Dlouhá vazba bez sebemenších indicií o útěku ztratila smysl

Tak nám pustili pana doktora, lze parafrázovat výrok Josefa Švejka. Nicméně, propuštění enfant terrible sociální demokracie volá po dvou komentářích. Přestože není doposud veřejně známo odůvodnění, proč byl nešťastný exhejtman propuštěn, lze uzavřít celou situaci tak, že existuje podstatná úvaha, která řídila vrchní soud.

Je to sice čirá spekulace, ale byl-li bych v kůži soudců, uvažoval bych takto: David Rath je ve vazbě velmi dlouho, protože se bojíme, že ty spousty peněz, které prokazatelně dostává, zmizely neznámo kam, a to neznámo musí být, nebo spíš logicky je někde v zahraničí. Jenže milé státní zastupitelství a milá policie měly asi 18 měsíců na to, aby si zjistila, kde ty peníze jsou a co konkrétně si Rath a kam ukryl. Protože si policie nezjistila vůbec nic a stejně tak státní zastupitelství, je prostě pravděpodobnější verze, že nic neexistuje, a proto tu není nebezpečí útěku.

Důkaz místo pocitů, to platí i v justici

I když je David Rath politicky exponovaná osoba a kdyby náhodou utekl, je tak dlouhá vazba s takovými důvody ostuda, tak jsme se dostali na míru, která je nepřípustná i v tak extrémních případech, jako je tento. Této úvaze ostatně nasvědčuje i prohlášení státního zástupce, který stále hovoří o nebezpečí útěku. Ovšem kdyby měl jakýkoliv sebemenší či neověřený, ale alespoň procesně zdokumentovaný poznatek o tom, že Rath se chystá uprchnout nebo pro to má podmínky, ihned by je v řízení o vazbě předložil a pravděpodobně by se zmínil i do médií. Takže pokud zůstává u povídání, po tak dlouhé době už jde jen o subjektivní pocity, a nikoliv o jakýkoliv důkaz.

V souvislosti s propuštěním doktora Ratha se ukazuje obludnost selhávajícího vazebního systému a můžu si myslet o jeho osobě, co chci, nicméně věta, že "česká vazba a vězení vytváří kriminálníky", je pravdivá do posledního mikronu inkoustu, který je věnován na její napsání.

V rámci probíhajícího procesu považuji za nutné upozornit na fakt, že jakkoliv máme zprávy o milionech v krabici od vína, ve sklepě, pod stolem a možná třeba i zakopané u pradědečka na zahradě, nikdo nám neosvětlil, jak vlastně měl hejtman ovlivňovat výběrová řízení.

Obrovská moc bývalého hejtmana

Způsob provedení je esenciální součástí popisu skutku, jinými slovy řečeno, nevím-li, jak ovlivňoval veřejnou soutěž, není tu žádný trestný čin. Ostatně z celého řízení má ten nejklíčovější markant pro veřejnost. Nechápu, proč nám dodnes státní zastupitelství nesdělilo, v čem spočívala tak obrovská moc bývalého hejtmana, že dokázal určovat, kdo vyhraje v řízení, ve kterých byly výběrové komise a stanovené podmínky, které mohl splnit kdokoli.

I kdyby se zakázky psaly tzv. na míru, stále se dostáváme do situace, že není veřejně odhaleno v čem, tedy jaký mechanismus napomáhá údajně páchání trestné činnosti. Rozhodně je pro veřejnou správu tato informace základní, neboť mechanismus, který umožňuje takové jednání, je špatný a měl by být změněn. Vyjádřeno v prosté mluvě, zajímá mne, jak to ten Rath a spol. dělali. Dokud nic takového není na stole, tak jsme pořád v rovině "jedna paní povídala".

Autor je advokát

LN, 13.11.2013