28.3.2024 | Svátek má Soňa


POVÍDKA: Olše

28.9.2006

Léto zestárlo. Člunky požloutlého olšového listí pohazované proudem tu a tam popostrčil jelec, ale když se po hladině protáhl Danin stín, rybu přikrylo šero hloubky. Dana se vrátila domů jako vždy zpoza třásňoví olšisek a už za smrákání. U tamtoho nechtěla být – hlavně dneska ne. Dnes se rozlomil její života pis vedví: máma bude mít jinou adresu a táta jinou.

Došla na dvorek. V kuchyni se už svítilo. Křik ještě nebo už zase trval, a tak zaváhala. Máma pištěla a pomáhala si rychlým přecházením semotam; protože táta zase neodpovídal a četl nebo jenom dělal, že čte noviny – to mámu vždycky vytočilo: jednou mu vysypala na noviny koš s odpadky. „Tak. A teď nevím, kam jsem to dočet,“ řekl tenkrát táta; když se táta směje, není to k smíchu.

Tma dneska nějak studí – Dana se protáhla do kuchyně a jen ji máma spatřila, řekla kategorické: „Holčičko, chuděrko nešťastná… Ráno odjíždíme!“ I když to celý den tušila a dokonce to řekla i olším, teď se Dana lekla. Jen táta si toho povšiml. Hned věděl, kam to dočet, a odešel.

Zima Danu studila i v noci: spala vedle Dany, aby děvče nebylo tak samo v tu poslední noc. Ale Dana ne a ne zavřít víčka. Nechce žádnou poslední noc! Uviděla krepované drdůlky olšových šištiček. Padaly na hladinu jako slzy a byly dohněda, protože slzy včas nevybrečené se rychle kazí.

Když k ránu přece usnula, hned ji zase probudil lomoz. Krepovanou tvář a pomačkaný drdůlek, všourala se do kuchyně. Táta seděl za stolem u okna – četl noviny. Koš na odpadky byl prázdný. Pod okny hekali tři nebo čtyři chlapi odnášející nábytek. Když našla v tom chaosu mámu, drclo v Danině puse: „Já nejedu.“

„Co to povídáš – chuděrko nešťastná… To mám za všechno, co jsem pro tebe udělala?“

Když stěhovací vůz odjel, Dana řekla: „Ukuchtím snídani a pak půjdeme k řece. Ukážu ti, kde pobrekávají olše.“

Táta zakotvil pohledem v místě, kde do svítání visíval rám a v něm jeho svatební fotka. Zmačkal noviny a hodil je do koše.

Dana odpočítala vajíčka a nakrájela cibuli. Do pánve crkaly křišťálové petrlíky…

(z cyklu Oblázky u brodu)