My lidé jsme různí, že. Někdo je rychlý a někdo zase pomalý. No a já jsem ta rychlá, zatímco Franta je pomalý. Celoživotní nadskakování, když na něj čekám, mělo paradoxně za následek, že jsem ještě o něco rychlejší než kdysi, asi se to snažím vyrovnat.

To by samo o sobě nebyl problém, ale poslední dobou mám pocit, že už jsem rychlejší než myšlenka, tj. tak rychlá, že mě moje vlastní myšlení nemá šanci dohnat. Jako tuhle – nabarvím si hlavu. Obvykle na svoje aktuálně dost krátké vlasy používám půlku barvy. I uchopila jsem lahvičku, mrknu, moc tam toho není. Aha, to bude půlka od minule. Šup s tím do misky, přidat z tuby... helemese, tuba je plná. Chvíli strnule koukám, pak se v prázdné lebce rozsvítilo – ta lahvička je VŽDYCKY poloprázdná, asi aby bylo čím zaplnit tu obrovskou krabici, co v ní barvu prodávají.

Takže jsem měla barvy fakt hodně – a pak přišel Franta a, než mi dovyprávěl, kde všude byl a co tam dělal, nějakou chvíli to trvalo. A tak mám vlasy barvy téměř havraní.

Toto je obvyklý Vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit. Zejména ocením vaše zážitky s rychlostí!