, šeřík, renglody, olše, duby, buky............ i ty byly oceněné nulou.

Ani finance občan neobdržel ihned a v hotovosti. Větší část byla převedená na bezúročný účet a jen menší část mohla být vyplacená v hotovosti a to bylo ještě podmíněno úředním prokázáním, že žádné socialistické organizaci nic nedlužíte, cituji z kupní smlouvy:
Strana prodávající prohlašuje ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky ministerstva financí ze dne 29.12.1958 čís. 206 Ú.L., že nemá vůči organisacím socialistického sektoru žádné závazky. Dále zavazuje se strana prodávající, že nejpozději do jednoho měsíce od podpisu této kupní smlouvy předloží straně kupující potvrzení finančního odboru ......

Abych tuto kapitolu uzavřel, tak nás děcka s maminkou a nejnutnějšími věcmi nákladní automobil převezl k otci maminky. Babička, která po znárodnění jejích majetku bydlela s námi a nyní neměla kam jít, dostala jednopokojový byt. Mám zde účet za její přestěhování, které zařizovalo právní oddělení.
Lj - právní oddělení
Hf - s. V á c l a v í k!
Lj P/S
Podle kupní smlouvy ...........koupili jsme ......... rodinný domek............ V tomto domku bydlel jako podnájemník otec vlastníka ..........který se přestěhoval do náhradního bytu ...............fakturováno fakturou ze dne 2.6.1962 čís. 017213 za toto stěhování částku Kčs 143,30. Dědeček teoreticky u nás bydlel, ale v tu dobu byl zavřený.

Babička opět šla za panem farářem postěžovat si, že nyní již nemáme naprosto nic. A pan farář opět našel slova útěchy: Chudoba cti netratí. Dům byl následně zbořený, přičemž tam zůstalo vše, nábytek i ostatní zařízení, které nebylo kam dát. Na druhé straně vás musím uklidnit, že hračky jsem zachránil a byly mezi nimi i spinky pana odhadce.

Restituce nebo chcete-li pouhá náprava křivd
Ale nechme minulosti a podívejme se do doby nedávno minulé. S otcem jsem se potkal po více než třiceti létech. Opět jsem ho viděl kouřit jeho rozvážným způsobem a ten pohled mě vracel do dětství, kdy jsme byli všichni spolu a já prožíval pocit bezpečí a takové té dětské spokojenosti, kterou si uvědomíte až v dospělosti. Všechny tyhle vzpomínky umocňoval pocit prázdnoty nad dlouhou ztrátou jeho společnosti. Na rozdíl od něho jsem nevěděl, že o jeho společnost zakrátko přijdu a definitivně. Proto mě požádal, abych se věnoval restituci. Pro něho to bylo věcí satisfakce, i když to nebude on, kdo bude mít z ní užitek. Pod vlivem emocí jsem dokonce zašel do míst, kde stával náš dům, bláhově si připomenout pocit dětského štěstí. Šel jsem po bývalých naších pozemcích, podél potoka, kterému všichni říkali "struha", procházel místem, kde stávala socha svatého Jana, u které jsme jako děti smažily "vaječinu",až k Drexlerovu mlýnu. Bohužel, neměl jsem to dělat. Ze svých vzpomínek jsem nenašel nic. I po soše zbyl jen podstavec, někdo ji ukradl.

Nabyl jsem pouze pocit, že mi někdo přehodil výhybku života a já dojel někam, kam jsem neměl namířeno. Upřímně řečeno, byl jsem v rozpoložení, kdy žádná majetková restituce nemůže nahradit skutečnou ztrátu a nebýt otce, asi bych nad ní mávl rukou, nikdy jsem nevěděl a nevím to dodnes, co jsme kdysi vůbec vlastnili. Absolutně mi scházela motivace, ale byla tu prosba mého otce.

Výsledkem mého snažení bylo, že za znárodněný dědečkův majetek jsem nedostal naprosto nic. Za majetek rodičů to bylo necelých milion tři sta tisíc korun. Přičemž náhrada za metr pozemku činila 5,- Kčs. Když jsem upozornil na cenovou mapu, kde ceny pozemků se pohybovaly ne v korunách, ale ve stovkách až v několika tisících korun za metr, bylo mi sděleno, že náhrada 5 korun je vztažená k ceně za metr a k určitému datu. Není k tomu potřeba žádný složitý výpočet, aby kdokoliv zjistil, že i bez započtení majetku, který vlastnil dědeček, jsem náhradou neobdržel ani setinu hodnoty dřívějšího majetku.

Epilog
Proč tohle zde uvádím? KDU-ČSL a její představitelé často pronášejí už památnou větu: Co bylo ukradeno, musí být vráceno! Ale komu? Občanovi určitě ne! Má to platit pouze pro církev svatou, ale proč pouze pro ni, když demokratické zákony deklaruji rovnost všech. Máme zde nezávislé soudy a cituji:........ dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno .......

Nezávidím církvím restituce a už vůbec nejde o mou osobu, jsou zde tisíce restituentů, kteří na rozdíl od mě neviděli dodnes ani korunu. Jsou zde občané, kteří byli uvedeni úředníky Pozemkového fondu České republiky v omyl, když jim bylo tvrzeno, že nemají nárok na náhradu, a jsou zde restituenti, kterým byl naopak majetek zkonfiskovaný na základě presidentských dekretů, chcete-li Benešových, vrácen zpět. Jde o spravedlnost? Restituce církvím budou placeny z daní nás občanů, ale proč třeba i z mých daní, když naopak moje rodina přišla o všechen majetek a obdržel jsem pouze symbolické odškodnění? Co jsem církvi vzal, že se musím s ostatními občany skládat na náhradu škod, které jsem jim nezpůsobil?

Že za majetek církve bojuje křesťanská strana, mě neudivuje, ale proč si zároveň říká lidová, tak tomu nerozumím. I my občané máme v parlamentu, aspoň podle jména, svoji Občanskou demokratickou stranu. Když je občanská, neměla by hájit naše občanská práva? A navíc, říká-li si demokratická, neměla by se řídit demokratickými principy? Prosím, ať vyplatí církvi stovky miliard, ale pak musí vyplatit další stovky miliard občanům, kteří byli postiženi stejně jako církev, nebo si už opět nejsme před zákonem rovni?

Všichni jsme se stali obětí, jak se ukázalo, utopistické teorie o vládě proletariátu, proč bychom opět všichni a stejně neměli nést i důsledky. Takže, jestliže jsem jako občan dostal pouhý zlomek náhrady a mnoho občanů ani tento zlomek a je vše v souladu s právem, nevidím žádný důvod, proč by tohle demokratické právo nemělo stejně jako pro občana platit i pro církev.

Ano, souhlasím, co bylo ukradeno, ať je vráceno, ale ne jen protekčním obětem, které mají prostřednictvím politických stran a dalších institucí značnou světskou moc, kterou já občan nemám. A novodobým farizejům bych doporučil, aby si aspoň jednou v životě přečetli Bibli, najdou tam podobenství, v kterém je skrytá odpověď na jejích snahy.