K vyjádření ředitele DP města České Budějovice

Ve Fóru čtenářů listu MF Dnes byl v sobotu (15/8) otištěn příspěvek Slavoje Dolejše, ředitele Dopravního podniku města České Budějovice. Má jasný titulek: „Cestování bez jízdenky je krádež.“ (Viz níže obr. 1.)

Je i není, domnívám se. Přistihne-li revizor cestujícího bez jízdenky, může to být důsledkem záměrné jízdy načerno (a pak to krádež je), anebo nedopatření: prostou lidskou chybou se stane například to, že si člověk zapomene nabitou kartu (průkazku s platným kuponem apod.) doma „v jiné bundě“ a dopravnímu podniku tím žádná škoda nevznikne. V takovém případě o krádeži mluvit nelze. Stejně tak se stane (a mým blízkým se to již přihodilo), že člověk v roztržitosti zapomeneme označit jízdenku v tramvaji nebo v metru (nikoli se zločinným záměrem ji opakovaně použít) – a neobjeví-li se v daném voze v době jízdy revizoři, může mluvit o štěstí.

Objeví-li se, hrozí exekuce bytu – ano, za jednu neoznačenou jízdenku, jak se to stalo paní Ivaně Prachařové z K. Varů (viz níže obr. 2).

Není to tedy všechno tak černobílé, jak by se mohlo z článku pana ředitele Dolejše zdát. Zde bych ovšem rád zdůraznil, že v principu stojím na jeho straně a s většinou z toho, co napsal, souhlasím. Sám načerno zásadně nejezdím a v životě jsem platil pokutu jen jednou – kdysi dávno v pražském metru, a to jenom proto, že jsem špatně pochopil buď termín přepravní prostor, nebo platnost přestupní jízdenky. Už si to přesně nepamatuji, ale nebyla to klasická jízda načerno (jízdenku jsem měl), a už vůbec ne záměrná, nýbrž jakési administrativní nedorozumění. Pokutu jsem zaplatil na místě, takže exekuce a následné bezdomovectví nehrozilo, nicméně ze stanice metra jsem odcházel potupen a ponížen.

Souhlasím s tím, že tak, jako je samozřejmé v obchodním domě zaplatit za nákup, musí tomu tak být i při cestování placenou veřejnou dopravou, neboť, jak píše pan ředitel Dolejš: „Když využívám nějakou službu, u které dopředu vím, že se za ni platí přesně stanovená částka, tak musím zaplatit.“ To je absolutně v pořádku. Přesně by ale měla být dopředu stanovena také částka pro případ, že budu přistižen bez jízdenky (záměrná jízda načerno) a pro situaci, kdy si pouze zapomenu kartu (průkazku) vzít sebou. Zde nejde o skutečnou jízdu načeno v pravém významu toho slova, neboť firmě škoda nevzniká. (Pan ředitel Dolejš totiž v závěru příspěvku uvádí: „Nám dopravcům pak tyto peníze chybějí. A my také musíme nakupovat nové vozy a platit zaměstnance.“ Ano, chybějí vám prostředky od skutečných černých pasažérů, nikoli od klienta, který má předplacenou kartu na půl roku a pouze si ji zapomene doma.)

Malá odbočka. Jakou sankci může udělit cestující dopravnímu podniku, který ho vzhledem k neplnění svých povinností připraví o čas a způsobí mu tím škodu? V principu žádnou – a pokud nějakou, je to tak byrokraticky komplikované, že je to vlastně nereálné. Občan je tedy vůči dopravnímu podniku v podřízeném postavení: nemá k dispozici žádné „občanské revizory“, kteří by „on line“ bránili jeho zájmy.

Dále – a zde se už dostáváme k jádru pudla: stanovena dopředu by měla být také sankce pro případ, že pokutu skutečný černý pasažér nezaplatí. Než budu pokračovat, nabídnu opět slova ředitele Dolejše: „Mně osobně je velice líto situace, kdy například kvůli nezaplacené jízdence dítěte v ceně několika korun se dlužná částka zvýší na tisíce a rodina se dostane do problémů. Jenomže tady platí zákony, které my neurčujeme, ale musíme se jimi řídit.“

Člověka napadne: Jste součástí toho děsivého systému, pane řediteli. Sám píšete ve smyslu „vina v řádu jednotek korun, trest v řádu tisíců korun“. Co jste udělali pro to, vy osobně a vaše firma, aby byl tento zvrácený systém změněn? Neporušuje se v těchto případech hrubým a do nebe volajícím způsobem zásada přiměřenosti?

Neboli: jde o to, jak se v civilizované zemi zachází s člověkem, který se dopustí primární bagatelní chyby (jako např. paní Prachařová.) Pokud bychom ten úděsný systém, který panuje v oblastí vymáhání pohledávek, aplikovali na jiné oblasti fungování české společnosti, pak bychom např. za to, že chodec přejde zebru na červenou, měli udělit trest desetiletého vězení. Přehnané? Ovšem. A hrozba, že za neoznačenou jízdenku a administrativní zmatky kolem placení pokuty hrozí exekuce bytu – to přehnané není?

Je správné, spravedlivé, férové a z hlediska zdravého rozumu a obecných mravů přijatelné, aby se kvůli nezplacení jízdného a následné „špatně“ zaplacené pokutě dostal člověk do existenčních potíží? Je správné, spravedlivé, férové a z hlediska zdravého rozumu a obecných mravů přijatelné, že se díky existujícímu systému nakládání s bagatelním dluhem tento vyšplhá do lichvářských částek? Pokud si někdo myslí že ano, pak je také správné, abych člověka, který mi nedá přednost na kruhovém objezdu, bez milosti zastřelil.

Ano, záměrně přeháním – abych na zmíněné šílenství (jízdenka za koruny, trest za desetitisíce, ne-li statisíce) důrazně upozornil. Proč je v oblasti sankcí za nezaplacení jízdného a pokuty za tento „zločin“ mnohdy flagrantně porušována zásada přiměřenosti – a proč k tomu jak ovce mlčíme? Dnes to postihne cizího člověka, zítra se můžeme obětí té zrůdnosti stát sami.

Než se toto změní, neměly by autobusy DP města České Budějovice, a vlastně všechny v celé republice, být označeny podobným varováním jako za protektorátu rozhlasové přijímače? Totiž, že za jízdu načerno mohou hrozit pachateli závažné existenční potíže, neboť sankce může dosáhnout při porovnání s cenou jízdného astronomické výše?

Nestojím na straně černých pasažérů, zejména ne těch frajírků, kteří si z toho udělali adrenalinové hobby. Jde mi jen o to, aby se při postihu jedné nepravosti nepáchaly nepravosti, ba zločiny další. Chci, aby se v civilizované zemi justiční, exekuční, policejní a jiná mašinerie chovala tvrdě ke skutečným zločincům a civilizovaně ke slušným lidem, kteří udělají třeba jen jednou za život drobnou chybu. Neoznačení jízdenky v metru drobná chyba je – a pokud je možné, aby člověk kvůli tomu přišel v krajním případě o byt, je to zrůdnost, která degraduje náš demokratický a údajně právní systém na úroveň barbarské despocie.

Obr. 1 Fotokopie příspěvku ředitele DP města České Budějovice otištěného v MF Dnes 15/8

Obr. 2 Úryvek z příběhu paní Prachařové převzatý z webu Českého rozhlasu Plzeň

Stejskal.estranky.cz