„Není ohrožen žádný zájem společnosti, když si dva milenci dají v parku na lavičce sedmičku vína, pozorují západ slunce, nikoho neobtěžují, neřvou, nezvrací kolem sebe, neplivají,“ napsal v MfD Rudolf Blažek, náměstek pražského primátora, s tím, že takové popíjení postihováno nebude. „Zájem společnosti naopak ohrožují party nepřizpůsobivých vagabundů, kteří smrdí, hulákají, plivají kolem sebe, močí do záhonů a obtěžují slušné kolemjdoucí,“ dodal na adresu těch, kteří postihováni budou.

To je pozoruhodná selekce.

I v USA je veřejné popíjení alkoholu zakázáno. I tam se zákaz obchází. Mohl by ale tamní úředník otevřeně tvrdit, že bude postihovat jen někoho? To je jádro českého problému. Nejde o vztah k alkoholu, ale o vztah k vagabundům, žebrákům, nepřizpůsobivým.

Na ně se tu šije účelový bič.

V nynější záplavě schvalovaných i chystaných vyhlášek jsou Praha i alkohol jen špičkou ledovce. Se svou trochou do mlýna přichází kdejaké město a nápady letí jako utržené ze řetězu. Praha trestá odhazování žvýkaček a nedopalků, krmení holubů, chození se psy bez vodítka. Karviná chtěla pokutovat ty, kteří si nechají zarůst zahrádku plevelem, Bruntál zase ty, kteří vybírají popelnice... Máme snad být druhým Singapurem, prosperujícím, spořádaným, sterilně čistým městským státem, kde se bojí žvýkat či plivat na ulici i zazobaní turisté z Ameriky a Evropy? Ne, to by náměstek Blažek nesměl předem dělit přestupníky na tolerované a pronásledované. Nebo by to snad vzal po singapursku a Američana popíjejícího na pražské ulici by čekal trest stejně jako českého váguse? Nenechte se vysmát.

Účelovost a svévole pražské vyhlášky čiší především ze dvou věcí. Jednak z některých lokalit, vyhlášených za suché zóny, a též z úředního slovníku, až podezřele připomínajícího normalizaci.

Právě do jedné z těchto suchých zón spadá i „pražská Fleet Street“, sídlo Lidových novin a dalších médií. Snad každý člověk procházející „prostorem mezi ulicemi Radlická, Za Ženskými domovy, Nádražní a Plzeňská“ si musí všimnout distributorů tvrdých drog u výstupu z metra vedle budovy Ženských domovů. Ti lidé nesmrdí, nehulákají, neplivají kolem sebe, ba vůbec nepopíjejí alkohol, a přece leckoho obtěžují - přinejmenším toho, komu vadí povalující se jehly a rizika s nimi spojená či alespoň pohled na jehlu v žíle.

Proč potřebuje policie na vytlačení těchto obtěžovatelů zřídit „suchou zónu“? Copak nemohla už teď sledovat, co se tam děje, a - vyhláška nevyhláška - prostě zasáhnout? A ti vagabundi, o něž magistrátu jde a kteří v lokalitě obtěžují žádáním cigaret či drobných „na autobus“, v drtivé většině při akci zrovna nepopíjejí. Proč to tedy nejde podle selského rozumu? Proč prostě nejde policejně zakročit proti tomu, kdo útočí, obtěžuje, napadá lidi, bez ohledu na to, jestli si zrovna přihýbá?

Skupinky zanedbaných Tak jako v mnoha případech i tady čert vězí v detailu. Aby se nějaký čin stal přestupkem, musí být za takový vyhlášen právním předpisem, v tomto případě magistrátní vyhláškou. Takže zatímco smrdění, hulákání a plivání kolem sebe přestupkem není, veřejné popíjení alkoholu v suchých zónách už je. Tu máš, čerte, kropáč.

Obtěžují nás smrdící, hlučící a plivající lidé? Upřímně řečeno, koho by neobtěžovali, kdo by si liboval ve smradu, hlučení a plivání. Takže pomoc je snadná. Schválíme vyhlášku proti veřejnému popíjení alkoholu - nebudeme je stíhat kvůli smrdění, hlučení a plivání, nýbrž kvůli popíjení. A co když se vyskytne skupina šesti smrdících, hlučících a plivajících vagabundů, z nichž pouze tři budou popíjet? Pak zřejmě nastoupí tradiční metoda „spolu chyceni, spolu oběšeni“. Říká-li se tomuhle právní stát, tak pomoz pánbůh.

Pozoruhodné je, že paušální postoj sdílí i magistrátní názorová opozice, Blažkova (ODS) kolegyně Markéta Reedová (SNK ED). I ona pokládá namíření zákazu na „existence, které se vystavují na odiv“, za správné: „Teď jim chce vyhláška vystavit konečnou.“ A šídlo je z pytle venku: vystavit konečnou nikoliv smrdění, hulákání a plivání, nikoliv samotnému popíjení, nýbrž vystavit konečnou jim, „skupinkám zanedbaných spoluobčanů“, jak je Reedová hezky definuje.

A tady už jsme u slovníku. Za normalizace se takovým lidem říkalo závadoví, náměstek Blažek jim říká nepřizpůsobiví, ale v obou případech jde o lidi, kteří se nějak nevejdou - přesněji odmítají se vejít - do systému. Co s nimi? Převychovat, jak to chtěl Husák? Vytlačit z našeho dohledu, jak chce Rudolf Blažek? Naučit se nějaké koexistenci, jak by to chtěl liberál? České vyhlášky odpověď nedávají, naopak ji komplikují tím, že umožňují svévolný výklad.

LN, 4.7.2008

Autor je komentátor LN