David Rath si zahrál na Brunclíka obdařeného mečem, jímž chtěl setnout všem nepřátelům hlavy, zejména nepřátelům osobním. Pár nepřátel se zbavil, ale udělal si tisíce nepřátel dalších – prakticky celý lékařský stav se proti němu semknul. Jiří Paroubek, vyděšený náhlým zlomem preferencí, se do Ratha obul a on pružně vytvořil onoho kočkopsa zvaného diplomatická razance. Kdyby Paroubek z preferencí vyčetl, že mu k vítězství ve volbách pomůže opera, Rath by se ochotně naučil roli Mařenky.

Změnu stylu tedy Rath vyhlásil a teď půjde o to, jak si poradí s úhradovou vyhláškou. Ta je „technokraticky správná, ale politicky necitlivá“ prohlásil o ní Paroubek a před Rathem teď stojí další úkol završený vítězstvím – totiž že vyhlášku zruší dřív, než udělá Paroubkovi ještě větší průvan v preferencích. Rath zatím slibuje zmírnění vyhlášky. To je k smíchu. Svého kočkopsa vytvořil pod drtivým tlakem zdravotnické veřejnosti a ta by musela být raněná chromostí na mysli i těle, kdyby v tlaku polevila – teď, kdy se zdá pád vyhlášky, a v důsledku i pád Davida Ratha coby ministra, snadno představitelnou perspektivou. Ministr sice může tvrdit, že dělá to co dělá ne kvůli ohlasům, ale proto, že je to potřebné, zato jeho lenní pán by si takovou nehoráznost netroufl nahlas říct ani pod peřinou.