Zatím jsem se o tom nezmínil: stará kuchyňská linka dosloužila, koupil ji dnes přes Bazar.cz jeden pán z Chebu a dopoledne si pro ni přijede. No a novou nám vyrábí firma Jacques v Břežanech, kuchyň v provencalském stylu, jak vystřiženou z francouzského časopisu.

O polední pauze jsme vyrazili s Norou do Keltského parku v Břežanech. U rybníka na louce mezi pampeliškami jí to náramně slušelo a byla nadšená, když kolem ní skákaly žáby. Při návratu jsme potkali pejska, tedy pejskovou čili fenku.

Jsou to dva roky, co se narodila naše Nora. Tehdy jsme to netušili, teprve neurčitě jsme uvažovali o náhradě za Irisku, která nás opustila těsně před Štědrým dnem předchozího roku. Nevěděli jsme tedy, že se někde narodilo štěňátko a že ho čeká hodně nepěkné údobí života, ze kterého se bude dlouho vybabrávat...

Vypusťte chlapečka a holčičku do prostoru a odchyťte je za dvě hodiny. Prozkoumejte je. Co zjistíte? Chlapeček bude s největší pravděpodobností jako prase, kdežto holčička zůstane více méně čistá. Nejhorší na tom je to, že jim tahle vlastnost zůstane celý život.

Byl to pro mě den jako korálek. Od rána se odehrávalo to, co se v doktorských dizertacích charakterizuje jako tóčo. Paralelně s tím měla svoje tóčo Ljuba, završené tím, že měla představení v Divadle komedie. No a aby zmírnila svoje tóčo, vzala si na představení s sebou Noru.

Taková příležitost to byla a promarnily ji obě – jak Nora, tak Dodo. V neděli jsme s Ljubou uváděli do provozu jezírko. Půl roku jezírko je tiché, nehybné. Pak je třeba vytahat z čističky kal nashromážděný během loňské sezóny., Pěkně smrdutý kal, jen co je pravda. No a to je přece skvělá příležitost...

Potkali se v lese, Nora s Míšánkem. Vznikla z toho honička. Jako obvykle, těsně kolem nohou nevinných průvodců.

Možná by to bylo jiné, kdyby byla Nora větší nebo menší. Jenže víte, jak to je s tím, kdyby něco bylo nebo nebylo, jsou na to pěkná úsloví o rybách a podobně. Nora je jaká je a vejde se v restauraci přesně pod stůl. Vestoje.

Jsme s Ljubu v Římě. O Noru se stará ve Zvoli Anna. Odjížděli jsme včera dopoledne na letiště a Nora musela počkat u Věry a Pepíka ve společnosti Fanánka. Ráno jsme to tu obešli jako obvykle, po návratu jsem Noře řekl: "Jdeme k Fanánkovi!" Následovala velká radost.

Nora není moc štěkací pes. Jen někdy. Hlasitě se projevuje večer, když zavážím, tedy když sypu do krmítka slunečnicová semínka. To proto, že zahání virtuální kocoury od krmítka a ptáčků. Spojila si semínka a kocoury a jakmile vezmu do ruky krabici se semínky, spustí jekot.