Doma na mě volají: Vendulko, Dulí, Dulo, Doulo, Dulko, ty sviňo jedna malá

Ke žrádlu dostávám: konzervičky, ale nesmí být s hovězím a játry, granulky

Ale já mám mnohem raději: rybičky v oleji, sýr, salám ukradený ze zapomenutého chleba…

Oblíbená činnost (hračka, hra): ):  lítání za staniolovýma kuličkama, hraní si s plyšovýma myškama, bafání za nábytkem a spánek (všichni moji lidičkové mi tvrdí, že v příštím životě by chtěli být kočkou u nás)

Já a moji lidičkové žijeme: ve Zlíně

A nejzajímavější na mě je: mám epilepsii, alergii na stehy, srůsty na plicích, ale jinak jsem velice vitální :) a mám krásné velké oči

Jak jsme se našli?

Byla jsem narozeninovým dárkem pro nejmladší paničku. Narodila jsem se na vesnici a kamarádka paničky Vendulka ( po ní se jmenuju) mě přinesla jako dárek. Byla jsem hodně malá, bříško plné červíků, očička zalepená a ještě ke všemu si všichni mysleli, že jsem kocourek Daneček. Ale několik následujících návštěv u veterináře mé páníky utvrdilo v tom, že jsem kočička. Všechny nemoci jsem přestála vez větších problémů, akorát kvůli epilepsii nesmím být stresovaná.

Čím se mohu pochlubit?

Ráda v noci číhám na nejstarší paničku abych jí mohla ve tmě kousnout do nohy, aby se lekla. Nemám ráda návštěvy a schovávám se před nimi. Ráda spím ve skříni, většinou na vypraných a vyžehlených věcech. Když jsem byla mladší, byl mou nejoblíbenější schovávačkou prostor mezi zdí a sporákem. Nikdo mě odtud nevydoloval a mohla jsem vylézt ven, až jsem to já uznala za vhodné. Vzhledem k mému apetitu moje panička někdy říkala.. "ty se nažereš, vlezeš za sporák a ztloustneš a nebudeš moct ven. Budeš muset počkat až zase zhubneš…" Bohužel, kuchyň je nová a sporák posunut až téměř ke zdi, takže se už za něj opravdu nevejdu…

Můj člověk je: Lucie Ručková