16.4.2024 | Svátek má Irena


POVÍDKA: Zasloužený odpočinek

3.11.2017

Po náhlé smrti krále Albrechta si žili Češi čtrnáct let bez panovníka. Čeští páni se snažili někoho na trůn posadit, ale to se jim nezdařilo a mezitím Albrechtův syn Ladislav Pohrobek povyrostl. Protože byl pravnukem Karla IV., klokotala v něm i kapka přemyslovské krve. Se svými zlatými vlasy vypadal jak andílek a lidé tím byli tak nadšeni, že mu odpustili jeho katolickou víru. S velkou slávou byl korunován a po delších průtazích se přestěhoval do Prahy. O vladařské záležitosti se starat nemusel - ty obstarával zemský správce Jiří z Poděbrad - a on sám se věnoval zábavě. Pořádal hostiny a turnaje, navštěvoval lázně a hampejzy.

Přivezl si i několik šašků a český sněm mu přidal ještě jednoho - Jana z Drozdovy hory. To proto, aby se panovník zdokonalil v českém jazyce. Ale bezvousý král se učit nechtěl, zajímala ho pouze některá ošklivá slova. U Drozda oceňoval jeho vrcholný kousek, kdy šašek předváděl zlého medvěda. Tehdy tajtrlík vyskočil na stůl, zakoulel očima, zařval a neuvěřitelným způsobem otevřel pusu. Stávalo se pak často, že se mladý král vrátil v noci z hampejzu, vzbudil Drozda a poručil mu:

„Udělej mi zlého medvěda!“

Drozdovi to začalo být nepříjemné, protože ho při tom bolelo za ušima.

Král Ladislav pak náhle onemocněl divnou chorobou. Pokoušel se dát se do pořádku ředkvičkami a pivem, potom ho lékaři léčili všemi čtyřmi způsoby: pocením, zvracením, průjmem i pouštěním žilou. Vše marno - do tří dnů byl panovník mrtev.

Novým králem byl zvolen Jiří z Poděbrad a ten si na přepych a zábavu nepotrpěl. Všechny šašky kromě Drozda propustil a přivedl si ke dvoru i jednoho vlastního - Palečka. Dva šaškové mu úplně stačili. Drozd a Paleček většinou neměli co na práci a časem se docela spřátelili.

V prvních letech své vlády žádné větší potíže král Jiří neměl. Papež ho zatím nechával na pokoji a katoličtí páni i vladaři okolních zemí si ho vážili.

Roku 1459 uspořádal český král v Chebu schůzku s německými knížaty. Vzal tam s sebou celou svou rodinu, hudebníky, astrologa a oba šašky, své kejklíře přivezla i knížata. Nejlepší ze zahraničních šašků byli braniborský Kilián a saský Marcius, byli to opravdoví mistři svého řemesla! Nejen že dovedli metat kozelce, dávat si nohy za krk, polykat oheň a vypouštět z uší kouř, ale uměli svými kousky a vtipy panstvo skutečně rozesmát.

Čeští šašci za nimi zaostávali. Německý jazyk neovládali a o metání kozelců se ani nepokoušeli. Paleček postřehl, že se jejich král na ně mračí. Šťouchl proto do kolegy a vybídl ho:

„Nedá se nic dělat - musíš udělat zlého medvěda.“

Drozdovi se nechtělo, už dlouho to nedělal. Nakonec si dal říct. Vyskočil na stůl, zakoulel očima, zařval a otevřel pusu tak moc, že si vykloubil čelist. Dosáhl tak velkého úspěchu, ale za jakou cenu? Ani lékaři mu nepomohli a už to vypadalo, že mu to zůstane. Naštěstí při zpáteční cestě vjel kočár u Rabštejna do výmolu a drcnutím se pusa sama od sebe srovnala.

Po této příhodě se už Drozd pitvořit nechtěl a odešel na zasloužený odpočinek. Za kratochvilné služby mu král Jiří daroval statek, kde bývalý šašek hospodařil se svým synem až do smrti. Český panovník pak měl už jen jednoho šaška.