Tvrdil, že vypil jen dvě piva, že ho při řízení vyrušil pes, že si nevšiml, že by někoho srazil, a že vlastně poškozená (= zabitá) měla nakonec podle znalce dostatek času na to, aby uskočila a zabránila mu v uskutečnění dopravní nehody (= svému usmrcení). Byl to jako vždy souboj advokátů a nakonec se svědecky potvrdilo, že byl opilý, že svědci se nedomluvili a ani se nenechali ovlivnit. A tak odešel jen se sedmi lety vězení, protože šel vlastně jen vyvenčit psa do Kinského zahrady, což se asi ukázalo jako polehčující okolnost, a tak dostal o dva roky méně, než bylo navrženo. Přesto rozsudek cítil jako hluboké příkoří dosvědčené faktem, že se pozůstalým oběti ani neomluvil a soudcům nevěřil, protože se cítil křivě obviněn - vždyť jenom řídil auto. Jeho advokát neprosadil, že si jen ´přičichnul k alkoholu´, a soud naštěstí uznal za absurdní možnost, že poškozená měla (= povinnost) zavčas uskočit. Nicméně dostal polehčující ortel, a tak zbůhdarma zmařený lidský život není za devět, ale jen za sedm let - jak asi bude trpět jeho svědomí v žaláři. Alespoň my se zatím nemusíme bát, že chodník není i pro automobilisty, takže nebude naší povinností uskakovat před auty opilců nebo neustále sledovat, jestli se odněkud nevyřítí nějaký zdrogovaný šílenec.

Bývalý trenér florbalu se měl v prvním desetiletí tohoto století dopustit podle obžaloby pohlavního zneužívání svěřenců. Údajně je prý opil a ve chvíli, kdy nebyli schopni vlastního úsudku, pokusil se je podle jejich výpovědi v několika případech znásilnit, čímž způsobil chlapcům posttraumatickou stresovou poruchu. Z revizního znaleckého posudku, který vznikl kvůli rozporům dvou dříve zpracovaných expertíz, vyplynulo, že obžalovaný nemocný není. Nicméně soud vynesl rozsudek o dva roky zpřísněný oproti předchozím výrokům, tj. plných devět let, právě snad s přihlédnutím k důvěryhodnosti tvrzení poškozených nezletilců a jejich psychickému traumatu. To je o dva roky více, než kdyby podle vzoru rozsudku předchozího případu opilého automobilisty nějakého chlapce v opilosti náhodně zabil. Stejně jako v předchozím případě měl obžalovaný pocit nespravedlnosti, protože věřil v legitimnost práva a posuzování. Exministryně spravedlnosti podala stížnost ve prospěch odsouzeného trenéra, protože soud zřejmě opomenul námitky obhajoby, že se svědci před výpověďmi prý domlouvali nejen mezi sebou, ale i s policií. Stížností se bude muset zabývat Nejvyšší soud, který už v minulosti zamítl dovolání proti rozsudku. Exministryně navrhla, aby pravomocný rozsudek byl zrušen a kauza vrácena pražskému městskému soudu k novému projednání, protože porušení spatřuje především v tom, že se soudy náležitě nevypořádaly s námitkami obhajoby proti způsobu výslechu svědků v přípravném řízení. Ze svědeckých výpovědí poškozených totiž vyplynulo, že ještě před jejich podáním se poškození údajně scházeli v bytě svědka patrně i za účasti policie, kde se vzájemně mohli domlouvat a ladit své výpovědi. O tom, že se spolu chlapci domlouvali nebo dokonce byli navedeni, aby pomohli někomu odstranit konkurenta, podle ní svědčí i výskyt až nápadně mnoha shod a podobností v jejich výpovědích. Soud to podle ní měl vzít v potaz při posuzování úrovně jejich věrohodnosti, protože všichni víme, jak si někteří mladí dovedou vymýšlet. Role všech, kteří pracují s dětmi a mládeží jako učitelé, trenéři, vedoucí různých táborů a kroužků, se stává problematickou s ohledem na výpovědi těch dětí, které nemají svého vychovatele v oblibě a rády by na něj uvalily ty nejhorší skutky. Žáci se nesmí pohlavkovat, jinak ihned přiběhne rodič žalovat a vyřídit si ´pohanu´ do školy. Učitel se bojí byť i náznaku diskriminace a trenér musí někdy postavit do hry i ty ´neumělce´, kteří hru druhým kazí, protože jinak se musí obávat jejich msty a pomluvy. Stejně jako chodník není pro automobilisty a my nemusíme uskakovat před agresivními šílenci, měla by i škola být místem, kde žák je žákem a učitel učitelem a kde se učitel nemusí obávat odplaty za svoji přísnost, což by mělo být výsostí tohoto ´chodníku´ výchovy.

Neměli bychom se stát rukojmími věrohodnosti expertních posudků, bezmezné důvěry ve svědecké výpovědi, pravdivosti falešných e-mailů, vlhku-odolnosti zřejmě papírových kabelů, silnic, tunelů a mostů, po kterých se nesmí jezdit, chytrosti advokátů odůvodnit i nemožné a benevolence soudců tomu všemu naslouchat tou měrou, že podle toho hodnotí cenu lidského života různým, často neodpovídajícím počtem roků vězení.

Emeritus a dr.h.c.

*************************************************

Fyzikální chemik Jaroslav Šesták patří mezi renomované autory vědeckých knih, nyní ovšem sepsal svou beletrickou prvotinu Světem badatele, biografickou knihu svých zážitků z cest po nejrůznějších destinacích světa, a opatřil ji bohatou fotografickou ilustraci. Kniha je vlastně zároveň cestopis, životopis, vědopis a obrazová publikace. Více zde.