29.3.2024 | Svátek má Taťána


POSTŘEHY: Okamžiky uplynulého týdne

12.3.2007

10. týden, (5.2.-11.3.2007)

Společnost Roland Berger provedla rozsáhlý průzkum mezi top manažery předních firem z Česka, Rakouska, Polska, Chorvatska, Maďarska a Rumunska. Předmětem průzkumu byly především ekonomické otázky, zhodnocení současné situace a odhady budoucího ekonomického vývoje. Mezi nimi se našla i jedna velice zajímavá pasáž. Podle dotázaných sice porostou investice, ale vznikne jen málo pracovních míst. I přesto však budou lidé chybět. Jak úžasně typické! A především očekávatelné, neboť taková situace je tu bohužel už nyní. Jen se zkuste zeptat podnikatelů ve svém okolí, jak je těžké najít kvalitního, spolehlivého, zodpovědného, poctivého, iniciativního a o práci se zajímajícího zaměstnance. Na druhou stranu je to příležitost pro ty, kteří takoví jsou nebo chtějí být. Těm, troufám si říct, budou dveře vždy otevřené. A určitě to nebudou dveře Úřadu práce.

Ministr zdravotnictví Julínek chce počínaje rokem 2008 zavést poplatky za návštěvu u lékaře, za recept, za pobyt v nemocnici a ošetření na pohotovosti. Opoziční ČSSD ústy stínového ministra zdravotnictví Davida Ratha s tím dle očekávání nesouhlasí. Respektive byla by ochotna o tom jednat (pozor - nerovná se „souhlasila by“), kdyby existovala síť neziskových nemocnic a pojišťovny by se nezměnily na akciové společnosti – jak má v plánu ministr Julínek. „Koalice s námi své záměry nekonzultovala. Rovnou si je uvedla do programového prohlášení,“ prohlásil poslanec Rath. Osobně nevidím důvod, proč by koalice konzultovala body ve svém programovém prohlášení s opozicí. Opozice přece není součástí koalice. Chtěl bych také vidět, zda David Rath, ještě coby ministr, konzultoval své záměry a kroky s tehdy opoziční ODS. Rath se také nechal slyšet, že pokud koalice své záměry „nepřeformuluje“, pomůžou jim k prosazení pouze hlasy „pánů Melčáků a Pohanků“. Takže by jich už bylo více, než samotní oni dva?

A ještě jednou k nemocnosti a nyní trochu čísel. Víte, že průměrně třináctkrát za rok navštíví lidé u nás lékaře? V Německu je to sedmkrát a v Portugalsku čtyřikrát. V roce 2005 bylo u nás vydáno 93,5 miliónů receptů. Což je něco přes devět receptů na obyvatele. To si myslím, že je už situace a stav, kdy je potřeba s tím něco udělat. A poplatky jsou asi tou nepřijatelnější formou. Ovšem ani ta nejpřijatelnější forma se nemusí ukázat formou nejefektivnější, pokud nebude mít další, ekonomicky motivující a správně navazující článek. Pak totiž mohou skončit všechny vybrané peníze tam, kde většina z nás asi nechce.

Od letošního roku musí zemědělci v Evropské unii dostávat tzv. přímé dotace pouze plošně, to znamená podle počtu hektarů, které obhospodařují. Do nynějška byl systém nastaven na cíleném zvýhodňování některých zemědělských odvětví, např. pěstování chmele, chov skotu apod. Cílem tohoto kroku podle EU je ozdravit evropské zemědělství. Rolníci si tak musí sami rozhodnout, která činnost je pro ně nejvýhodnější. I když si o dotacích do zemědělství nedělám žádné velké iluze, zdá se mi tento způsob jako jednooký mezi slepými. Předmětem problému u nás je ovšem to, že Agrární komoře se tento systém hrubě nelíbí a trvá na tom, že je nutné zůstat u systému starého. Podle viceprezidenta Pavla Novotného „… je situace v Česku specifická. Máme sotva poloviční stáda krav než staré země unie. Skot je přitom nepostradatelný pro údržbu naší většinou kopcovité krajiny. Bez speciální podpory neudržíme ani současný stav.“ Nabízí se otázka, která situace a ve které zemi není specifická? A kde je ten, dle mého, obrovský problém, že bez speciálních podpor nelze udržet ani současný stav? Vnímám, že podnikání v zemědělské oblasti má svá specifika a odlišnosti a výše dotací není stejná ve všech zemích unie. Ale je skutečně možné, že by v Česku ne bez dotací, ale ještě navíc bez speciálních podpor zemědělství zkrachovalo? Obávám se, že tento stav skutečně volá po důsledném narovnání.

V předvečer summitu Evropské unie německá kancléřka Angela Merkelová vyslovila přání, aby Evropa převzala vedoucí úlohu v boji s globálním oteplováním. Na summitu tak budou návrhy, podle kterých by se členské státy EU měly zavázat, že do roku 2020 sníží emise oxidu uhličitého o 20 procent, do stejného data sníží EU spotřebu energie o 20 procent, zvýší podíl biopaliv v dopravě na desetinu a podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny zvýší na 20 procent. Údajně jsou ve hře ještě další, výrazně radikálnější návrhy. Jsem vůči takovým závazkům značně skeptický, a to z několika důvodů. Jednak mi chybí podíl zodpovědnosti za plnění těchto slibů, čili kdo bude zodpovědný za nedodržení stanovených limitů a jaké sankce z toho budou vyplývat? Dalším důvodem jsou hospodářské zájmy jednotlivých členských států, jejich „síla hlasu“ a postavení v EU – zkráceně řečeno, neexistuje pravidlo, na které by se nedala vymyslet výjimka, ještě navíc když států je v EU dvacet pět. A v neposlední řadě – určitě bude důležité, pro splnění takových cílů, naučit občany chovat se ekologicky. A aby tomuto způsobu života dali přednost, bude třeba jej učinit (zejména ekonomicky) výhodnějším než je chování „zdraví škodlivé“. Čili asi formou dotací, podpor, zvýhodňování, příspěvků a dalších peněz vytažených státem z jedné kapsy a darovaných kapse druhé. Samostatnou kapitolou by v tom případě mohla být perspektiva byznysu v takto podporovaném odvětví.

Autor je místopředseda jihomoravského Regionálního sdružení ODS

www.michalkadlec.com