Ve zprávách 3. února 2010 jsem zhlédl sestřih z tiskové konference vládce ČEZu Martina Romana (zkratka by mohla znamenat i ČEské Země a moc tohoto pána bych tím nijak nezveličil). Hlavním tématem tiskovky bylo, zda bude či nebude nadále ČEZ vymáhat pohledávky od neplatičů prostřednictvím vlastního komanda, které má kouzelný orwellovský název Oddělení nehmotných ztrát. Před časem proběhlo médii několik kauz, které osvětlily, jak zásah takového komanda vypadá. Dotyční vymahači dluhů v černých uniformách navštíví neplatiče u něj doma v neobvyklou hodinu a pod nátlakem ho donutí podepsat dlužní úpis, kde je jeho dluh navýšen o nesmyslné úroky. S tímto papírem pak dále operují při vymáhání reálného dluhu. Celá akce má vždy především zastrašovací charakter, čímž se ani mluvčí ČEZu nijak netajili. Prostě si na hajzla došlápnem a on se podělá a ještě rád bez keců zaplatí. Zda dotyční zaplatili, nevím, zato je ale skoro třicet mužů z Romanova komanda vyšetřováno a obžalováno z nelegálního postupu.

Martin Roman s putinovským výrazem spravedlivě naštvaného kluka blekotal (pochopil jsem, že rétorické umění není to, co ho vyneslo na výsluní), že je to v pořádku, takto dluhy vymáhat, protože elektřina není zadarmo a, usmál se, vzniklá škoda nepůjde na vrub ČEZu, kdepak, tu zaplatíte, holenkové, vy všichni, kteří si od nás elektřinu kupujete. Zatím ještě levně, ale když nám naši zásahovou jednotku zatrhnete, tak nevím, nevím. Vedle něj seděl šéf Oddělení nehmotných ztrát, který se tvářil jako Komorous, když přijde řeč na marihuanu, a padrona Martina doplňoval. Nakonec ale přeci jen vstřícný ČEZ udělal kritikům smířlivý ústupek – vymahači už nebudou nosit esesácky černé, ale pouze milicionářsky šedivé uniformy. Prototyp tohoto úboru měl onen přísedící maník na sobě a vypadal v něm trochu jako deratizátor.

Říkáte si jistě, proč by vás to mělo nějak znepokojovat. Pokud nějaký asociál neplatí složenky, zatímco my všichni je platíme, měl by přeci spravedlivě dostat za vyučenou. Sám znám jeden polorozpadlý objekt obývaný takzvanými nepřizpůsobivými, kde se elektřina odebírá drátem nahozeným přímo na vedení. Ale obávám se, že zrovna tito lidé nejsou cílem Romanových pretoriánů. Kdepak, na těch není co si vzít a navíc lze těžko změřit kilowathodiny šťávy stočené touto metodou.

Mám osobní zkušenost, jak jedná polostátní ČEZ se zákazníky, o kterou se s vámi chci podělit. Když jsme se nastěhovali do nového domku, poctivě jsem všechny instituce informoval doporučeným dopisem o změně adresy, dokonce i Středočeskou energetiku, která je regionální odnoží ČEZu. A protože jsem měnil tarif stavební na tarif běžný, na což je pochopitelně potřeba nová smlouva, dostavil jsem se na pobočku i osobně. Adresa nemovitosti, k níž se váže odběr elektřiny, figurovala všude a uvedl jsem ji i jako adresu ke korespondenci. A skutečně mi obsílky ze Středočeské energetiky začaly docházet do nového bydliště.

Ale co se nestalo. Jednoho mrazivého únorového rána, teploměr ukazoval asi tak mínus patnáct, mi manželka, která byla doma sama se čtrnáctidenním synem, zoufale telefonovala do služby, že od rána nejde elektřina. Vyzkoušela nahodit všechny jističe a nic. Domů jsem přijet nemohl a tak jsem jí tam poslal elektrikářskou firmu.

Ale paninko, vždyť máte zaplombovanej elektroměr, ušklíbl se samolibý elektrikář, když otevřel skříň na sloupku. Žena mi to ihned na pokraji zhroucení zavolala, a protože jsem věděl, že ještě v noci proud šel, začal jsem běsnit a místo práce obvolávat pobočku Středočeské energetiky, co to jako má znamenat. Na x-tém čísle mi vysvětlili, že to je běžný postup, pokud někdo neplatí. A co jsem jako nezaplatil? No, máte tu stokorunový nedoplatek za loňský rok, ještě za období, kdy jste měl stavební tarif. Ale já jsem žádnou upomínku nedostal! Ale podívejte, my tu máme evidovány tři nevyzvednuté upomínky. A prosím vás, kam jste mi to posílali? No kam, na vaši adresu na Praze 6. Ale, Kriste pane, vždyť já už bydlím tři měsíce tady, všude jsem to hlásil a snad to víte i vy, když jste mi sem poslali komando, co mi nad ránem zaplombovalo elektroměr. Podívejte, pane, to je dluh z doby, kdy jste měl ještě starou adresu, tak se to zkrátka dál posílalo na starou adresu... (Opomenu skutečnost, že jsem si na poště předplatil na půl roku po přestěhování službu přeposílání veškeré korespondence do nového bydliště, služby České pošty by vydaly na samostatný fejeton.)

Snažil jsem se uklidnit a být konstruktivní. Pokud mi to během dopoledne znovu nezapojíte, můžeme se odstěhovat, bez proudu nejde ani plynový kotel, máme doma novorozence, začal jsem ukecávat dámu na druhém konci. Kdepak, pane, to vám nezapojíme. Až nám přinesete ústřižek zaplacené složenky nedoplatku a ústřižek zaplacené složenky poplatku za dva výjezdy techniků, bude vám do čtyřiceti osmi hodin elektroměr odplombován. A co převodem na účet, nešlo by to? zkoušel jsem věc urychlit. Ne, to nejde. A co to nějak zprovoznit dřív, za nějaký příplatek...? Vždyť vám vysvětluju, že je to nedopatření a není to moje vina. Ne, to nejde, to by chtěl každej. A proč tam ti vaši chlapi přijeli za tmy a ani nezazvonili a alespoň neoznámili, že nás odpojují, co to je za móresy? řval jsem do sluchátka. To mají zakázáno, aby je lidi neukecali.

Nedělám takové věci rád, ale protože šlo o krajní nouzi, zavolal jsem svému pacientovi, jehož syn pracuje ve Středočeské energetice. Za patnáct minut poté přijeli technici a elektroměr odplombovali, kotel naběhl, umrznutí miminka přestalo hrozit a louži u lednice stačilo vytřít. Ale nebylo už v jeho moci zařídit, abych nemusel platit pokutu. Nikdo se mi neomluvil, naopak, když jsem to pak ex post urovnával na pobočce, kompetentní osoby se tvářily, že bych jim měl něco dát a myslely si, že se budu plazit po zemi pro jejich benevolenci. Ale je pravda, že jednoho ti gauneři dosáhli. Od té doby se jich bojím jako čert kříže a zálohy platím s předstihem.

Ale zpět k páně Romanově dojemnému vystoupení. Ač jsem dalek glorifikace jánošíkovských postupů, musím říci, že caru Martinovi (ano, ač pouhý oligarcha, chová se jako absolutistický Romanovec, zkrátka, jak říkají latiníci – nomen omen) nepřeji nic jiného, než aby nehmotné ztráty ČEZu byly co nejvyšší. Neboť, nemohu si pomoci, zloděj, co okrade zloděje, má moje zlomyslné sympatie. Romanovým soucitným hlasem pronášené výhružky, že to zaplatíme my všichni poctiví odběratelé elektřiny, není třeba brát vážně – už dávno platíme mnohem víc, než bychom museli. Kecy kolem tržních cen si může strčit za klobouk, cena elektrické energie v českém prostředí prostě tržní není a být nemůže.

A myslíte si, že bude lépe? Nebude. Jak se mi v opilosti pochlubil kamarád, jenž pracuje ve středním managementu ČEZu, proudí každoročně z tohoto energetického monopolu prostřednictvím různých firem a za použití rozmanitých fíglů padesát milionů korun na konta ODS a padesát milionů korun na konta ČSSD (zda jde o konta stranická či soukromá, mi nesdělil). Spravedlivě, fifty fifty. Ať vyhraje volby kdokoli, tohle je neměnná konstanta a jistota pro vítěze i poraženého. A těch sto mega, věnovaných soukromému gymnáziu, kde řediteluje Klausův syn, o kterých se dost psalo, to byl jenom jednorázový příspěvek, aby ani ten nejvyšší neměl pocit, že se na něj zapomnělo. Konec konců, druhý prezidentův syn sám v ČEZu pracuje a babička Lívie (dovoluji si analogii s první dámou za císaře Augusta, takto titulovanou nezapomenutelným Claudiem) několik let působila v dozorčí radě ČEZu.

Jak pravil Martin Roman, zaplatíme to my všichni, poctiví odběratelé. I když, pravda, mluvil vlastně o dluzích neplatičů, nikoli o drobných pozornostech pro politiky. Ty patrně obdarovává on sám ze svého zaslouženého topmanažerského platu, a je proto v zájmu obdarovávaných, aby byl co nejtopmanažerštější a ne nějaký polostátně tabulkový. Nebo je to jinak?