28.3.2024 | Svátek má Soňa


PRAHA: Nová výstavba na JM

13.10.2007

Na Jižním Městě je stále aktuální otázka dostavby na některých zbývajících volných sídlištních plochách. Jde o lokality územně i urbanisticky velmi cenné a exponované, původně zamýšlené jako lokální centra s vyšší úrovní vybavenosti. Dostavba těchto prostor zcela zásadním způsobem ovlivňuje a definitivním způsobem předznamenává charakter celého JM. Buď totiž vznikne urbanisticky vyvážený sídelní útvar s cennými architektonickými solitéry a veřejně prospěšnými institucemi celoměstského, celorepublikového popř. celoevropského významu, které dotvoří charakter JM tak, aby bylo důstojnou a reprezentativní součástí celého hlavního města, nebo sídliště zdegraduje na městskou noclehárnu. Tato druhá alternativa by byla v zásadním rozporu s původním urbanistickým záměrem při zakládání JM i s možnostmi, které mu dává jeho mimořádně příznivé poloha (dopravní napojení na centrum, rozsáhlé lesoparky a vodní plochy v jeho okolí, nezatížení zplodinami apod.). Ambicí JM by za těchto okolností mělo být vytvořit atraktivní protiváhu historickému centru a tak, jako ono se pyšní významnými historickými objekty, presentovat se funkčností, urbanismem a architekturou, které budou odpovídat vyspělosti a možnostem začátku 3. tisíciletí.

Jaká je ale skutečnost. Exponovaná území vhodná pro representativní zástavbu sestávají z řady parcel, které jsou v soukromém vlastnictví nejrůznějších subjektů. Ty spolu s obchodně orientovanými společnostmi (realitní společnosti, obchodní řetězce) samozřejmě cítí příležitost těžit z této situace a chtějí na těchto pozemcích prosadit výstavbu, která odpovídá jejich možnostem a která jim bez ohledu na veřejný zájem zajistí maximální profit. A radnice městské části Praha 11 si s nimi neví rady. Přitom má k regulaci výstavby v území nástroj, který je tak účinný, že nepotřebuje žádný další podpůrný prostředek. Je to uvážlivě zpracovaný a důsledně respektovaný územní plán. Pokud předurčí charakter prostor a vymezí je z hlediska typu zástavby, popř. hmoty a architektury objektů tak, aby to odpovídalo ambicím zmiňovaným v úvodu, stačí pak už jen dodržovat schválený záměr a jakékoliv debaty o výstavbě s jiným charakterem jsou bezpředmětné. A vlastníci to musejí respektovat a přizpůsobit se tomu. Zdá se to být triviální, ale reálný život ukazuje, jak je to těžké. Tlaky ze strany různých podnikatelských lobby i ziskuchtivých soukromníků jsou trvalé a masivní, a tak radnice často jako první přichází s podněty na úpravy územního plánu (ÚP) a sama navrhuje bytovou výstavbu do míst, kde dříve vůbec nebyla (samozřejmě citlivě a s nízkým počtem bytů), nebo navýšení počtu bytů v místech, kde se jí již jednou podařilo prorazit díky onomu předchozímu „citlivému“ přístupu. A tak na Jižním městě, které má největší hustotu osídlení, rostou další byty tam, kde mohly (a měly) být sportovní stadiony, aquaparky, nemocnice, vysoké školy, obchodní centra, správní budovy apod. Jestliže tímto svévolným a diletantským způsobem sama radnice předvádí, že v území nic nemusí být tabu, vyvolává další a další tlaky na změny ÚP a dostává se do neřešitelných situací. Ukazuje se, že radnice městských částí možná dovedou řešit praktické problémy všedního dne na svěřeném území (dopravní opatření, úklid, bezpečnost, péče o bytový fond, o zeleň apod.) což jistě není málo, ale svůj podíl zodpovědnosti za rozvoj Prahy jako celku - m.j. i výstavbou na vlastním území - si nejsou schopny v plném rozsahu uvědomit a díky snaze „prakticky“ se ve svém území přizpůsobovat momentálním podmínkám jsou v zásadních věcech schopny napáchat svým regionům i Praze jako celku nenapravitelné škody. Protože už po 10 letech budou vzpomínky na to, že někde nebylo dobře uklizeno, že zastávka autobusu nebyla správně umístěna, že na objektu ve správě obce byla nevyhovující fasáda a pod., budit jen úsměv. Zatímco i po 100 letech mohou být prostory, znehodnocené nevhodnou výstavbou, ostudou městské části i celého města.

A zastupitelstvo městské části svými rozhodnutími k takovým koncům směřuje. Jeho postup při dostavbě Jižního města je zcela nekoncepční a vůči vlastní městské části i hl. městu jako celku zcela nezodpovědný. Rozhoduje nejen v rozporu s vůlí občanů, zřetelně projevovanou při veřejných shromážděních, ale i v rozporu se stanovisky vlastních odborných útvarů. Z čeho čerpají tito lidé přesvědčení, že vědí všechno nejlíp? Nemá asi smysl spekulovat o jejich pohnutkách. Jsou náznaky, že by to nemusela být jenom ješitnost nebo hloupost – nové vedení radnice samo dávalo najevo rozčarování z toho, že odstupující starostka poslední den ve funkci narychlo podepisovala některé smlouvy; v TV bylo na nejasnosti v jejích některých rozhodnutích upozorňováno. Jenomže prokázat něco nezákonného na pochybných postupech se u nás tradičně nedaří. Faktem je, že argumenty zastupitelů, kterými obhajovali např. výstavbu v území Milíčova, se ukázaly jako falešné; faktem je, že se spokojují s přezíravým reagováním investora na oprávněné výhrady k výstavbě; faktem je, že nechávají bez povšimnutí zahájení stavby bez splnění některých zákonem požadovaných přípravných kroků a dokonce i bez stavebního povolení. A to se jedná o lokalitu, která je v sousedství a bezprostředně ovlivňuje krajinářsky velmi cenné území.

Na posledním shromáždění občanů, svolaném občanským sdružením „Hezké Jižní Město“ k výstavbě v oblasti Milíčova, byla znovu připomenuta řada flagrantních pochybení investora i zastupitelstva a jasně deklarován jednoznačný nesouhlas s výstavbou v navrhovaném rozsahu. Bylo zde ale i vyjádřeno přesvědčení, že bude možné radnici přimět k takovému usměrnění výstavby, aby to Jižnímu Městu způsobilo co nejmenší škody. Uvidíme. Bylo by to v zájmu nejen stávajících obyvatel, ale i dalších generací.