Poprvé mi vyvlastnili mé akcie, když majoritni akcionář rozhodl o převední formy akcií na formu listinnou a já si nevšiml výzvy k převzetí akcií. Podle zákona stačilo, když výzva byla zveřejněna na plotě babičky Skálové v Opatově a nebo na nějakém podobném místě. Byla to moje chyba a poučil jsem se z toho. Pravidelně jsem okolo toho plotu chodil a měl dobrý pocit, že se mně už nic podobného stát nemůže.

Ale ouha. Podruhé mi vyvlastnili akcie po novele obchodního zákoníku. Přesto, že jsem pravidleně chodil kolem plotu a nikdy majoritnímu akcináři nezpůsobil ani ty nejmenší potíže, jsme přišel o akcie ve svém majetku a náhradou dostal (po odečtení nákladů s vyvlastněním spojených) něco okolo stopadesáti korun. Zajímavé je, že pro změnu obchodního zákoníku hlasovali poslanci jak z levice (přesto že stále deklarují, jak brání zájmy obyčejných občanů), tak i z pravice (přesto že při každé příležitosti opakují, jak je soukromé vlastnictví posvátné). I s komunisty, ty ale jako jediné chápu. Ti si vyvlastňování v minulosti velmi oblíbili.

Veškeré podklady, jak o novele ochodního zákoníku probíhala parlamentní diskuze a jak kdo hlasoval, najdete na www.psp.cz/sqw/historie.sqw?t=566&o=4. Je to docela poučné čtení. Pak uvidíte mnohé pravicové politiky s tlustou peneženkou v kapse, kteří chvějícím hlasem a s planoucíma očima varují před nebezpečím zákona o veřejném vyvlastnění, v úplně jiném světle. Je sice pravda, že pravidlo "Squeeze Out" je uzákoněno a aplikováno v mnoha rozvinutých zemích. Ale nikde v takové perverzní formě jako u nás, kdy si majoritní vlastník sám volil (a platil) znalce, který určoval cenu akcií.

Před pár dny vetoval pan president Klaus zákon o vyvlastnění ve veřejném zájmu. Hovoří o protiústavnosti, o porušení vlastnického a práva a vůbec působí velmi znepokojeně. Na co ale myslel pan prezident, když schvaloval novelu obchodního zákoníku, která zasahuje do vlastnických práv tisíců občanů daleko hruběji? A to ne ve "veřejném zájmu", ale v zájmu několika silných ekonomických objektů. A nebo je právě toto důvod, proč pro pana prezidenta a poslance není vlastnictví jako vlastnictví? A není právě toto "qui bono" které rozhoduje, co podepíší a co ne? Dokáži si představit, že silný akcionář umí poslancům a panu prezidentovi nabídnout zcela jiné motivační stimuly, než anonymní a neuchopitelná veřejnost.

My všichni bychom se měli zamyslet nad tím, nakolik jsou postoje našich parlamentních politických stran a pana prezidenta konzistentní a čí zájmy vlastně zastupují. Konečně jsme to my, kteří za pár měsíců rozhodneme o tom, kdo bude v parlamentu a nepřímo i na hradě sedět. Myslím, že je čas zkusit něco nového. A nenechme se zmást vyjádřeními typu "dokázali jsme, že dokážeme" či "oni nedokázali nic, my dokážeme vše". I pokud hodíme do volební urny náhodně a se zavřenýma očima vybraný volební lístek libovolné politické strany, větší kašpary než ty, kteří momentálně v parlamentu zasedají, se nám opravdu podaří zvolit jen těžko.