19.4.2024 | Svátek má Rostislav


POVĚSTI: Staré řecké pověsti a já – Prométheus

15.3.2014

Prométheus nebyl člověk, patřil k božskému rodu Titánů, a protože byl hyperaktivní, nemohl se jen tak dívat na liduprázdnou krajinu a uplácal z hlíny člověka. Ostatním bohům se jeho modely líbily, koneckonců dost se jim podobaly a tak pro ně nebyl problém vdechnout hliněným sochám život.

Lidstvo se ovšem vzápětí začalo ukrutně množit a vládce Olympu Dia soustavně štvala rostoucí technologická úroveň lidstva, která hrozila přerůst přes míru, že by schopnosti bohů připadaly lidem nicotné. Tak se Zeus rozhodl, že lidstvo spláchne potopou, spálí požáry, a všelijak jinak pobije, ale Prométheus byl na svoje dílo hrdý a tak do Dia hučel, aby lidstvo ušetřil, až ho uhučel.

Potom dokonce pochytal všechny strasti a neštěstí, které by lidstvo mohly trápit - nemoci, šílenství, závist, zhoubné vášně a se značnou námahou (bránily se, mrchy) je naskládal do pevné truhličky. Zeus toho ale litoval, protože když se lidé jednou dohadovali, kterou část zabitého obětního býka mají věnovat Diovi na oltář a kterou zbaští sami, nemohli se dohodnout a pozvali Prométhea, aby jim s tím nějak poradil.

Prométheus se nad tím zamyslel, pak býka stáhl a vykostil. Z býčí kůže ušil dva pytle a do prvního sice nacpal maso, navrch ovšem položil žaludek, a kdo ví, jak vypadá to co je v dršťkové polévce, tak si umí představit, jak odpudivý to byl pohled. Do druhého pytle Prométheus nastrkal kosti a přikryl je vrstvou tuku - tento pytel byl větší a přece jenom nevypadal tak hnusně.

No a pak Prométheus pozval Dia a řekl mu, ať si vybere oběť sám a lidi se nebudou muset hádat. Zeus o tom moc nepřemýšlel, takže si vybral pytel kostí, a když pak poznal, že ho Prométheus přechytračil, rozzuřil se a sebral lidem oheň, ať si to maso jedí syrové. Nikomu nic nechytlo, i když škrtal sebevíc a od té doby lidi museli všechno jíst studené, ba dokonce syrové.

Prométheus se ale nevzdal, řekl si že lidem pomůže, i kdyby nevím co, a potají se plížil na Olymp, pustila ho tam bohyně Athéna, která nevěděla co má Prométheus za lubem. Ten si připálil o ohnivý vůz boha slunce Hélia a i s žhnoucími uhlíky prchal zpátky k lidem.

To se už Zeus ale doopravdy dožral, a řekl si, že tentokrát těm jeho (rozuměj Prométheovým) milovaným lidičkám skutečně zahraje. Bůh Héfaistos na jeho pokyn zhotovil umělou ženu, pojmenoval ji Pandora, oživil ji a s truhličkou do které kdysi Prométheus napěchoval lidská neštěstí ji Zeus poslal k Prométheovu bratru Epimétheovi.

Prométhea samotného chytil a nechal přikovat na vysokou skálu někde na Kavkaze. Navíc na něj poslal supa, který Prométheovi vykloval játra. Prométheus byl polobůh, proto mu játra zase přes noc dorostla. Epimétheus sice byl kdysi bratrem varován, aby od Dia raději žádné dary nepřijímal, ale jak uviděl krásnou Pandoru, mozek mu spadl někam dolů a tak ji klidně přijal i s truhličkou, kterou Pandora otevřela: „Hele, co jsem přinesla do domácnosti“.

Neřesti a nemoci a neštěstí s hukotem vylétly ven a jaly se neprodleně lidstvo sužovat, což činí dodnes. Prométhea později osvobodil řecký hrdina Hérakles a Zeus to strpěl, protože po letech ho to samotného začalo mrzet.

Prométheus byl příklad někoho, kdo se za svoje blízké staví proti jakékoliv autoritě a ani léta utrpení ho o tento postoj nepřipravila. Jeho jméno znamená řecky cosi jako „předvídavý“.

Neviditelný pes