Předsedkyně Nejvyššího soudu paní Brožová podala správní žalobu u Městského soudu v Praze na ministra financí Miroslava Kalouska, protože neprominul Nejvyššímu soudu čtyřicetimilionovou pokutu vyměřenou finančním úřadem. Obsah žaloby zveřejnila MF Dnes dne 12.1.2008.

Právní názor paní Brožové je zřejmý. Domnívá se, že je porušením práva, když ministr nestornoval finanční sankci vůči Nejvyššímu soudu, protože je zaběhlá praxe soudům sankce odpouštět. Paní Brožová určitě má i předpoklad soudního rozhodnutí, které bude pro ni příznivé, protože se tak doposud vždy stalo. A můj subjektivní názor je, ano stalo se tak, ovšem pravděpodobně šlo o profesní solidaritu mezi soudci, ale to je vedlejší. Připusťme úspěšnost žaloby. Co by to znamenalo pro nás, občany, mám na mysli kdyby se tato kauza stala precedentním rozhodnutím. Zákonitě i nám by muselo přestat hrozit udělení finančních sankcí ze strany úřadů.

Zdánlivě odbočím. Do ostravské firmy, jinak ofsetové tiskárny, se dostavila kontrola z magistrátu zaměřená na ochranu životního prostředí. Skutečný záměr byl naprosto jasný, přišli si pro peníze. A šli najisto, protože se objevilo nové nařízení, které podnikatelé ještě nestačili zaregistrovat.Kancelářští ekologové totiž vymysleli skutečně účinný prostředek, jak zabránit poškozování životního prostředí, a prosadili do zákona, že sběrné nádoby odpadů se musí nejen označit nápisem, ale i kódem odpadu.

Kontrola zjistila, že odpad je tříděn, nádoby s nebezpečným odpadem jsou správně skladovány, ten je likvidován oprávněnou firmou, nádoby s odpadem byly popsány, ale nebyl zde uveden kód odpadu. A protože státní orgán by měl zdůvodnit své rozhodnutí, uvedli, že dojde-li k požáru a hasiči si přečtou kód odpadu, budou ihned vědět, jakým způsobem požár hasit. Takže nestačí nápis „plechovky od barev“, ale musí zde být i číslo 150110.

Nebudu spekulovat o průběhu požáru, i když nikdo jistě nepochybuje, že plameny ještě před příjezdem hasičů pohltí ceduli s kódem, nebo o smysluplnosti ohlásit požár způsobem, že hoří 150110, ani nechci vyslovit pochybnost o zdravém rozumu zákonodárců zabývajících se ekologií, kterým nejde o ochranu přírody, ale hlavně o to vymyslet co nejvíce lejster k vykazování nesmyslů, aby nemuseli do terénu a mohli sedět v kancelářích a úřadovat. Ovšem v této souvislosti chci uvést, že tomuto podnikateli byla udělena pokuta 10 000 Kč.

Ten zaslal na magistrát a následně i na úřad Moravskoslezského kraje fotografie černé skládky těsně u silnice vedoucí k tiskárně a detailně věnoval pozornost sudům s neznámou látkou, starým televizorům, prázdným obalům od barev, od olejů a dalším nespecifikovaným obalům a upozornil na „závažné“ pochybení, že ani zde se nenacházejí čísla kódů.

Jen pro zajímavost, vážené dámy kontrolorky musely kolem této hrůzy projít a dodejme, že bez povšimnutí. Nastoluje se otázka: jde ještě o ekologií nebo už o perzekuci? Vyhazování nebezpečných odpadů do přírody ekologům nevadí, ale neuvedení prakticky bezvýznamného čísla na barelu je hrubé porušení ekologických pravidel a následkem je neprominutelná sankce místo pouhého napomenutí.

Ale tahle šikana zdaleka není případ paní předsedkyně Nejvyššího soudu, povšimněte si, jaké argumenty na obranu zvolila ona. Udělením pokuty za objektivně zjištěné nedostatky se v podstatě stát dopouští porušení zásady předvídatelnosti práva, rovnosti před zákonem, porušuje princip vyváženosti, porušuje zákaz libovůle a zásadu nezávislosti soudní moci.

Tak to je skutečně úsměvné, protože jako občan bych ještě dodal, že v právu správním, platí rovněž dobré mravy, na které ve své žalobě zapomněla, a dovolím si uvést jeden citát: „.....základní principy požadované občanským právem je třeba dodržovat stejně tak v právu veřejném. I zde totiž subjekt, který je nositelem veřejné moci, svými kroky zakládá, mění nebo ruší určité právní vztahy, jichž se zúčastní také právnické či fyzické osoby soukromého práva. Ty mají jistě právo předpokládat, že to, co platí pro ně, tím více platí pro nositele státní moci. Proto v právu správním platí, že veškeré jednání musí být nepochybně v souladu s dobrými mravy...“

Paní Brožová se odvolává mimo jiné na rovnost před zákonem a uzná-li soud její argumenty, obecně by mělo platit, že nikdo nemůže být sankcionován. Třeba jede-li řidič na červenou, tak následným udělením pokuty dojde k porušení jeho zásady předvídatelnosti. On jel na červenou, ale předvídal, že sankci neobdrží. Udělení sankce by zároveň porušilo jeho právní jistotu, protože vycházel z precedentu z rozhodnutí soudu ve věci Brožová versus Kalousek, kdy se vždy sankce soudům odpouštějí a jsme-li si před zákonem všichni rovni a vycházejíce z dobrých mravů...

Na závěr jsem si nechal poslední důvod žaloby, udělení pokuty údajně porušuje nezávislost soudní moci. Zde si nedovolím připojit komentář, zákonitě musí jít o pochybení v článku MF Dnes, protože paní Brožová nemůže být tak, řekněme, zaostalá, aby argumentovala porušením nezávislosti soudní moci v případě, jak sama prohlásila pro Radiožurnál dne 19.12.2007, že jde o pouhou administrativní chybu v souvislosti s investičními akcemi. Tohle přece s výkonem práva a tudíž s nezávislosti soudní moci vůbec nesouvisí!