Z trestního řízení, jak někteří tvrdí, se v ČR stává velká legrace neboli sranda či dokonce bžunda. Mají na mysli takové ty oficielní zprávy, že korupce za miliardy se šetří, policie se záležitostí intensivně zabývá, věc je ve stadiu důkladného vyšetřování, v šetření se pokračuje, policie připravuje výslechy, a proto nemůže nikoho informovat atd. Říkají, že je to jen taková trestně procesní mlha. Pomáhá ji vytvářet nová mluva, takové trestně právní ptydepe pro prostý lid. Něco jako latina ve středověku v kostele pro poddané. Václavu Havlovi by se prý líbila. Jeho oblíbený žánr absurdního dramatu slaví úspěchy i v demokratickém režimu.

Samozřejmě, žádný soud se pak nekoná. Úspěšný postup policie je úspěšný v tom, že pro nové intensivní vyšetřování novější kauzy se zapomene na tu dřívější a při jejich množení je zapomínání o to rychlejší. Navíc platí zákon, že větší přebíjí menší, takže podezřelý případ jenom se stamiliony musí ustoupit tomu s miliardami. Je to jako v kartách, flek, oko bere a eso v rukávu. Když už to vypadá na podání návrhu na vypracování obžaloby, tak se to předá jinému vyšetřovateli, dosavadní přejde na jinou práci nebo dokonce odejde od policie. Většinou k tomu korupčníkovi, který jím byl vyšetřován. Nový zaměstnavatel platí mnohem více, včetně prémií za přinesené informace. Samotný případ začne takzvaně hibernovat. Jedná se o stav umělého zmrazení pro zachování naděje, že jednou bude možné případ bez obav z postihu rozmrazit.

Dojde-li to až na státní zastupitelství, není ještě vše ztraceno, zkušený státní zástupce počká na pokyn shora a jen nezkušený sepisuje obžalobu k soudu. V takovém případě obvykle dojde k tzv. "odbřemenění", to znamená, že věc se horlivému státnímu zástupci odejme, aby se zbavil pracovního přetížení a mohl se odpovědněji věnovat jiným případům. Po čase se změní vedení státního zastupitelství a nový nejvyšší, vrchní nebo jenom krajský či městský státní zástupce dá médiím informaci, že si na věc posvítí nebo dokonce že se vyšetřování obnoví. Sláva, tak přece jenom si na spravedlnost nehrajeme, zaraduje se leckterý naiva. Nové zastupitelské koště nakonec ale s případem sice zamete, nikoliv ale s podezřelými pachateli, a to rovnou pod koberec. Důležitá je role médií. Postup "tak de se na to" provází jejich jásot ve stylu "konečně se nový šerif nebojí" a o zametení se pak nepíše a nemluví jedině proto, že pro nové korupční skandály se spolehlivě zapomene na ten pod kobercem. A každý takový nový případ je vlastně zítra starým – protože, jak napsal Karel Čapek, "co je staršího než včerejší noviny?"

Kdo by se zajímal o kauzu několik let starou, když současně probíhá jiná, mnohem důležitější, protože dnešní! Jen hnidopichové se sloní pamětí vyloví třeba ze starých skandálků případ "zelených trenýrek" a dalších podobných maličkostí v řádu směšných pár melounků na jistém známém ministerstvu. Tam usínají i donedávna intensivně vyšetřovaná vozítka Pandrholy, které objednal Dalibuján a zaplatila státní kasa, stejně jako nelétající letadla Casa. Dovede si ale někdo vůbec představit, kolik podezřelých pachatelů seshora by takovými kasami mohlo zmizet, aniž by je dosáhla spravedlnost zezdola, kdyby létaly? A uniknout spravedlnosti, pro kterou se novelizuje trestní řád, aby urychlil jak vyšetřování, tak postih pachatelů. Ovšem jen těch, proti kterým je vzneseno obvinění, což u lidí z politické branže je možné jen tehdy, ztratí-li tzv. politické krytí, ovšem zleva i zprava.

To se stalo právě v posledních dnech exposlanci Petru Wolfovi, který bídně zrazen politickými stranami se stal obětí jejich domluvy maskované pravolevou rivalitou. I tak se mu ovšem za střídavé hlasování "napříč politickým spektrem" dostávalo ochrany před trestním stíháním. Na vztek komunistům, jejichž KSČM může jen vzpomínat na svoji ústavně zakotvenou vedoucí úlohu (tehdy ještě bez "M"), ta teď patří ČSSD a ODS i bez ústavy. A stíhán může být jen ten, u koho to političtí kmotři dovolí. Nevadí - mladý, talentovaný a ambiciózní ministr spravedlnosti pracuje na zdokonalení tohoto systému, což má svoji logiku – protože nelze připustit chaos, který by zavládl, kdyby platil jen trestní zákon a trestní řád. Kdo by financoval politické strany, které jsou základem parlamentní zastupitelské demokracie, z čeho by se tiskly billboardy politiků vyhlašujících boj proti korupci, a z jakých prostředků by se lobbovalo a korumpovalo, aby se politické strany udržely v kole a zabránily tak komunistům dostat se k moci? Chce snad ještě někdo vedoucí úlohu jen jedné strany, když ve dvou se tento princip ukázal tak prospěšný pro demokracii?

Nezapomeňme ale, že ČR je podle ústavy právní stát. K němu patří i jistá vyváženost, tvrdí obhájci statusu quo. Vždyť došlo konečně i na neplatiče, kteří dlouho parazitovali na takzvané "nevymahatelnosti" práva. Dnes je vymáhání i takových drobných dluhů, jako je nezaplacená pokuta z metra, tak úspěšné, že takový šizuňk přijde i o střechu nad hlavou, samozřejmě nejdříve o postel. Našemu právnímu státu by ale bylo možno vytknout, že stejně důsledně se nepostupuje u těch, kteří právní stát připravili o miliardy - viz třeba jen poslední skandály s MUS, DP, ČEZ, ŠKODA. Tomu je nutno namítnout, že postih pachatelů těchto úniků by byl ve srovnání s těmi malými a nejmenšími nevyvážený.

Lze se v tomto smyslu odvolat na Václava Klause, který již v r. 2001 napsal členům Rady České televize dopis, kterým je upozornil na nevyváženost pořadu "Chapadla korupce", tehdy uvedeného na programu České televize: "…pořad totiž de facto zaútočil na celý náš demokratický systém, protože nepokrytě naznačoval, že volby jsou svobodné jen formálně, že justice a politika jsou podvázané. Pokud by tyto názory byly oprávněné, musel by je poctivý občan pochopit jako přímou výzvu ke svržení režimu." A to si jistě poctiví, ale i nepoctiví občané tohoto státu nepřejí. Kdo by si také mohl přát konec naší mladé a úspěšně se rozvíjející demokracie?