Na ministerstvu zemědělství (MZe) ho mají za blázna. Potížista z Prahy Tomáš Moláček ale nebude obyčejný notorický stěžovatel. Jinak by asi MZe nepovolalo na pomoc advokátní kancelář Toman, Devátý & partneři. Za to, že Moláčka umlčí, mají najatí právníci dostat 950 tisíc korun. Původně jim chtělo ministerstvo pod vedením Petra Gandaloviče (ODS) dokonce zaplatit skoro dva miliony korun. Inženýr Moláček si přitom veškerá podání a dotazy na státní úřad vyřizuje úplně sám. Vytrvale ho bombarduje korespondencí. Ale co hůř, napadá vydání některého majetku šlechtickému rodu Colloredo-Mansfeldů.

„Mám důkazy, že restituce dvěma větvím Colloredů není oprávněná. Nikdo ale nechce věřit, že Moláček bez právního zastoupení může mít pravdu,“ říká sám kverulant, profesí soudní znalec. Úředníkům z MZe a pozemkového úřadu je spíš pro posměch. Jsou přesvědčeni o své pravdě, že převedení šlechtického majetku bylo v pořádku.

Za vším je jeden pozemek

Vše začalo před šesti lety, kdy si Moláčkovi koupili pozemek v Dobříši. Prodal jim ho místní zastupitel, který parcelu vydražil v soutěži města. Jenže po třech letech se ozval pozemkový úřad, že Dobříš neměla co prodávat, když na pozemek je restituční nárok Colloredo-Mansfeldů. A Moláčkovi o něj přišli. Jenže poté, co šlechtický rod nevysoudil navrácení zámku v Opočně, začal inženýr Moláček pátrat po archivech. Nastudoval si historii rozvětveného rodu i restituční zákony. Dospěl k názoru, že Pozemkový úřad Příbram pochybil, když šlechtický majetek vydával, a to včetně zámku v Dobříši. „Nenapadám úplně celou restituci Colloredo-Mansfeldů. Zpochybňuji vydání majetku za pět miliard korun,“ vyčísluje Moláček. Točí se na tom, že dva příslušníci rodu – Weikhard a Jeroným st. – kolaborovali s Němci a neměli československé občanství. Stát by v takovém případě neměl majetek vracet.

Jana Kubová, ředitelka příbramského pracoviště, kde se rozhodovalo o restitucích v Dobříši, nechce o případu mluvit a odkazuje na mluvčího MZe. „Letos v listopadu končí tříletá lhůta pro obnovení řízení. Ale pan Moláček nevznesl žádné nové důkazy, které by změnily podstatu výsledku,“ namítá Jaroslav Vítek, dnes už bývalý šéf Ústředního pozemkového úřadu, spadajícího pod MZe. Vítek vydání šlechtického majetku obhajuje, i když se vše odehrávalo před lety, kdy ve funkci nebyl. Loni v listopadu ale už vypisoval zakázku za 1,95 milionu korun na právní služby k analýze restituce Colloredo-Mansfeldům. Zadavatel současně požadoval, aby právníci navrhli „postup k utlumení, případně ukončení korespondence s ing. Moláčkem“. Přihlásilo se pět zájemců, ale soutěž byla nakonec zrušena. „Takovou hodnotu můj pozemek ani neměl,“ poznamenává nepohodlný dopisovatel.

Žaloby nekončí

Stěžovatel Moláček, přesvědčený o tom, že MZe v jeho případě pochybilo, ovšem stupňoval počty dopisů a začal podávat také trestní oznámení. Vedení MZe proto přímo oslovilo tři právnické firmy a vybralo si kancelář Toman, Devátý & partneři. Smlouvu na zakázku za 950 tisíc korun podepsal Vítek na doporučení Gandalovičova ekonomického náměstka Petra Kušnierze a ředitelky kabinetu ministra Hany Smetanové, jak sám uvádí. Hodinová taxta externích právníků je 5000 korun. Právníci z MZe zřejmě nestíhali odpovídat jednomu „rejpalovi“, který umí využívat zákona o svobodném přístupu k informacím. „Zatímco MZe dělá vše možné, abych se k informacím nedostal, soudy i ministerstvo mi při poskytování různých rozsudků či jiných dokumentů, o které jsem žádal dle informačního zákona, vždy vyhověly,“ porovnává Moláček. Obeslal i všech 77 pozemkových úřadů na okresech s dotazem, zda si podobně jako MZe najímají externí právníky. „Využila je jen dvě pracoviště, které služba přišla na řádově desetitisíce korun. To mi jen potvrdilo, jak nestandardně vůči mně MZe postupuje,“ poznamenává horlivý autor stížností. Teď chce žalovat ministra zemědělství Jakuba Šebestu, že dostatečně nehoní své podřízené, a obrátit se na nejvyšší soud. „To mi už musí napsat právník,“ dodává Moláček. Kromě restitucí v Dobříši zpochybňuje i navrácení tří činžovních domů v Praze a jedné budovy v jejím centru. Magistrát se už o jednu nemovitost – bytový dům Na Hroudě – zajímá.

Týdeník EURO 42/2009