"Milionáři z polí" – tak nějak bych nazval filmový scénář o skupině českých "podnikatelů", kteří se opakovaně stali mnohonásobnými milionáři díky svému naprosto geniálnímu citu pro zemědělskou půdu. Tu totiž nakupovali vždy těsně před tím, než se z ní stala zlatonosná Bonanza. Tento český Klondike se rozkládal především v okrajových částech Prahy.

Jeho zlatonosnost však nevznikla sama od sebe. Tu zajišťovali vrcholní politici pražského magistrátu, kteří ve spolupráci se skupinou zastupitelů vládli kouzelnou hůlkou. Stačilo, aby se jí jen dotkli územního plánu Hlavního města Prahy, a desítky hektarů zemědělské orné půdy v rozvojových lokalitách se zázrakem proměnily v nesmírně atraktivní stavební pozemky. Jejich zlatonosnost však mnohokrát předčila i proslulé zlaté naleziště u Králičího potoka na Yukonu. Zde se dala s investicí jednoho miliónu korun "vyrýžovat" i miliónů desítka. Kdo by té příležitosti odolal, že?

Každou chvíli se někde na blogu v diskusi dočtu, že náš stát řídí většinou hlupáci. A musí to být pravda. Protože jen hlupák a naprostý debil neví, že změna územního plánu a převedení orné půdy na stavební pozemky přináší i obrovské zvýšení její finanční hodnoty – tedy ceny. A jenom hlupák a naprostý debil by tuto ornou půdu těsně před provedením té zázračné proměny prodal "za hubičku" různým firmám a jednotlivcům, když by ty stamilióny mohlo dostat město.

Tak, a teď mi to teprve došlo. Proto musím formulace uvedené v předchozím odstavci upravit. Takže naši politici a zastupitelé nejsou hlupáci a naprostí debilové, ale naopak jsou velmi chytří. Přesněji vyjádřeno - jsou vrcholně vychytralí. Protože udělat stejnou "chybu" více než dvěstěkrát – to by hlupáci ani debilové nedokázali. Vzhledem k tomu, že tyto změny v zastupitelstvu prošly, navíc bez jakéhokoli mediálního ohlasu, musela být jednoznačně zkorumpována většina zastupitelů, tedy včetně opozičních.

Dívám se na televizní zprávy, v kterých si čím dál tím víc neziskových organizací stěžuje, že nemají dost prostředků na činnost, při níž pomáhající nemocným a postiženým lidem a dětem. Často se jedná o relativně malé částky, které obětavým lidem chybějí k pokračování v obecně potřebné a záslužné práci. Pustili-li bychom si záznamy z jednání pražského zastupitelstva, vyslechli bychom řadu vznosných projevů pražských poslanců o nezbytnosti péče o potřebné. Jsou to však jen kecy. Protože o chvíli později požehnají změnám územního plánu, které jsou v podstatě opakovanými loupežemi za bílého dne. Miliardovými. Těžko mi někdo vyvrátí moje přesvědčení, že nějaké miliónky nekončí na účtech pod kontrolou zastupitelů nebo jejich blízkých. Ale kde není žalobce – nebude ani soudce! Ze všech výše uvedených faktů tedy vyplývá, že hlupáci a naprostí debilové jsme nakonec jen my – občané Hlavního města Prahy.