19.4.2024 | Svátek má Rostislav


POSTŘEHY: Okamžiky uplynulého týdne

26.2.2007

8. týden, (19.-25.2.2007)

Martin Bursík obhájil předsednické křeslo ve Straně zelených. Upřímně řečeno jsem to čekal. Po červnových volbách sice byly slyšet různě silné hlasy názorových frakcí, vyčítající Bursíkovo naklonění se k ODS, jeho vymykání se evropskému pojetí politiky zelených a další, zdánlivě překvapivé klonění se doprava. Hlasy těchto frakcí zřejmě postupem času slábly a dle sdělovacích prostředků o sobě na sjezdu nedaly ani tak moc vědět. Osobně se domnívám, že je zřejmě přesvědčily jednak Bursíkovy úspěchy, které jsou nesporné, a jednak také na to se vážící cesty a cestičky na dobře placená místa náměstků, šéfů odborů a dalších důležitých postů na různých ministerstvech. Jednoduše pochopili, že z těchto míst budou moci svoji politiku dělat daleko účinněji, než jakkoli jinak. Prostě pragmatismus.

Německá vládní zmocněnkyně pro zdraví obyvatel Sabine Baetzingová přišla s nápadem, kterak ještě více chránit zdraví lidí. Uvedla, že zákaz kouření by měl platit i v osobních automobilech. Souhlasí sice s tím, že se jedná o zásah do soukromí, ale že zákaz kouření v autě je nezbytný. Jako důvod uvádí, že cigaretový kouř uvnitř auta je mnohem hustší než v jiných místech. V tom případě bych paní zmocněnkyni doporučil, aby začala stejně razantně prosazovat zákaz kouření v bytech i rodinných domcích, například na WC (taktéž se jedná o malý prostor). Ostatně bylo by vhodné zakázat kouření ve všech místnostech bytu či domu. Vždyť jsou to menší prostory než veřejné prostranství, soukromí nesoukromí. Poté už by mohla začít prosazovat zákaz kouření vlastně kdekoli – uvnitř jakékoli místnosti či vně – jakmile se objeví byť jeden jediný nekuřák. A úplně nejjednodušší by bylo, kdyby navrhla úplný zákaz prodeje cigaret. Proč se trápit a složitě vymýšlet, kde a kdy se může kouřit a kde a kdy nikoli? Ale nyní vážně: jsem toho názoru, že počet kuřáků se může snižovat i jinak než pomocí zákazů, příkazů a omezení. Je ovšem nutné najít cestu k tomu, aby především výchova v rodinách a ve školách důrazně vedla k tomu, že kouření prostě není tzv. in. Že kuřák není symbolem správného chlapa a kuřačka svůdné ženy. Předesílám, že jsem nekuřák a kouření mi smrdí. Pokud mi začne kouření někde a někdy kouření vadit, tak se podle toho prostě zařídím.

Předseda ČSSD Paroubek přišel s další verzí, proč jej jeho poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka zradili při hlasování o důvěře vládě. Údajně za vším stojí Miroslav Šlouf. Pro ty zapomnětlivější bývalý poradce a šéf kabinetu někdejšího premiéra Miloše Zemana. A tak tu máme další verzi, kdo za to všechno může. Jen pro připomenutí, nejprve v tom byly „Dalíkovy peníze“, korupce, nyní je to Šlouf. Sám jsem zvědav na další verze předsedy Paroubka k této události, která mimo jiné uzavřela několika měsíční tahanice o vznik-nevznik vlády a umožnila normální fungování a správu státu. Ale ať už to bylo jakkoliv, jednalo se o poslance z jeho strany a kdo by si z toho měl vzít poučení, je především on sám. Domnívám se, že na této, dle jeho slov „zradě“, má nemalý podíl i pan předseda. Nebýt zatvrzelých „ne, ne, ne“ postojů při vyjednávání o povolebním vládním uspořádání, nemuselo by to třeba vůbec nastat.

Téměř pět tisíc hektarů narychlo vysazených vinic před vstupem do Evropské unie začíná produkovat hrozny, a tak bude u nás zase o něco více vína. Přitom podle Hospodářských novin pokryje domácí vinařství pouze 40 procent spotřeby, zbytek obstarává dovoz. Je to jeden z důvodů, proč nerozumím omezením a následnému zákazu výsadby nových vinic. Skutečně bylo nezbytně nutné s takovými podmínkami při vstupu do EU souhlasit? Jaký skutečný důvod je zakazovat výsadbu nových vinic? Chápu snahy o zavedení pravidel při označování a klasifikaci vín, ale omezovat výsadbu nových vinic? Napadají mě dva důvody, proč měla EU trvala na takovém omezení. V prvním důvodu hrají hlavní roli dotace. Štědře dotovaní, především jihoevropští výrobci by s největší pravděpodobností přišli o část slíbených financí, neboť by se o svůj podíl logicky přihlásili i moravští vinaři. A na čím větší ploše by pěstovali, tím by měli vyšší nároky. Logické. Druhý důvod, který asi není tak podstatný, nicméně tam možná nějakou roli hraje, je obava vinařských států v EU z exportu moravských, zejména bílých vín. Jsem přesvědčen, že v této oblasti se skutečně nemáme za co stydět a je docela dobře možné, že některé státy z toho mohou mít obavy. Ať se jedná o důvod první či druhý, prostě není v zájmu EU (či přesněji štědře dotovaných vinařů ze „starých“ zemí), aby se u nás produkovalo čím dál více vína. Budiž k chvále Bruselu, že má letos v plánu začít s reformou trhu s vínem, zejména v omezení dotací nadprodukcí - především v jihoevropských státech. Jsem zvědav, s jakým výsledkem se tato snaha setká, a obávám se, že to rozhodně nebude jednoduché. Doufám, že to neskončí kompromisem stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá“.

Podle ČSSD by mělo platit nepsané pravidlo, že obsazení křesla předsedy parlamentu náleží předsedovi nejsilnější opoziční strany. Ráda by tak v této pozici viděla Jiřího Paroubka. Osobně nevidím jediný důvod, proč toto pravidlo ctít. Jednak se domnívám, že to mohla být jedna z hratelných karet při povolebních vyjednáváních. Jaká? Paroubek měl z pozice poraženého ve volbách chtít rovnou „vrabce v hrsti“ a ne bez přestání usilovat o „holuba na střeše“. To si myslím, že by byla varianta k jednání. Taktéž nevidím důvod, proč ctít toto nepsané pravidlo i proto, že ČSSD po vítězných volbách v roce 2002 obsadila post šéfa parlamentu nikoli předsedou nejsilnější opoziční strany, ale člověkem z ČSSD.

Autor je místopředseda jihomoravského regionálního sdružení ODS

www.michalkadlec.com