Ústavní soud má jasno. Odevzdání hlasů proti přímé platbě do ruky je nepřípustné. Protože odůvodnění rozhodnutí je již zveřejněno, je možné se s argumenty seznámit a podívat se, zdali obstojí ze základních společenských hledisek. Prvním závěrem Ústavního soudu je: "Domněnka, že, volební výsledek odpovídá vůli voličů je, již samotným zjištěným placením, logicky vyvrácena."

Zde se ústavní soud pouští na tenký led. Vychází totiž z principu, že volič je nesvéprávný a že nechápe, co volby jsou, a dokonce je natolik nesvéprávný, že dobrovolným přijetí peněz do ruky za hlasování konkrétní politickou stranu byla jeho vůle ovlivněna natolik, že se nejedná o svobodnou demokratickou soutěž politických stran. Předpokládejme, že všichni voliči nejsou tupé stádo, respektive že voliči jsou velmi chytří a pokud se někdo dobrovolně rozhodl přijmout úplatek ve formě přímé platby v penězích, za což se rozhodl dát hlas konkrétní politické straně, činil tak jako osoba nezbavená způsobilosti k právním úkonům. Vyjádřil tím, že jeho názor na volbu je takový, že kdo mu dá peníze rovnou do ruky, tomu dá hlas. Je to sice nízká pohnutka, ovšem jak je vzdálena od dávání hlasů stranám, které slibují rozdávání pastelkovného a jiné způsoby zadlužování budoucích generací, vycházející ze stejné premisy, a to že košile je bližší než kabát a co bude v budoucnu, je nám jedno. Je tedy zcela jasné,že výsledek voleb v Krupce odpovídal vůli voličů a jejich úrovni, tedy, zda se dají koupit. Jestli za hotové nebo za sliby budoucích zítřků.

Druhým argumentem Ústavního soudu je závěr, že zákon upravující volby do obecních zastupitelstev, narozdíl od zákona o volbách do parlamentu, nezná sice uplácení jako protizákonné jednání, avšak to neznamená, že by uvedené jednání bylo v souladu s ústavním pořádkem ČR a zákonem o volbách do obecních zastupitelstev. Každý, kdo si přečte inkriminované zákony, ustanovení § 30 Zákona o volbách do obecních zastupitelstev a ustanovení § 16 odst. 2 zákona o volbách do parlamentu, zjistí, že nikde nenajde výslovný zákaz kupčení s volebními hlasy. Text operuje s obecnými pojmy, čestnost a poctivost. Domnívám se, že obecně není nic nepoctivého nad tím nabízet někomu peníze za dodání hlasu. Je to pouze ekvivalent běžné praxe, kdy nabízeli hostinští za odevzdání lístků pro stranu, která jim nebyla sympatická, do jejich odpadkového koše pivo zdarma.

Kupování v negativním i pozitivním smyslu je stále kupováním a neznamená nic jiného než přesvědčování o účelnosti volby nebo neúčelnosti volby té které konkrétní strany. Věc zde spočívá v tom, že výklad pojmu čestnosti a poctivosti znamená, že v demokratické soutěži politických stran je třeba co nejvíce eliminovat zásahy ekonomické síly proti možným idejím, které jsou v zásadě správné a nemají sílu jinak se prosadit, protože za nimi nestojí peníze. Proto je v ČR nastaven volební systém, který počítá s financováním politických stran podle počtu hlasů a tyto by měly své volební kampaně realizovat jako soutěž idejí, kupovat si voliče prostřednictvím slibů a maximálně volebních gulášů. To je smysl čestnosti poctivosti a je zcela legitimním právem Ústavního soudu tyto pojmy vyložit a aplikovat je na podústavní normu, tedy zákon ovolbách do obecních zastupitelstev. Co je chybou rozhodnutí Ústavního soudu, že nenabízí přesvědčivé odůvodnění, respektive vůbec žádné odůvodnění, proč je vedena striktní hranice mezi přímými penězi do ruky a prípustnými obrácenými postupy ve formě vyhazování volebních lístků určitých stran do koše za pivo a předvolební guláš.

Rozhodně si však nelze myslet, že by Ústavní soud měl aplikovat právní předpis jako výklad návodu na praní v pračce, musel by použít úvahy filozofické a společenské a svůj světonázor na věc To je jeho posláním, neboť je povolán k ochraně ústavnosti a demokratického zřízení. Na tomto místě si však nelze opustit komentář, že předmětem stížnosti proti volbám bylo svážení voličů stran autobusy, což je praxe, kterou běžně realizují parlamentní strany při volbách do poslanecké sněmovny. A to nemluvím o účelovém přestěhování se třeba do Teplic.

Třetím argumentem Ústavního soudu je závěr, že obchodně tržní pojetí voleb je nejen nečestné, ale též protizákonné, a vůle voliče, který je zkorumpován, není nezávislá. Obchodně tržní prostředí je výrazem nejvyšší formy rozvoje lidské společnosti, kapitalismu, který jediný umožňuje co nejlepší soutěž idejí, názorů, vědeckého zkoumání a oběhu zboží a služeb. Jeho hnacím motorem jsou peníze, a to zejména soutěží politických idejí a názorů, vědeckého zkoumání a politických směrů a jiných bohulibých činností. Opačný závěr se jmenuje komunismus, nacismus a fašismus a jiné diktatury. Obchodně tržní prostředí a pojetí voleb jako ekonomického soupeření je zcela v souladu se zásadami společnosti. Jedině obchodně tržní prostřední, kapitalismus, totiž umožňuje připustit si, že člověk je ve skutečnosti sobec a myslí zejména na sebe a je jen málo jedinců, kteří to mají obráceně. Je tedy na intelektuálních elitách, aby co nejvíce hlásaly, že je potřeba potřeba myslet též na prospěch společnosti, tedy nepřijmout ihned 300 korun za hlas, ale přemýšlet o tom, která strana nabízí lepší řešení pro společnost, která postaví parky nebo která postaví obecní čističku. Jediná přiměřená cesta vede přes uvážlivé zásahy do volebních výsledků a průběhu voleb.

Ústavní soud v mnoha svých rozhodnutích dosvědčí, že je pro něj obecný princip demokratický voleb důležitější než jednotlivé drobné porušení zákona. V této konkrétní věci však nevyložil, proč zrovna v těchto volbách došlo k takovému narušení volební soutěže a proč je jednání, které kritizuje, natolik nemorální, že ohrožuje základy demokratické společnosti. Je naivní se domnívat, že by stát neměl občas vnucovat demokratické principy svým občanům často proti vůli, všimněme si třeba povinnosti všech voličů volit v některých demokratických státech. Samotné rozhodnutí Ústavního soudu tedy neobstojí, protože nevykládá klíčové pojmy čestnosti a uplácení tak, aby jednání, které bylo prokázáno, ať už jde o kupování hlasů nebo o svážení voličů autobusy, bylo v konkrétním místě a čase narušením rovnosti politické soutěže, která orožuje demokratický režim našeho státu.

Klíčové odůvodnění, které by podle mého názoru činilo rozhodnutí Ústavního soudu zcela perfektním, sdělil soudce Stanislav Balík novinářům po vyhlášení, když uvedl: "Uvažoval jsem i o tom, že bych napsal do odůvodnění, že takováto absence politické kultury by byla možná snad pouze ve westernovém příběhu o bandě zlosynů, která chce uchvátit městečko na americkém Západě ve druhé polovině 19. století." Jenže, vážený Ústavní soude, legitimně se ptám: Jaká je politická kultura v ČR? Už jsme skutečně překonali poměry 2. poloviny 19. století na americkém Západě? Ovládají u nás politickou soutěž střety myšlenek a idejí, nebo nedůstojné pokusy předstírání, že nebudeme muset platit budoucí účty? A na lokální úrovni, o kterou jde, jak voliči rozlišují, co je místní samospráva a co je stát? Ví vůbec, proč volí obecní zastupitelstvo? Jaké možnosti takové obecní zastupitelstvo má a jak se volič o obecní věci zajímá?

Volby jsou, včetně postupů v nich, přesným odrazem naší společnosti, a to v dobrém i ve zlém. Ti, kdo se nechali koupit, se nechávají s největší pravděpodobností koupit i sociálními dávkami a budou vždy volit svoje pohodlí. Povolíme účast ve volbách jen těm, co platí řádně daně, třeba v minimální výši 30.000 Kč ročně? Budou zodpovědnější? A je to demokracie? Neohrožuje třeba demokracii, že profesor i nezaměstnaný flákač mají jeden hlas? To jsou skutečné otázky, které koupě hlasů za hotové vyvolává. Na ně si brzy budeme muset veřejně odpovědět. Jinak se najde někdo, kdo si hlasy nekoupí za peníze, ale za přísliby radikálních řešení, která už nemají s demokracii nic společného

Vyšlo ve zkráceném zněn v Lidových novinách dne 28. ledna 2011

Autor je advokát