28.3.2024 | Svátek má Soňa


PRÁVO: Copyrighte!

29.10.2013

Přistálo mi na Twitteru pár dotazů od Adama Zábranského stran autorského zákona. Zaujalo mě to, tak bych to s dovolením trošku rozepsal…

Jestli podporuju zkrácení doby copyrightu? Je to sedmdesát let po smrti autora, a tady bych byl pro, asi není důvod držet práva po dobu jednoho lidského života. Dvě, tři generace? Asi zbytečné, tam nevidím příliš velký smysl.

Úplné zrušení copyrightu? To je otázka, která, předpokládám, není myšlena vážně. Jak to jen říct: Copyright není zlo, copyright jsou mantinely, ve kterých se dá docela dobře hrát. Ale možná mi unikla pointa dotazu. Mohlo to být zkrácení ochrany jen na dobu autorova života, pak viz výše.

Co bych třeba podpořil, tak je změna fungování kolektivních správců práv. Tenhle model se dle mého přežil nejvýrazněji. Už dávno neplatí, že je "pár" autorů a zbytek lidstva jsou konzumenti. Autorem může být v podstatě kdekoli. Řekněte mi, jak mě coby autora chrání OSA či Dilia? Nijak…

Povolení nekomerčního sdílení? Přiznám se, že právě tahle otázka mě donutila sepsat tenhle zápisek.

Chápu myšlenku, snad, správně. Vrchní pirát Bartoš se v téhle věci vyslovil na Parlamentních listech. Případ byl takový, že někdo, asi student UK, oskenoval nějaké knížky, které podle všeho potřeboval ke studiu, a dal skeny na Ulož.to. Bartoš argumentuje tím, že tyto knihy mají smysl hlavně pro studenty a že by mělo být v našem zájmu poskytovat co nejvíc kvalitních informací co největšímu počtu lidí. Což, zní to pěkně, jako většina levicových idejí, ale má to několik háčků.

Zaprvé: Jakmile projde něco jako "povolení nekomerčního sdílení", rázem se objeví obrovské pole neorané, na kterém se lze do úmoru dohadovat o tom, co je nekomerční. Vy poznáte nekomerční použití? Opravdu? U čehokoli jsem schopen poskytnout věrohodný výklad, který dokáže, že se jedná o komerční použití, a stejně věrohodný výklad, který dokáže, že se jedná o použití nekomerční. Polovina argumentů navíc bude totožná. Výsledek bude takový, že v podstatě cokoli uděláte bude moct kdokoli vzít a zcela volně šířit, pokud najde věrohodné okecání na "nekomerčnost" svého počínání. Pak třeba napíšete článek pro noviny, přijde (ex)pirát Brož, zveřejní ho v nekomerčních Pirátských novinách s douškou "šíření nelze zastavit", a ty, autore, utři nos!

Zadruhé: Není nic nemravného požadovat za svou práci peníze. Když odvedete práci na knize tak dobrou, že se kniha bude prodávat jak housky na krámě, tak vyděláte víc. Stále to není nemravné, i když mnoho "copyrightových revizionistů" tvrdí přesný opak! "Vždyť to autor jednou napsal, nahrál, nazpíval, je nemravné mu za to platit stokrát…"

Zatřetí: Současná podoba autorských práv zachovává jednu zásadní svobodu, totiž svobodu autora naložit si se svým autorským dílem, jak uzná za vhodné. Nijak to nedusí poskytování kvalitních informací. Svobodné autorské licence (Creative Common, BSD-like, GPL-like) fungují, pro někoho kupodivu, plně v rámci autorského zákona a opírají se o jeho ustanovení. Navíc fungují jen díky tomu, že autorský zákon by default zakazuje jakékoli šíření bez souhlasu autora. Ty navrhované úpravy, viz výše, by tohle právo prolomily. V podstatě je to ekvivalent znárodnění výsledků práce.

Ano, jsou lidé (k zastižení třeba v anarchistické revui Doutnák), kteří jsou přesvědčeni o tom, že autor by takové právo mít neměl. Že své autorské dílo vytvořil díky tomu, že se mu dostalo vzdělání a podnětů z okolí, a tedy je povinen výsledky své práce zase tomu okolí odevzdat. Nemravnost vydělávání strikes again. Ze stejného kadlubu je i myšlenková konstrukce "kopírováním nevzniká škoda, protože nikomu neubude". Zvonku to tak naozaj vyzerá, ale cítím, že to tak není. Asi se shodneme na tom, že když si deset lidí stáhne film, že to neznamená, že distributor přišel o zisk z deseti vstupenek, ale asi ani nelze říct, že nikomu nevznikla škoda. (Důkaz si proveďte z pilnosti sami matematickou indukcí.)

Aktualizace: V diskusi padla další kuriozní myšlenková konstrukce: "Autor je vlastník, ale jediné o čem lze u nehmotného statku rozhodnout je zda dílo zveřejní či nikoli. V okamžku zveřejnění, ztráci kontrolu nad způsobem šíření a je pouze na něm zda dílo nabízí v podobě, kterou já akceptuji. A pokud mi jeho dílo nabídne někdo jiný v podobě která mi vyhovuje více, tak se obrátim na někoho jiného. Stejně tak velká část populace. A rozhodně mi nemá co kecat do toho jak já užívám jeho dílo." Ano, že ztrácí kontrolu, to je smutná realita. Zbytek je zupácké pohrdání výsledkem duševní práce. Protože co, autor, obětoval čas, schopnosti, něco udělal, ale my, co jsme udělali kulový, chceme to číst ne tak, jak to autor chtěl, ale jak chceme my, a protože on nám to tak nedal, tak je v pořádku, že mu to vyvlastníme, nezaplatíme mu za jeho práci ani halíř a budem si to používat jak chceme! Navíc do autorského práva třeba patří i právo označit dílo za svoje. Co, nevyhovuje mi to? Tak tam napíšu sebe…

Současná podoba autorského zákona je v tomhle navíc poměrně liberální – úřední díla výslovně z ochrany vyjímá, umožňuje akademické a zpravodajské licencování, operuje často s "přiměřenou mírou" a dává tak prostor k výkladům "případ od případu". V tomto směru tedy nevidím důvod k nějakým razantním změnám. Naopak garantuje autorům svobodu v tom, jak se svým dílem naloží. Umožňuje jim dílo dát k veřejnému použití komukoli za těch podmínek, jaké autor považuje za vhodné, nebo naopak nedat za podmínek, které autor nechce. "Právo nekomerčního sdílení" je bianco šek, vypsaný komukoli na všechno.

Už jen ta formulace… "Nekomerční sdílení" znamená co přesně? Že "nekomerční" je dobré, takže by každému, kdo jedná "nekomerčně", mělo být leccos povoleno zdarma? Zkusím to – navrhnu zdejší restauraci, že budu zcela nekomerčně u nich jíst…

Mimochodem, už jsem to tu několikrát popisoval, ale autoři jsou většinou rádi, když jejich dílo lidé čtou, poslouchají atd. A v naprosté většině se stačí zeptat, požádat, říct…

Takže za mne: Klidně zkrátit dobu ochrany, ta je nesmyslná. Copyright ponechat, protože na něm stojí právo autora rozhodnout o svém díle, zabudovat "právo na nekomerční sdílení" rozhodně ne!

Převzato z webu Misantropův zápisník se svolením autora