24.4.2024 | Svátek má Jiří


PRÁVO: Má smysl dělat z přestupků trestné činy?

14.2.2012

Současná vláda se snaží, jak informuje zpráva na serveru Novinky.cz z 8. 2. 2012, prosadit na základě analýzy ministerstva spravedlnosti zásadní změnu trestního práva. V souvislosti s připravovaným centrálním registrem přestupků, který by měl být spuštěn v polovině roku 2013, je záměr, aby u určitých přestupků platilo, že třetí přestupek se automaticky stane trestným činem.

Původně se uvažovalo, že do centrálního registru přestupků se budou ukládat pouze přestupky, které nebyly řešeny policií či správním orgánem v blokovém řízení (tedy uložením pokuty a jejím zaplacením na místě hotově nebo složenkou v těch případech, kdy je takový postup podle zákona možný a souhlasí s ním jak trestající orgán, tak pokutovaná osoba). Tato úvaha vypadá celkem rozumně, nebyli bychom ale v Česku, kdyby zde již předem nevznikly obavy z "korupčního potenciálu" takového postupu. Prý nelze dělit přestupky na přestupky řešené blokově a ty ve správním řízení, neboť pachatelé přestupků by usilovali o blokové řízení, aby se do centrálního registru dlužníků nedostali. Centrální registr přestupků bude proto evidovat všechny přestupky bez rozdílu.

Vznikne tak jakási obludná centrální databáze, kde se vedle pachatelů závažných přestupků projednaných ve správním řízení ocitnou věci zcela bagatelní. Např. vedle pachatele přestupku na úseku vodního hospodářství se statisícovou pokutou i řidič, který v obci překročil rychlost o 10 km v hodině a nějakou tu stovku zaplatil na místě.

Sama o sobě je zvláštní snaha udělat systémem "třikrát a dost" trestné činy z těch jednání, která by byla dosud považována za pouhé přestupky. Nemělo by se jednat o všechny přestupky, nýbrž pouze o tři druhy přestupků – proti majetku, veřejnému pořádku a občanskému soužití. To je sice na první pohled pěkné, nicméně jak se jednou něco podobného zavede, pak už bude snadné okruh takto posuzovaných přestupků rozšířit a pravidlo třikrát a dost aplikovat třeba i na přestupky v dopravě. Dnes se to může zdát absurdní. Není ale stejně absurdní, když se kupříkladu u přestupků proti občanskému soužití, pod něž spadají různé sousedské tahanice, urážky a schválnosti, stane automaticky z třetího jednání trestný čin?

Je u nás určitou tradicí, že přestupky, tj. jednání nemající závažnost trestných činů, projednávají zpravidla správní orgány a proti rozhodnutí o přestupku se lze odvolat k správnímu orgánu vyššího stupně. Konečné rozhodnutí správního orgánu o přestupku lze v řízení podle soudního řádu správního napadnout žalobou u příslušného krajského soudu a proti rozsudku tohoto soudu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Naprostá většina přestupků však končí u správních orgánů a na správní soudnictví nedojde. Budou-li určité druhy přestupků při třetím opakování považovány za trestný čin a poputují před trestní soud, může to snad znamenat ulehčení práce pro správní orgány, kterým tím klesne přestupková agenda.

Na druhé straně ale bude muset být každý takový přestupek proměněný ze zákona v trestný čin policejně vyšetřen a projít tak od policie přes státní zastupitelství až k soudu. Diskuse se vede o délce časového období, v němž by pro přestupky pravidlo třikrát a dost platilo. Prý se zvažuje mezi dvěma a třemi roky, což je již ale nepodstatné. Ať to budou dva nebo tři roky, v jejichž průběhu se třetí přestupek stane trestným činem, k nárůstu trestných činů to povede tak jako tak. Ve svém důsledku to může spustit úplnou lavinu, která zaplaví justici banalitami, které se dosud efektivně řešily v přestupkovém řízení. Před trestní soud tak půjdou drobné krádeže, které se dnes dají řešit na místě blokovou pokutou. A také v blokovém řízení nebo obecními úřady hojně řešené případy přestupků proti občanskému soužití vytvoří zvláštní pavlačovou kriminalitu, jíž se budou zabývat soudy. Jsou si strůjci této novely vědomi, co vše může přinést? A je vůbec důvod v daném případě zákon měnit? Navíc naší oblíbenou metodou pokusů a omylů?

"Je pravda," říká Montesquieu v Perských listech (1721), "že jistá bizarnost, pocházející spíše z přírody než z ducha, lidi nutí ke změně zákonů. Ale případ je to vzácný a když nastane, je nutno dotýkat se zákonů rukou chvějící. Přitom se má zachovat taková slavnost a ostražitost, aby z toho pochopili, že zákony jsou svatosvaté, je-li k jejich odvolání potřeba tolika formalit.".