28.3.2024 | Svátek má Soňa


PORTRÉT: Bára

15.12.2005 22:59

Doma na mě volají: Báro, Barko, Barunko, Barbucho, PocemTySlone, Ty dobytku, NechKočičku… bára portrét
Ke žrádlu dostávám: Granule, konzervy, vařené maso se zeleninou a nudle
Ale já mám mnohem raději: Cokoli jí kdokoli z mé smečky. Vysomruji a sním i mandarinku, papriku, olivu…. Prostě nenažranej labrador. Jediné, co fakt ani neochutnám, je syrové maso. Panička pro mě suší rohlíky (strouhanku kupuje). Ale nechtějí mi dávat víc než jeden denně, prý abych nebyla tlustá. Jako by panička byla nějaká Twiggy (o pánovi ani nemluvím).
Oblíbená činnost: Oblíbená hračka je přetahovací pentagon, oblíbená hra lovení klacků z vody, aportování míčku a chytání sněhových koulí. Taky ráda dělám pánovi doprovod při běžkování a přitom mu skáču na patky lyží. To máte vidět, jak sebou občas legračně plácne a nádherně nadává. Ráda se vozím v autě. Nastupuji na povel " Báro, hop na gauč". S paničkou jezdím i nakupovat. Sice mě bere s sebou jen do zvířecího obchodu, ale v tom jejím autě se tak krásně dřímá, že na ni ráda počkám (stejně mi vždycky něco dobrého přinese - třeba pribináček). Nejradši jsem se svou smečkou a je úplně jedno, jestli leží na gauči u televize, pracují na zahradě, sbírají v lese houby, s kamarády pečou na ohýnku špekáčky, koupou se, nebo courají po kopcích. bára s kočkou


Já a moji lidičkové žijeme: v domku na vsi nedaleko Litomyšle
A nejzajímavější na mě je: Není ve mně ani zbla agresivity. Miluji i pošťačku a svého veterináře. Veterináře jsem si omotala okolo tlapky tím, že jsem mu na první návštěvě usnula na stole. Pošťačce zase nosím polínko na hraní. Nebojím se ani rachejtlí, ani bouřky, ani čerta (zrovna v pondělí jsem jednoho seštěkala, že se málem po… vrátil do pekla). Jen kvůli žárlivému teriérovi Hugovi skáču paničce do náruče. Málem bych zapomněla, jsem taky skvělá zahradnice. Tvarování ozdobných keřů a růží je moje specialita. Panička sice nechápe mé estetické cítění, ale nakonec stejně prosadím svou.

Jak jsme se našli?
Páníkové byli moc smutní, že první Báru přejelo auto. Naštěstí mi v té době byly zrovna 3 týdny. Moje panička a panička mé maminky jsou kamarádky. Panička se na nás přišla podívat a od toho dne nás chodila s malým i velkým pánečkem ob den muchlit. Byli jsme 2 černé holky a 4 kluci (3 blond a 1 černý). Malý pán se zakoukal do jednoho blonďáka, ale panička trvala na mně. Bodejť ne. A tak mi na polovinu května uspořádali uvítací garden party. Panička měla zrovna narozeniny, tak se přidala. Páníci mé maminky si sice mysleli, že bych mohla mít z té spousty lidí šok, ale podcenili mne. Mám ráda lidi a čím víc tím líp. Uložila jsem se paničce na klíně a celou akci klidně prospala. bára sníh

Čím se mohu pochlubit?
Na cvičák nechodíme, ale smečku mám vychovanou jedna báseň. Sice poslouchám na takové to "ke mně", "sedni", "místo", "přines", "pust", "fuj", "k noze", ale většinou poslouchají oni. Např. chce se mi ven, tak si sednu ke dveřím na terasu, zabouchám packou na sklo a někdo se zvedne otevře mi. Totéž funguje i opačným směrem. Jsou prostě učenliví. Umím si hrát sama (prostrčím hlavu zábradlím u schodiště, pustím hračky z huby a běžím si je dole ulovit), jsem zvědavá, inteligentní, miluju malé děti (i ty větší), jsem tolerantní ke kočkám (dokonce i u misky), umím skvěle hlídat koťata a štěkám jenom na čerty a sněhuláky. A smím za paničkou do postele. HEČ!

Chcete vědět ještě víc?
Tak si počkejte, třeba o mně panička ještě něco napíše :)

Můj člověk je:
smečka Bubáků - Šárka Bubeníčková a spol. (Bubu)

Šárka Bubeníčková