V USA se bude opět popravovat, poté co Nejvyšší soud odmítl námitku protiústavnosti popravy smrtící injekcí. Přitom se poměrně nedávno objevily v tisku zprávy o odhalení vadnosti některých rozsudku smrti, z nichž některé byly vykonány. Při srovnání těchto zpráv zamrazí hned dvakrát: jednou pod dojmem zjištění, že ani odhalení vadných rozsudků smrti není pro Američany důvodem, aby trest smrti konečně zakázali, po druhé při představě, co by se dělo, kdyby byly popravy povoleny u nás.

Američané jsou v tomto směru čestní: přiznat justiční přehmat s následkem usmrcení nevinného člověka je jistě velmi nepříjemné, nicméně americká justice pochybení veřejně připustila. Předpokládám, že americké soudy nesoudí hůře než naše. Dokonce soudím, že rozdělení rozhodování mezi porotu, jež posuzuje vinu, a soudce, který určuje trest, snižuje pravděpodobnost chyby. Objektivitu amerického soudního rozhodnutí patrně zvyšuje i okolnost, že porota nesmí znát trestní minulost obžalovaného: nemůže se proto stát, že by porotu proti němu popudila. Z logiky věci vyplývá, že i u nás občas dojde k justičnímu přehmatu, za který naštěstí obžalovaný nezaplatí životem. Veřejné doznání možnosti výskytu justičních přehmatů v praxi našich soudů jsem dosud neslyšel, ale současně bývám svědkem tvrdošíjného odporu proti povolení obnovy procesu na žádost odsouzeného. Řekl bych, že lpění na neprolomitelnosti soudního rozhodnutí může být v tomto případě znamením nepřiznaného špatného svědomí a strachu z odhalení selhání soudu v původním řízení. Soudci, tázaní na možný výskyt justičních omylů, se zpravidla tváří nechápavě: každý rozsudek je přezkoumatelný v odvolacím řízení, popř. ještě i mimořádnými opravnými prostředky, přehmaty jsou proto vyloučeny. Přesto se občas podaří ve vzácných případech prokázat, že soud poslal pravomocným rozhodnutím do vězení nevinného člověka nebo uložil nevysvětlitelně přísný trest. Kdyby byl povolen trest smrti, místo nespravedlivě odsouzených bychom mohli mít omylem usmrcené.

Proti lidské omylnosti není obrana. Proto musíme počítat s tím, že nevymyslíme naprosto spolehlivou obranu proti možnému odsouzení nevinného. Právě proto by ale bylo na místě přistupovat s větší velkorysostí k návrhům na povolení obnovy procesu. Nemělo by se stávat, že soudce veřejně prohlásí uložený trest za nepřiměřený, a pak bez mrknutí oka řízení zastaví z formálních důvodů.

Se zprávami o pokračování v popravách se prolínají úvahy o nutnosti propustit část amerických vězňů, aby se ulevilo přeplněným věznicím. V tomto případě bych naopak chtěl působit v USA. Soudě podle toho, že máme nejvyšší jednotkový počet vězňů v Evropě, nejsme národ muzikantů, ale národ kriminálníků. Nemyslím, že jako národ máme větší sklon páchat trestnou činnost než naši sousedé. Spíše bych řekl, že z náš dělá kriminálníky současná praxe trestního řízení.

Rovněž naše věznice jsou přeplněné, i když ne tolik jako ty americké. Po snížení počtu svých nedobrovolných obyvatel volají také. Pomohla by jim amnestie a udělení většího počtu milostí prezidenta republiky.Bylo by to levnější než výstavba nových věznic. Ale pan prezident se k tomuto tématu zatím tváří netečně.S tím justice mnoho nenadělá.

Mimochodem, po věznicích se vypráví, že v nejbližší době pan prezident vyhlásí amnestii a mimo to zvětší pověstnou špetku šafránu, kterou poměřuje únosnost počtu udělených milostí. Také jste to slyšeli?