29.7.2016 | Svátek má Marta






POLSKO: Náš neznámý a vzdálený soused

13.2.2016

Tak významného spojence, jakým je Polsko, bychom se měli snažit především pochopit a až poté soudit

Co se děje v tom Polsku? Tuto otázku mi poslední dobou klade řada mých přátel a kolegů, kteří znají našeho severního souseda více z médií než z osobní zkušenosti. A jedním dechem dodávají, že to tam určitě vypadá na „změnu režimu“ jako v Maďarsku, takže po „anšlusu“ Německa a Rakouska uprchlickými hordami zůstává naše malá země opět poslední oázou čisté (byť lehce miliardářské) demokracie ve střední Evropě.

Ale tak jako není černobílá situace u nás nebo v Maďarsku, není tomu tak ani v Polsku. Je pravda, že nová (respektive staronová) garnitura kolem Jarosława Kaczyńského si počíná ve svém politickém provozu velmi neelegantně a „akvizice“ veřejnoprávních médií, kriminalizace šéfa burzy, vedení státních podniků či opětovné spojování funkcí generálního prokurátora a šéfa resortu spravedlnosti jsou políčky do tváře „nového“ evropského Polska posledních let.

Jenže na druhé straně Právo a spravedlnost (PiS) vyhrálo volby opravdu drtivě a neplatilo přitom jen známé dělení na Polsko A a Polsko B, které s výjimkou Varšavy do značné míry kopírovalo historické zábory země Ruskem, Rakouskem a Německem (a následnou demografickou a sociální skladbu obyvatelstva). Prozápadní A tak volilo tradičně liberální Občanskou platformu (PO), zatímco chudší, zemědělské a silně katolické „béčko“ stálo historicky za PiS bratrů Kaczyńských. Řada voličů PiS i dnes skutečně věří, že prezident Lech Kaczyński se spolu s delegací polských elit stal u Smolensku obětí spiknutí Moskvy a polských liberálů v čele s nynějším evropským šéfem Donaldem Tuskem, který minimálně bránil „skutečnému“ šetření tragédie.

Tentokrát se ve volbách ale přidala na stranu konzervativců i část mladé generace (napříč celou zemí) a stejně jako pomohli k vítězství prezidentovi Andrzeji Dudovi z PiS nad původně neohrozitelným Bronisławem Komorowským, vynesli společně Kaczyńského stranu vítězně nejen do Sejmu, ale i do vysněné jednobarevné vlády.

Evoluční cesta od komunismu

Historický střet mezi Polskem prozápadním a liberálním a Polskem konzervativním, lidově-katolickým a solidárním, které vidí posledních 25 let jako „úchylku“ ze správného národního vývoje, tak prostě dál pokračuje iv 21. století. Provází Polsko po celou moderní historii, ostatně i revoluční Solidarita vznikla původně jako hnutí dělníků za sociální a ekonomické požadavky a na silně katolickém základě, jakkoli se k ní posléze přidali liberální intelektuálové a ekonomové.

Polská cesta přechodu od komunismu byla celkově mnohem „evolučnější“ a stála mnohem více na historických kořenech země než naše rychlá „prognosticko-herecky“ moderovaná sametovka. Ostatně sám otec zakladatel Solidarity Lech Wałęsa nenesl úplně dobře zastínění slavnější osobností Václava Havla (jakkoli VH sám si polské inspirace vždy velmi vážil a hlásil se k ní).

Odvrácenou stranou tohoto evolučního vývoje cestou kulatých stolů a „národního porozumění“ byla ale nedostatečná očista veřejného života, armády a bezpečnostních složek, která později nahrála bratrům Kaczyńským v jejich historické kampani za očistu země od starých struktur a vytvoření „IV. polské republiky“ jako protikladu k postkomunistickému kapitalismu devadesátých let.

Také tradiční dělení na pravici a levici, jak jej známe od nás (nebo znali jsme?), v Polsku historicky nefunguje. Spíše je to dělení „amerického“ typu na konzervativce a liberály, a zatímco my si můžeme myslet něco o tmářích z PiS vracejících Polsko zpět, celá řada amerických republikánů by podepsala jejich hodnoty i program. Navíc Polsko je silným spojencem v NATO a EU, zemí s jasnou transatlantickou vazbou a armádou, která brzy počtem vojáků i četností výzbroje přeskočí německý Bundeswehr.

Blízko, a přesto daleko

Polsko je pro našince prostě stále spíše neznámé a vzdálené našemu pohledu mnohem více, než jak je to daleko od nás na jeho fyzické hranice. Takto významného souseda a spojence bychom se však měli snažit v první řadě více pochopit a až poté soudit. Zejména proto, že historicky dokázal své hodnoty hájit často razantněji než my – Pepíčci knedlíčci (žertovné polské označení příslušníků mého vlastního národa).

Autor je manažer a polofil

LN, 10.2.2016

Kamil Čermák


Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.

Diskuse


J. Kanioková
15:45
14.2.2016

J. Kanioková
15:49
14.2.2016

V. Mlich
11:53
14.2.2016

J. Vintr
12:40
13.2.2016

J. Schwarz
15:51
13.2.2016

Pavel1
10:58
13.2.2016

S. Kalužík
10:53
13.2.2016

K. Janyška
9:41
13.2.2016

S. Rehulka
9:29
13.2.2016

A. Reček
8:20
13.2.2016

M. Šejna
11:33
13.2.2016

S. Rehulka
12:31
13.2.2016

M. Šejna
14:48
13.2.2016

V. Patkoš
15:44
13.2.2016

J. Kanioková
15:40
14.2.2016

A. Reček
18:44
13.2.2016

M. Šejna
11:03
14.2.2016

J. Jurax
19:48
14.2.2016

počet příspěvků: 19, poslední 14.2.2016 07:48









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.