Situace kolem mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze je jedním z mnoha dokladů o rozdělení společnosti, a to nejen pokud jde o současnost, ale i o výklad naší české historie. Ale – a to se mi zdá mnohem závažnější – ukázala malý respekt k platnému právu, o jeho znalosti raději nemluvě.

Úvahy zainteresovaných osob včetně pražského primátora (Hřib: Sloup ne, petiční stánek nevadí, Právo 18. 6.) o tom, že stavba má sice stavební povolení, ale nemá „souhlas vlastníka“, to dokládají více než dostatečně. Jak už to bývá, je to všechno trochu jinak… Dne 21. 6. 2017 vydává odbor výstavby Úřadu městské části Praha 1 „Rozhodnutí o umístění stavby“ označené jako „Výstavba obnoveného mariánského sloupu v Praze 1 na Staroměstském náměstí“.

V tomto rozhodnutí je uvedeno, že souhlasné stanovisko s touto stavbou vydal i odbor památkové péče Magistrátu hl. města Prahy (28. 7. 2014) a vlastník pozemku parc. č. 1090, k. ú. Staré Město, Hl. město Praha, vydal svůj souhlas s realizací stavby dne 15. 7. 2013. V tomto rozhodnutí je výslovně uvedeno, že stavba „nebude vyžadovat stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu“.

O čem to tedy dnešní představitelé města hovoří? O tom, že v době vydání tohoto rozhodnutí byla politická situace jiná a nynější vedení města má jiný názor? A tedy že právní rozhodnutí vydané před volbami po volbách již neplatí? To by pro stabilitu práva asi nebylo dobré. Nebo naznačují, že tehdy bylo rozhodnutí vydáno jaksi pokoutně a nikdo o něm do dnešního dne nevěděl? A už tehdy bylo vlastně v rozporu s politikou a záměry vedení města? Jak je tedy vlastně město spravováno?

Na straně druhé ovšem to, že si někdo soukromě vytesá sochu a hodlá ji umístit uprostřed exponované části hlavního města s odůvodněním, že něco podobného zde před sto lety stálo, také zrovna o uvážlivém přístupu nesvědčí. A že k tomu je zneužito náboženské přesvědčení lidí, ke smutnému koloritu celé věci jen přispívá.

Situace je ovšem významně dotčena novým občanským zákoníkem, který nově stanoví, že stavba je součástí pozemku, že tedy vlastník pozemku se ze zákona stává vlastníkem stavby. I kdyby tedy nakrásně se dnešním příznivcům obnovení sloupu jeho realizace podařila, jde o stavbu na cizím pozemku, o stavbu, která bude ve vlastnictví majitele pozemku, tedy Hl. m. Prahy. A tento vlastník by ji tedy mohl kdykoliv odstranit. K ničemu dobrému to dnešní vzrušení nepovede…

Právo, 19.6.2019

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je zástupce ombudsmanky