29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLSKO: Co způsobí „tyranie většiny“

23.12.2015

Oslabení nezávislosti ústavního soudu může zavést Polsko do mezinárodní izolace

Situace v Polsku má „charakter státního převratu“, řekl nedávno předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Schulzův výrok je však pouze pověstnou špičkou ledovce, neboť od nástupu jednobarevné vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) je dění v Polsku předmětem vážných obav, které zaznívají nejen od domácí opozice, ale právě i ze zahraničí. A bohužel nejde o bezdůvodné znepokojení.

Nejzávažnější důvod k obavám dává situace kolem ústavního soudu. Její detailnější rozbor by již dnes vydal na objemnou studii, stručně však lze konstatovat, že jde o nešťastnou spirálu, rozpoutanou společným úsilím ještě nedávno vládní Občanské platformy a nyní vládní PiS. Volit krátce před parlamentními volbami nové soudce ústavního soudu je poněkud netaktní. Nicméně v případě tří z pěti soudců zvolených počátkem října šlo o legální akt, zbylé dvě volby polský ústavní soud označil za rozporné s ústavou, poněvadž funkční období dvou soudců vypršelo teprve v prosinci, tedy až po skončení volebního období starého parlamentu.

Autorita rozhodčího

Nastupující vládní sestava tudíž měla, byť třeba se skřípěním zubů, volbu tří soudců respektovat. Na „třípětinovou“ netaktnost a „dvoupětinovou“ neústavnost, samotným ústavním soudem takto diagnostikovanou, však reagovala sadou dalších porušení ústavy, například snahou o změnu ústavou daných pravidel formou pouhého zákona či účelovým nezveřejňováním rozhodnutí ústavního soudu. Tak jako tak, autorita instituce, jež má v demokratickém systému hrát roli rozhodčího, je v Polsku zásadně a na dlouho otřesena.

Mimochodem, podobný pokus jsme u nás zažili počátkem tisíciletí, když se Zemanova vláda v tandemu s opozičněsmluvní ODS pokusila omezit prezidentské pravomoci v procesu jmenování členů bankovní rady ČNB a jejího vedení, a sice změnou nikoliv ústavy (k tomu neměla patřičnou většinu), nýbrž pouhého zákona o ČNB. Ústavní soud dal za pravdu prezidentu Havlovi, a byť se Miloš Zeman i Václav Klaus údajně hodně čertili, nakonec srazili paty. V Polsku však předseda PiS Jarosław Kaczyński a jeho strana v podobné situaci paty nesrazili, což je mimořádně znepokojující a charakteristické zároveň.

Výměna šéfů tajných služeb, manažerů podniků se státní účastí a personální průvan na ministerstvech protiústavní podle všeho nejsou, takové věci provázejí střídání moci i v demokracii a nová vláda na ně má formální právo. Nicméně i zde zaráží podivná překotnost změn. Elegance je prostě cosi, s čím se tábor PiS zásadně míjí. Kdyby jeho vláda dokázala provádět personální výměny alespoň trošku v rukavičkách, Polsko by asi nyní stálo stranou zájmu zahraničních médií. Ale i tato neschopnost používat na mocenské hostině příbor, nesrkat a nemlaskat, o „pisovčících“ mnohé vypovídá.

Dlouhý pobyt v opozici, spojený s tematizováním především hodnotových otázek i s pseudonáboženským mučednickým kultem obětí letecké havárie u Smolensku, kde v roce 2010 zahynul tehdejší prezident a bratr dvojče předsedy PiS Lech Kaczyński s početným doprovodem, vytvořil v hlavách řady příznivců i představitelů PiS mentalitu bojovníků svaté války, v níž jsou povolaní svrhnout panství „eurobabylonských“ liberálů, vládu hříchu a temnoty.

Příkop ve společnosti

Takto vyostřené černobílé pojímání politiky rovněž nahrává aplikaci Stalinovy poučky, že kádry rozhodují vše – a proto je nutné ty staré co nejdříve vyměnit. A je-li Občanská platforma vnímaná jako spolek iluminátů, neexistuje tu skoro žádný prostor pro kompromis a účel odstranění „platformistů“ z funkcí pak světí skoro jakékoliv prostředky, včetně porušení či přinejlepším neomaleného obcházení nebo ohýbání ústavních pravidel. Bohužel, popsaná mentalita se netýká pouze politické elity, ale dávno se již přenesla i do společnosti, která je silně polarizována. A právě onen hluboký a vášnivě vyhloubený příkop mezi samotnými občany ohrožuje polskou demokracii asi nejvíce.

Ovšem kritici „pisovského“ Polska (i Orbánova Maďarska) si též zaslouží jistou výtku. Často totiž nedovednou rozlišit, kdy se skutečně porušuje ústavní pravidlo a kdy se pouze provozuje politika, která jim není po chuti. Když se porušování norem – například pravidel EU Německem – tak nějak hodí, přimhouří se oči, když se však vynoří nesympatický politický protivník, snadno se obviní z nedemokratičnosti i v těch případech, v nichž jde pouze o rozdíl v politických postojích.

Víkendová vlna protestů na obranu ústavy svědčí o tom, že polská společnost se dovede na obranu demokracie mobilizovat, zatímco PiS dle posledních průzkumů ztrácí preference. Otázkou však je, zda tyto skutečnosti dokážou přimět vládnoucí konzervativce k tomu, aby zařadili zpátečku. „Tyranie většiny“, kterou se rozhodli provozovat, každopádně vede Polsko do pekel. A též do mezinárodní izolace, neboť nezávislost soudní moci patří k základům evropské civilizace a její narušení v členském státu EU nelze ponechat bez odezvy.

Autor je politolog

LN, 21.12.2015