Měl jsem to štěstí, že jsem na vlastní oči viděl hrát na staré Štvanici, v holešovické sportovní hale a nakonec i v O2 Aréně řadu předních světových hráčů. Mnoho dalších jsem však bohužel nikdy osobně neviděl. Byla mezi nimi i tenisová legenda - Pete Sampras.

Uvítal jsem tedy možnost podívat se na jeho pražskou exhibici s Radkem Štěpánkem. Zakoupil jsem dvě vstupenky po 390 Kč (ty dražší, na lepší místa už naštěstí neměli) a celí natěšení jsme s přítelkyní v pondělí v podvečer vyrazili z Poděbrad do Vysočan.

Po pomalém a dramatickém popojíždění v zácpě před O2 Arénou jsem se již po půl sedmé, kdy se mělo začít, dostal k místnímu parkovišti. Tam jsem zažil první šok: Cena za zaparkování auta byla 260 korun!!! Vycouvat už se nedalo. Když jsem si pak při cestě po schodech z budovy parkoviště nahlas stěžoval, nějaký pán se mne snažil uklidnit tím, že když tam vystupovala Madonna, musel za parkovné zaplatit 500 korun. Tomu říkám loupež z bílého dne.

Spěchali jsme nahoru, na svá sedadla, ale zdaleka jsme nemuseli. Nic podstatného se dosud nedělo. Moderátor Leoš Mareš právě představoval sponzory charitativní akce a představitele obdarovaných organizací. To mi ještě nevadilo.

Pak přišla ta chvíle a na kurtu se objevili protagonisté večera. Těšil jsem se na jejich zápas jako malý kluk. Ale nebylo mi mnoho dopřáno. Leoš Mareš v průběhu výměn stran exhiboval s mikrofonem na kurtu, vyrušoval i v jejím průběhu. Nakonec vzal Štěpánkovi raketu a sám se postavil na příjem Samprasova servisu. Trapnost nad trapnost. Hráči se nás diváky snažili „bavit“ naprosto dementními „žerty“. Například Štěpánek si vzal při svém servisu najednou do ruky pět míčků, nadhodil je a trefil jeden. To bylo legrace! Pak šel s hadrem vysoušet povrch kurtu před svého soupeře. Naprosto k popukání byla situace, kdy si vzal pruhované tričko rozhodčího a ve druhém setu udělil Samprasovi žlutou a později i červenou kartu.

Tuto jedinečnou úroveň zábavy stále doplňoval jiskrný humor Leoše Mareše, který rozesmál diváky až k pláči svým komolením jména světové tenisové legendy na Sam-prase. To mu vydrželo dokonce několik minut.

Pak na chvilku na kurtu Radka Štěpánka vystřídal Nováček v kravatě. To byla skutečně darda – k popukání.

Po celou dobu trvání exhibice jsem se cítil trapně. Domníval jsem se, že na exhibici uvidím ukázky krásného, uvolněného tenisu v provedení špičkových světových hráčů, na které nezapomenu. Pár světových míčů z ruky Peta Samprase jsem skutečně zahlédl, ale dojem z nich se ztratil v neustálých přerušeních a legráckách. A tak říkám: „Tenisová exhibice – již nikdy více!“