Osobní svoboda nebo zájem dětí? Ústavní soud, tato třetí komora českého parlamentu, rozhodl ve prospěch ministerstva zdravotnictví, a tudíž je možné nadále nařizovat povinné očkování dětí.

Očkování je blahodárný prostředek, který zásadně omezil a takřka vymýtil choroby, které byly ještě v historickém dohledu pokládány za neodvratitelnou společenskou metlu. Než byly otevřeny hranice pro kohokoli, díky očkování zmizela tuberkulóza. V sedmdesátých létech, kdy na TBC onemocněla moje maminka, byla to kuriózní choroba a v motolské nemocnici jí vyhradili speciální pavilón až na okraji areálu. O smyslu očkování asi nemá smysl diskutovat, až na to, že se dnes diskutuje o všem a lidské právo je pokládáno za vrcholné božstvo. To pak dává požehnání kdejaké kverulaci.

Ústavní soud se zachoval rozumně, protože v rozsudku otevřel zadní vrátka pro případy, kdy by očkování mohlo opravdu narušit zdraví dítěte. Vzhledem k nekonečné složitosti lidského organismu i takové případy mohou nastat. Pak ovšem je třeba postupovat případ od případu, individuálně.

Ústavní soud tedy musel potvrdit to, na co ukazuje po desítky let provozovaná praxe a z ní vycházející zdravý rozum.