Prezident americké Národní nadace pro demokracii (NED) Carl Gershman za své návštěvy v Praze tvrdě kritizuje postoje prezidenta republiky a části týmu formulujícího českou zahraniční politiku vůči tématu lidských práv. Kritika přichází v době, kdy Evropský parlament podpořil uznání Palestinského státu – v rezoluci, která nemá žádné právní vyústění, ale přinejmenším poslouží jako podpora konceptu vyhlazení Izraele z mapy. Což je podstata konceptu Palestinského státu.

Paradoxní na celé věci je to, že tato podpora ze strany EU je vedena proklamacemi podporujícími lidská práva, kdežto Česko, které údajně se od konceptu obrany lidských práv odklání, je na kontinentu výjimečné tím, jak základní lidské právo – tedy právo na existenci, v tomto případě Izraele - hájí.

Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman jednal o té věci s naším ministrem Zaorálkem. Ten vyjádřil respekt k rezoluci Evropského parlamentu, ostatně ve své funkci členského státu Unie těžko může vyjádřit nerespekt k rozhodnutí orgánu, v němž zasedají i naši poslanci. Zopakoval ale, že Česko podporuje jenom mírové řešení které vzejde z jednání izraelské a palestinské strany.

K takovému řešení by mohlo dojít zítra, jako k němu mohlo dojít před deseti lety, před dvaceti lety, před třiceti lety, kdykoli od chvíle, kdy OSN uznal vznik Izraele jako jednoho z nástupnických států někdejší Osmanské říše a posléze britského poručenského území. Napětí v oblasti je výsledek xenofobní nenávisti a náboženské nesnášenlivosti, živené a podporované lidmi a skupinami, které z něho mají zisk.

Rozhořčení pana Gershmana navíc přichází ve dnech, kdy prezident Obama se rozhodl zavřít oči nad porušováním lidských práv na Kubě. Zdá se, že k většímu posunu než v Černínském paláci dochází v Bílém domě a že Obamův telefonát s Raulem Castrem je významnější průlom do monolitu politiky lidských práv než Zemanovo plácání o tom, že se jel učit do Číny, jak se zachovává stabilita v zemi.

Bude asi třeba dojít k poznání, a to možná čeká i pana Gershmana, že na lidských právech trvat musíme a hájit je budeme, hlavně ve vlastních zemích, dokud nám patří. Na jejich export nám už chybějí síly.