19.6.2018 | Svátek má Leoš


PRÁVO: Fikce doručení a její zneužívání

24.6.2011

„Vynález“ minulé doby, tzv. fikce doručení, se díky dnešním zákonodárcům změnil v nezbouratelný pomník. Fikce doručení znamená, že písemnost je považována za doručenou, i když se adresát s písemností fakticky neseznámil, a to se všemi zákonem stanovenými důsledky. Tento doručovací režim vznikl za účelem doručování především rozsudků soudů emigrantům za nelegální opuštění tehdejšího Československa. Rozsudek o odnětí svobody a propadnutí veškerého majetku však nebylo možné emigrantům doručit. Socialistický svět proto zplodil právní zrůdu, výše zmiňovanou fikci doručení. Údajně aby se mohl bránit proti živlům, podvodníkům a darebákům a také aby ušetřil náklady na opětovné pokusy o doručení. Trik byl vykopírován z tzv. Haagských dohod o mezinárodním doručování, kde se signatáři dohodli, že pokud osoba, jíž byla zahraniční obsílka určena, si ji do šesti měsíců nevyzvedne, má se obsílka za doručenou.

Česká republika jde nyní ještě dál. Nejenže zavedenou fikci doručení převzala, ale ještě ji rozšířila zavedením povinných datových schránek pro právnické osoby. Podle zákona č. 300/2008 Sb., O elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů orgány veřejné moci doručují své písemnosti právnickým osobám prostřednictvím datových schránek. Pokud by se povinnost zřídit si datovou schránku týkala státních institucí, bylo by možné takový zákon uvítat, ale nařídit ji firmám….?! Zítra se firmám nařídí koupě třeba registračních pokladen, notebooků, typy mobilních telefonů, typy služebních aut, oblečení do práce… Hlavním argumentem pro přijetí výše uvedeného, osvědčeného, skoro totalitního zákona měly být úspory doručovacích nákladů a boj proti živlům, podvodníkům a darebákům. Místo dobrovolnosti proto nařízená povinnost.

Datové schránky by si nepochybně dobrovolně zřídili insolvenční správci, exekutoři, banky. Ale malá firma stěhující nábytek, provádějící sádrokartonové stropy nebo revize topení a kotlů? Lze důvodně pochybovat, že by shodné argumenty obou politických systémů pro zavedení fikce doručení měly v praxi skutečné výsledky. Tedy že se fikce doručení podpořená datovými schránkami stala účinným nástrojem proti živlům, podvodníkům a darebákům. Nejhorší stav ale je, když se myšlení národa tak pokřiví, že nenormální začne pokládat za normální.

V soukromém právu mezi rovnými subjekty nelze použít fikci doručení, a protože banky jsou soukromými subjekty (vyjma ČNB), mělo by takové ustanovení platit i mezi klientem a jeho bankou. Jak ale ukazuje praxe, toto ustanovení soukromého práva pokládají banky zjevně za dispozitivní: Drtivá většina všeobecných obchodních podmínek (VOP) bank si právo fikce doručení vymiňuje, namátkou můžeme uvést Komerční banku nebo ČSOB. Pokud se dopis vrátí bance, protože jej klient nepřevzal, nebo se zásilka vrátí jako nedoručitelná, banka za den doručení považuje den vrácení zásilky bance, a to tehdy, když se o ní klient vůbec nedozvěděl. Některé banky pak díky institutu fikce doručení pokládají své zásilky za doručené desátý pracovní den po jejich odeslání. V zásilce pak může být oznámení o zvýšení úroků, zvýšení poplatků nebo dokonce změna podmínek zrušení účtu pod novou citelnou sankcí.

Při fikci doručení se klient vůbec nemusí dozvědět, jaké škody mu takovým postupem budou způsobeny. Klient banky se s využitím Správního řádu může následně bránit u soudu, ale zákon výslovně stanoví, že omluvitelným důvodem, pro který se adresát nemohl s písemností seznámit, nemůže být skutečnost, že se adresát na doručovací adrese trvale nezdržuje. Za omluvitelný důvod lze pokládat neočekávanou hospitalizaci, ale uvážení o tomto „liberačním důvodu“ je v rukou soudu. Zákony o fikci doručení směřovaly spíše k problematice zásilek státních orgánů, ale jak je patrné, i banky rády systém aplikují. A nejen banky. Také pojišťovny a mobilní operátoři. Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení písemnosti je nutné podat k soudu do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností klient, tj. adresát seznámil nebo mohl seznámit. Propadná lhůta, kde nelze zmeškání úkonu klienta prominout, je pak jeden rok.

V České republice se ustanovení o fikci doručení promítá v řadě zákonů: Například zákon č. 148/1998 Sb O ochraně utajovaných skutečností ve znění pozdějších novel a to v § 74 odst.2) má lhůtu pouhé tři dny, pochybný, ale platný Správní řád, tj. zákon č. 500/2004 Sb v § 24 odst. 1) má deset dní, shodně jako zákony daňové. A vše je v rukou poštovního doručovatele, zda obálku se zeleným pruhem hodí do schránky. Jak nedávno napsal jeden z postižených občanů, který exekucí přišel o byt, hlavní důvodem byl fakt, že se o nějakém soudním řízení vůbec nedozvěděl a je přesvědčen, že jeho poštovní doručovatel byl podplacen, aby mu obálku se zeleným pruhem do schrány vůbec nevhodil. To vůbec není žádná teorie „přitažená za vlasy“. I jiný důvod mohl nastat. Není to tak dlouho, co Česká televize ukazovala v reportáži desítky Českou poštou nedoručených dopisů a balíčků nalezených kdesi na nějakém nádraží.

Těšínským jablíčkem by mohl být fakt, že u některých písemností je sice fikce doručení vyloučena, ale jde spíše o výjimky. Platí to např. pro platební rozkaz, oznámení rozhodnutí správního orgánu nebo pro soudní předvolání. Ale už i soudní předvolání zaslal soud s fixním doručením podle Občanského soudního řádu, a to jako zcela obyčejnou jinou písemnost. Předvolání k soudu je zřejmě nově chápáno jako nějaká banalita…. Zákony sice zcela pochopitelně požadují, aby výše uvedené písemnosti byly prokazatelně doručeny, a to především z důvodu jejich procesní závažnosti, ale jak je vidět, někteří se na zákony, vzhledem ke své absolutní beztrestnosti, neohlížejí. K tomu přidejme, že pro vymahačské firmy a následně pro exekutory je fikce doručení také povolena. Z dluhu za pár set korun se tak může stát dluh v řádu statisíců korun jen proto, že díky "fikci doručení" se dlužník o svém dluhu nedozví a už vůbec se nedozví o tom, jak neutěšeně mu dluh u vymahačské společnosti vzrůstá.

Novela ministra spravedlnosti Pospíšila o zjednodušeném exekučním řízení hlavní problém, kterým je zabavování majetku neúměrné hodnoty k samotnému dluhu, neřeší. A neřeší ani doslova zneužívanou fikci doručení. Jak se stále více a více ukazuje, dalším množícím se trikem jsou různé pokuty úřadů, které jsou vyměřovány s více jak ročním zpožděním, dlužník se o nich vůbec nedoví a příslušné úřady obratem podávají žaloby a posílají na dlužníky exekutory. Jenomže tento postup si příslušný úředník s exekutorem za nelegální úplatu domluví už dopředu. Šokovaný občan pak doplácí vysoké částky bez sebemenší šance se takovým nekalým dohodám bránit.

Proto podobné špinavé praxi nedávno udělal přítrž Ústavní soud. Finanční poradkyni totiž za dluh cca 760 korun u mobilního operátora exekutor zabavil dům v hodnotě přes 8 miliónů korun a poškozená se o nějaké pokutě od operátora dozvěděla až se vstupem exekutora do svého domu. Ústavní soud odmítl uznat aplikovanou fikci doručení, neboť bylo zřejmé, že poradkyni bylo možné doručovat. Navíc strana sporu určila svého zaměstnance jako opatrovníka pro doručování, který se ani jednou nepokusil poškozenou kontaktovat. Skutečnost, že její jméno, adresa i spojení bylo v seznamu příslušné komory, soud prvního a druhého stupně nezajímalo. Proč to soudy takto rozhodovaly, to bohužel nikdo nezkoumá. Nakonec komplot operátora, telekomunikačního úřadu, chybujícího soudu a podivného exekutora nevyšel. Ale nápravu musel zjednat až Ústavní soud. Pokládá snad někdo takový stav za správný a normální?

Fikce doručení je české společnosti spíše na škodu než k užitku. Její zneužívání se stále násobí. Opatření bylo v minulosti namířeno proti emigrantům, v současnosti údajně proti nečestným lidem, kteří se vyhýbají své odpovědnosti. Ve skutečnosti je to obyčejný občan, který je stále více a více podváděn a pomocí fikce doručení ožebračován. Ještě štěstí, že nález Ústavního soudu má charakter zákona a lze se díky němu podvodným praktikám alespoň trochu bránit. Nepřekvapí ovšem, že se najdou soudci, co se na nález Ústavního soudu ohlížet nebudou. Finta fikce doručení se svou inherentně „špatnou vírou“ ještě mnoha občanům způsobí utrpení. Jinak výčet zákonů a jejich přesné znění spolu s poznáním neuvěřitelně vysokých pravomocí státního úředníka a rozhodné judikatury Nejvyššího soudu lze jako obvykle nalézt v právním rozboru na mých stránkách www.rudolfmladek.cz. a „tweetnout“ si můžeme i na http://twitter.com/rudolfmladek.



Diskuse


Ž. Halabudová
7:04
24.6.2011

K. Podhajský
7:36
24.6.2011

Ž. Halabudová
7:48
24.6.2011

I. Nápravníková
8:53
24.6.2011

J. Kanioková
16:16
24.6.2011

počet příspěvků: 5, poslední 24.6.2011 04:16









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.