V přístupu ke zprávě, že senátoři zahrnuli prezidentovo rozhodnutí o amnestii mezi "zločiny", za které chtějí Václava Klause stíhat pro velezradu, a že se k nim jako vedlejší účastník po neúspěchu své vlastní ústavní stížnosti připojil soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka, vycházím z předpokladu, že Česká republika chce být světem viděna jako právní stát. Jeho neodmyslitelným znakem je nezpochybnitelnost pravidel zakotvených v ústavě, speciálně v oblasti trestního práva mimo jiné nárok na vyřízení věci v únosné lhůtě a ctění presumpce neviny.

Všichni výše zmínění dokazují, že zmíněné principy nectí a ani ctít nehodlají, čili právní povaha státu jim může být ukradená. Ve věcech, v kterých ústava nevymezuje přesně výklad jednotlivých pravidel, nadřazují své subjektivní názory na jejich vymezení nad názor prezidenta, který je ústavou zmocněn, aby s nimi nakládal, a tedy je v té souvislosti i vykládal. O jejich právu vnucovat prezidentovi svůj pohled na věc ústava nic neříká.

Příkladem budiž amnestie. Její vyhlášení je ústavní pravomocí prezidenta, přičemž žádné hranice mu nejsou vymezeny. Prezident je proto nemohl překročit a posuzování jeho jednání jako libovůle je z logiky věci nesmyslné. Zatím je na něm, jako na osobě zmocněné nakládat ústavním právem, aby sám vymezil jeho hranice. Ale senátoři chtějí žalovat Václava Klause za to, že se odchýlil od jejich zmatečných názorů. Nadřazují se nad ústavu i nad prezidenta. Pochopil bych, kdyby autoři nesmyslného nápadu iniciovali změnu ústavy, kterou by z ní buď právo amnestie zmizelo, nebo by bylo nějak omezeno, ale jejich útok na prezidenta nemohu hodnotit jinak než jako slabomyslnou drzost.

Postojem k abolici jdou přímo proti našemu právnímu řádu. Prezidentovo rozhodnutí se totiž týká výlučně osob, na které má být z titulu presumpce neviny pohlíženo jako na nevinné. Senátoři nemají právo říkat, že nevinní lidé musí být souzeni a snad i odsouzeni, protože oni sami je bez znalosti věci považují za zločince.

Způsob, jímž na prezidentovo rozhodnutí reaguje soudce Kamil Kydalka, mi připomíná přísloví o zloději, který volá "chyťte zloděje". Vždyť právě na průběhu velkých kauz hospodářské trestné činnosti, vedených jeho senátem, lze doložit ospravedlnění pro zaslouženou facku české justici za neúnosně dlouhá řízení, kterou jí pan prezident uštědřil aboličním rozhodnutím. Tak Kydalkova kauza Františka Chvalovského & spol. vstoupila do dvanáctého roku života. Účast na trestním řízení v postavení obviněného je stresující zážitek nejen pro něj, ale i pro jeho nevinnou rodinu. Je to samo o sobě trest svého druhu. Obvinění mají v tomto případě konkrétním případě dlouhodobě obstavený veškerý majetek, což jim značně znepříjemňuje život nádavkem k zátěži dlouhým řízením. Soudce Kamil Kydalka vrátil třikrát žalobci obžalobu, čímž vždy vyvolal několikaleté přerušení procesu. Až na základě čtvrté obžaloby vynesl rozsudek. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací jej ale zrušil se zdůvodněním, které je pro pana soudce přímo zdrcující.

Po zrušení jeho prvního rozsudku jsou obžalovaní v postavení, v němž se na ně v plném rozsahu vztahuje presumpce neviny. V tomto okamžiku na ně dopadlo dobrodiní abolice. Pokud bychom měli uvěřit podezření, že pan prezident šil abolici na míru některým obžalovaným, pak v tomto případě by musel být domluvený buď s Vrchním soudem v Praze na vhodně načasovaném zrušení prvostupňového rozsudku, nebo se soudcem Kamilem Kydalkou na otálení se zahájením dalšího pokračování prvostupňového procesu. Ani jedno ani druhé není pravděpodobné, ba je spíše nemožné.

Průtahy řízení jednoznačně zavinily neumětelstvím orgány státu včetně pana soudce Kamila Kydalky. Způsobily neúnosně dlouhé trápení obžalovaným a jejich nevinným rodinám, ale poškodily také Komerční banku, která se připojila k obžalobě v adhesním řízení. Toto je okolnost, kterou kritici abolice stydlivě zamlčují: nikoli jen obžalovaní, ale také stát, jenž svým neumětelstvím či svévolí neúnosně protahuje řízení, způsobují újmu poškozeným.

Do průtahů kauzy Františka Chvalovského & spol. se promítá nejen nezpůsobilost pana soudce Kamila Kydalky zvládnout tak složitý proces v únosné lhůtě, ale také za ní se skrývající nezpůsobilost státních zástupců připravit obžalobu způsobilou k projednání soudem. V tomto případě žalobci třikrát za sebou ztrpčili život obžalovaných, ač k tomu neměli právně nezpochybnitelný důvod. Přesto nikoho kompetentního nenapadne zpochybnit jejich způsobilost dále škodit občanům České republiky. Jejich neumětelství pak korunoval soudce Kamil Kydalka vydáním mimořádně vadného rozsudku. Ani o jeho způsobilosti k dalšímu ničení lidských životů nikdo kompetentní nepochybuje. Připomeňme, že na něj v dobrém nevzpomínají ani svědci obžaloby z kauzy H-systému, s nimiž nakládal nezdvořile až do rozplakání svědkyně. Místo aby se omluvil všem obžalovaným, jež trápil neúnosně dlouhým řízením, a poškozeným, jimž nedokázal v přiměřené lhůtě zjednat přístup k jejich právům, a s vědomím své profesní nezpůsobilosti se vzdal funkce soudce, má drzost napadat prezidenta.

Kauza Františka Chvalovského & spol. není osamělá mezi procesy, zastavenými abolicí. Podobně bych mohl psát například o kauze konkursního soudce Jiřího Berky.

Výše uvedenými úvahami neobhajuji nevinu zmíněných obžalovaných. Kromě toho, že si na rozdíl od senátorů a dalších zmatenců napadajících pana prezidenta nepřisvojuji výlučné právo soudu rozhodovat o vině, nebylo by to ani na místě, protože se na ně vztahuje presumpce neviny.

Bez ohledu na osoby zúčastněných neumětelů by měli ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce přikázat svým inspekčním orgánům provedení analýzy některých mimořádně dlouhých procesů, mezi nimi jistě i kauzy Františka Chvalovského & spol. Nikoli kvůli dehonestaci konkrétních soudců a státních zástupců či kvůli obraně dosluhujícího prezidenta, ale kvůli pojmenování pochybení, jež vedla k vyvolání průtahů, a k vyvození poučení do budoucna. Pokud by vedlejším výstupem takového přezkumu bylo svlečení některých neschopných služebníků státu z talárů, posloužilo by to ovšem vedení resortu spravedlnosti ke cti. Daňoví poplatníci přece nekrvácejí ve prospěch státní pokladny proto, aby s nimi státní orgány za jejich peníze směly nakládat způsobem, jenž soudce Kamil Kydalka a za ním skrytí státní zástupci předvedli v kauze Františka Chvalovského & spol.

Na okraj dodávám, že právo prezidenta na nařízení abolice považuji jako laik za nesystémové. Ale přesto bych jeho zrušení považoval za správné pouze v případě, že by současně byla přijata opatření k vynucování odpovědnosti soudců a státních zástupců za zákonnost, kvalitu a přiměřenou rychlost vedení řízení. Takovým opatřením by mohlo být zřízení nezávislého úřadu pro vnější dohled nad justicí a státním zastupitelstvím, dále též periodické přezkušování způsobilosti k výkonu funkce, což vše navrhuje spolek Šalamoun.