Nový policejní zákon, který začne od ledna platit, totiž opětovně pod různými pseudoodůvodněními o zajištění naší bezpečnosti, spravedlnosti a veřejného pořádku utahuje šrouby svobodě. Ono už v Evropě lze těžko hovořit o nějaké svobodě a soukromí osobnosti, rubikon orwellovského špehování byl definitivně překročen po jedenáctém září.

Ale proč si stále musíme nechat špiclovat život? Celý zákon stojí na paušální možnosti někam vlézt, někoho sledovat, žádat o něm údaje z databází, lustrovat, perlustrovat a podchycovat vše, co je tzv. podezřelé.

Třeba dojemně mírně upravené ustanovení o odběru DNA budoucím - momentálně zavřeným - pachatelům či obviněným z úmyslné trestné činnosti.

Jaký důvod má demokracie dávat pardon na uchvácení klíče k mému já, k vytvoření mého klonu, informaci o mých příbuzných, o mých rodičích, o mých nemocech a touhách (vědecký vývoj už je od toho krůček), protože jsem dal sousedovi přes hubu, neb mi chodí za manželkou!? A brzo možná zákonodárci vyhodí i to slovo úmyslně nějakým přílepkem, a rázem bude DNA odebírána i pachatelům jakéhokoli trestného činu - tedy třeba i těm, kteří sedli za volant bez řidičáku.

Svět se začíná měnit na ty, co jsou v databázi sledováni, a na sledující. Důvod je nasnadě, mít paušální pardon je sladce snadné a vytváření databáze a zasílání dotazů z tepla kanceláře je snadnější než honit zločince. Taky u veřejnosti, a tady se opakuji snad potisící, je to populární. Není to ale žádné sladké nebe, co nás čeká, jen strašlivé peklo. Představte si, že se taková databáze třeba dostane do rukou těch milovaných (milovaných proto, že bez nich by taková lahůdka, jako je sledování bankovních plateb nás všech bez omezení, byla jen těžko vysvětlitelná) teroristů či zločinců. Jak budou šťastni, že vědí, jací jsou třeba jejich potenciální zaměstnanci.

Jak bude reagovat ten, komu Al Kajda sdělí: Hele Honzo, ty jsi seděl za zmlácení policajta, voni ti taky nabančili, víš, jak ti sebrali tu DNA, tak vono stejně příští rok umřeš na rakovinu, my ti zaplatíme teďka na šest měsíců ráj na zemi a pak tam skočíš na Policejní prezidium opásanej semtexovým pásem, jo?

Zdá se vám, že jsem šílenec? A co kdybych třeba před pár lety tvrdil, že brzo každý bude mít mobil a budou vám nabízet na pevné lince volání zdarma!? Taky byste se mi smáli. Vypečených novinek v zákoně je víc, třeba že policie může vstupovat do živnostenských provozoven i tam, kam veřejnost nesmí, a to bez souhlasu soudu, a kontrolovat, jestli tam nejsou nějaké fyzické osoby (no metafyzické asi ne, duch se nedá chytit). Přeloženo do češtiny, naše xenofobní strachování se z nelegálních pracantů, kteří nám teď nevoní, po tom, co na stavbách oddřeli náš minulý ekonomický růst, je snižuje na něco jako lovnou zvěř. Můžeme je chytat všude a bez souhlasu soudce vlézt, kamkoliv to jde. Nerespektování soukromí, a tím je i neveřejná část třeba restaurace, základ moci. Vřele bych doporučil zákonodárcům zhlédnout nějaký film o nelegálních otrocích Evropy, kteří nejenže dřou načerno, ale na pracovišti i žijí a spí. Tenhle jejich „byt“ je ale nyní bez ochrany alespoň podobné ochraně bytu našince - je z něj průchoďák pro policii. Opusťme tohle černé téma a zpět k podstatě.

Tvůrci pravomocí nějak zapomínají, že napomáhání byrokratickému, pohodlnému sledování a posilování pravomocí může skončit i tím, že sledující se stanou sledovanými. To také, jak nás historie učí, není žádná paranoia. Vyměňujeme navoněné pohodlí za svobodu, jenže svoboda je základ toho pohodlí.

Co nejvíce? Ne, co nejméně!

Chováme se jak žába v hrnci s pomalu zahřívanou vodou a zdá se, že nám není pomoci. Žijeme a budeme žít v policejním státě, který jednoho dne svoji laskavou tvář změní. To už ale budeme „uvaření“ jako ta žába v hrnci. Je sice krásné, že každý může bojovat u soudu o svou individuální ochranu před shromažďováním osobních dat a špehováním, ale kdo to reálně udělá, aby se nevystavil tomu, čeho se bojí? Navíc je soupeření stejně zcela nerovné, občan nemá prostředky státu, soudní řízení je strašně dlouhé a soudci jsou také jen lidi, kteří se v databázích ocitají, protože žijí s námi. Jediná cesta je ne co nejvíc, ale co nejméně pravomocí a oprávnění pro policii. To bych si přál pro nový rok.

LN, 30.12.2008

Autor je advokát