Nedávno byly tradičně zveřejněny výroční zprávy dvou českých tajných služeb, Bezpečnostní informační služby (BIS) a Vojenského zpravodajství (VZ). Nejprve dejme stranou konkrétní obsah obou zpráv. Do jaké míry mají tyto stručné veřejné zprávy význam, když nelze prozradit konkrétní věci? Jaký cíl tyto zprávy mají?

Jsou to zajímavé historické elaboráty s velmi lekavým potenciálem, jak je vidno ze splašených reakcí politiků, kteří si neuvědomují, že jde o shrnutí poznatků jeden až dva roky starých!

Větší význam by ty zprávy mohly mít, kdyby byly periodicky publikovány v kratších frekvencích, dejme tomu čtvrtletně. Mohly by obsahovat obecná vyhodnocení aktuálních rizik, tedy třeba informace o nově destabilizovaných regionech, nových finančních rizicích a podvodech, nových metodách vyzvídání, nových směrech zájmu zpravodajských služeb, zejména v oblasti průmyslové a vědecko-technické špionáže.

Pokud jde o obsahovou stránku zpráv jak BIS, tak VZ, obě služby (byť BIS podrobněji) varují před působením ruských a čínských zpravodajských služeb u nás. Ve veřejném prostoru zazněla kritika a zpochybnění těchto zjištění. Neměli bychom si otevřeně říci, že to tak prostě je?

Nemůžeme si říci, jak to je, když půjdeme problém zkoumat s klapkami na očích, nebo ještě hůř, když budeme mít předem jasno. Pokud jde o terorismus, lze s Ruskem i s Čínou o to lépe spolupracovat, o co méně se k nim budeme chovat nepřátelsky.

Je dobře si uvědomit, že Čína i Rusko jsou v některých oborech na světové špičce (proč asi Američané létají do vesmíru pouze ruskou péčí?). Zajímají-li se tedy o to, co nového jsme u nás vyšpekulovali a vyvinuli a objevili a inovovali, pak jistě nejsou sami. Měli bychom už konečně vyzrát ve skutečně suverénní stát, sto let je tak akorát slušný věk, abychom odhodili ideologické dudlíky a plínky a kšíry. Pak bychom si jako mnohé jiné státy uvědomili, že řeči jsou jen řeči, ale průmyslová špionáž je tou stálicí na zpravodajském nebi, a mohli bychom si všimnout, jak urputný boj panuje v této oblasti i mezi členskými státy NATO. A zařídit se podle toho, beze všeho šklebení a bez kocoviny, protože takhle to prostě je, jak napovídáte.

Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že zprávy BIS a vojenských zpravodajců se liší prakticky jen z jazykového hlediska, nikoli obsahově. Jak si vysvětlujete, že kritika míří prakticky jen na adresu civilní kontrarozvědky, zatímco armádní tajnou službu nikdo nezmiňuje?

Kdyby Vojenské zpravodajství dávalo takové povýšené ideologické školení o hybridních hrozbách a o tom, jak sovětsky chápeme historii, schytalo by to právem taky. K oběma službám můžeme mít věcně podložené výhrady, ale ty totalitní manýry ideologů z BISky si prostě koledují o příslušnou reakci. I když mají zčásti pravdu, neboť sami jsou příkladem totalitního myšlení z nejtemnějších dob.

Do jaké míry má debata na činností tajných služeb reálný význam, když veřejné zprávy jsou stručné a osekané až na samou kost? Podrobné informace a popis činnosti mají obsahovat zprávy v utajovaném režimu, které čtou jen zákonem daní adresáti.

Určitě má smysl debatovat o zpravodajských službách, už jen proto, aby si jejich existenci a činnost občané klidně a věcně zařadili do svého obrazu světa. Aby je pak někdo neoblboval řečmi o tom, že kdosi rozšiřuje „konspirační teorie“, když říká něco vládě nebo spojencům nepříjemného. Ostatně dehonestující pojem „konspirační teorie“ je příspěvkem CIA do repertoáru hybridních hrozeb. Nás však mnohem více zajímá konspirační praxe, která je stará jako lidstvo. Na tom není nic ujetého, jde jen o to se učit určité situace posuzovat z mnoha různých hledisek.

Čili nečekám od těch publikovaných zpráv nic extra konkrétního, ale k osvětě v mnoha oblastech by přispět mohly a měly.

Zmíněné zprávy a jejich obsah paradoxně možná nejvíc zpropagoval prezident republiky, který BIS velmi výrazně zkritizoval. Pracovníky BIS označil za čučkaře a jejich výroční zprávu za plácání. BIS to vzápětí popřela, že naopak ruskou zpravodajskou síť vypátrala a rozprášila a prezident to prý věděl. Jaké dojmy z toho máte?

Výroční zpráva BIS má některé pasáže (ekonomické zájmy státu, terorismus) velmi dobré, protože jsou profesionální, čili bez ideologie. Ovšem protiruská podjatost jiných kapitol nejen této výroční zprávy je do očí bijící. Mnohými politiky je ale vítaná, protože si potřebují pospravit kádrový profil, který nebyl vždycky k Východu kritický, mnohdy docela naopak. Poturčenec horší Turka, neboli svazák obrácený v antikomunistu, to je pak dílo! Tomu se prezident Zeman oprávněně směje, obzvlášť když pak řediteli Koudelkovi rupnou nervy a začne veřejně polemizovat a chvástat se, jak rozbili ruskou výzvědnou síť. To určitě v Rusku řvali blahem, že takovýto ředitel BIS by měl dlouho vydržet!

Každý elév se totiž již v nástupním kurzu zpravodajské služby učí, že vypovědět cizího zpravodajského důstojníka pod diplomatickým krytím je tak na čtyřku, jen pětka je hůř. Jednak dáváte najevo určité své informace, z čehož se dá usoudit, kde má protivník slabé místo – ale to jen v případě, že se trefíte. Střílíte-li mimo, bude protivník nahlas naříkat, vy budete povyšován a chválen, ale věci půjdou k horšímu, protože vás protivník bude vodit za nos. Krom toho přijede několik nových diplomatů, a teď tipujte, který z nich je ten špión. Opravdu špatná volba, a trapno se tím chlubit.

Navíc řeči o tom, že BIS rozbila ruskou zpravodajskou síť tím, že vypověděla nějaké diplomaty, to už je opravdu silné kafe. Jako by existovali pouze špióni pod diplomatickým krytím! Jako by neexistovali špióni „nelegálové“, kteří nikdy ani nevkročí do ulice, kde je velvyslanectví! Nikdy nepřicházejí ze země, pro kterou pracují, nemají tamní doklady, nemluví tou řečí. Takový aktivní ruský zpravodajec se může vydávat za amerického zpravodajského vysloužilce, protože zpravodajské služby ze zásady u svých nelegálů nepotvrzují, zdali pro ně pracoval, zda ho vůbec znají. Ideální krytí.

A není-li to od ředitele Koudelky opravdu dobrá fligna, a mají-li příchozí ze Západu u nás otevřené dveře, pak pánbu potěš naše ochránce utajovaných informací. Je-li to však od Koudelky past, a bude-li nyní obezřetný zejména k těm „hodně přátelským“, pak klobouk dolů a generálské prýmky ho jistě neminou.

Spory mezi prezidentem Zemanem a ředitelem BIS Koudelkou trvají delší dobu. Šéf civilní kontrarozvědky mimo jiné byl dvakrát odmítnut s povýšením do generálské hodnosti, což je podle expertů ve světě anomálie. Nicméně, co dle vašeho mínění za sporem těchto dvou mužů ve skutečnosti je?

Na povýšení do generálské hodnosti není žádný nárok. Mělo by být podloženo výtečnou prací. Nyní to však vypadá, že máme generálů, že bychom je mohli vidlema přehazovat. Zhruba řečeno, od roku 1990 byl do (nebo již v) generálské hodnosti povýšen zhruba každý měsíc jeden člověk. A to jsme v míru! Kde jsou ty hromady tak ojediněle výtečných skutků? Proč se o nich nepíšou knihy, velebící chrabrost a udatnost našich generálů?

Kdy a proč to vzniklo? Těžko uvěřit, že by se do takové kletby dostal jen díky tomu, že BIS “nevypátrala” údajnou výrobu novičoku v České republice.

První nepovýšení, to bylo ještě příliš brzo. Druhé nepovýšení však může mít na svědomí novičok. Nebylo novičoku, není generála. Příslušník BIS podepisuje služební přísahu, že nasadí i život, neměl by se tedy bát říci pravdu. Obzvláště, když ji řekl i člověk neskonale kompetentnější k zodpovězení této otázky, později za to odvolaný ředitel Vojenského výzkumného ústavu Bohuslav Šafář. To by byl ředitel tajné služby! Ten musí být hubatý, ale diskrétně. Nosí totiž politikům pouze špatné zprávy, ale včas, přesné a správným adresátům. Někdy k nim přidá i radu, co s tím. Politici hodní toho slova se rozeznají od čučkařů z jejich řad právě tím, že tuto roli tajných služeb pochopí.

Ovšem říci, že se u nás novičok nevyráběl, nepřipravoval, nemikrosyntetizoval, jak chcete, to je jasný podraz na politickou objednávku. Vysrážel se tu ten novičok asi z ranní rosy, nebo co, když ho pak vojáci zkoumali a testovali ochranu a protilátky.

Nelze říci, že přítomnost a působení agentů cizí moci pod diplomatickým krytím není nikterak neobvyklý jev? A vzhledem k tomu, že je Česká republika v EU i NATO, musíme logicky Rusy a Číňany zajímat a díky tomu se zase o ně zajímají naše složky.

Je to zcela banální jev. Nadto jsem přesvědčen, že politickou i vojenskou špionáž v podstatě můžeme ze zpravodajských priorit vyloučit. Česko je zajímavé svými mozky, vědou a výzkumem. Ostatní věci si zájemci přečtou v médiích, a o armádě darmo mluvit.

A pokud jde o informace z NATO, ty byly asi kdysi oproti dnešku úzkým profilem. Ale dnes, když NATO nabobtnalo jako Otesánek, začíná být poměrně inkontinentní. Stalo se třeba v jednom státě, že chtěli udělat personální audit některých svých bezpečnostních a zpravodajských útvarů. Aby vyloučili podjatost, objednali si experty z jiné členské země NATO. Ti si je však najímali formou outsourcingu, takže ve výsledku to dopadlo tak, že přiletěli z Moskvy. Zkuste zadržet slzy, abyste si přečetl, že k tomu auditu skutečně došlo. Teď plačte.

V souvislosti s debatou o činnosti BIS se objevily zprávy, že práci naší civilní kontrarozvědky vysoce cení jejich zahraniční kolegové, kupříkladu z Izraele. Tamní Mosad je brán za nejelitnější tajnou službu světa. To přece o něčem vypovídá nebo ne?

Oni i ti mossadnici mají kindrštube. Já jsem – až na případy opravdových průšvihů – nikdy neslyšel na podobnou otázku jinou odpověď než „sjúúúper!“. No přece si to nepokazím a neřeknu, že to jsou čučkaři, i když si to budu stokrát myslet. Třeba od nich – božechraň! – budu někdy něco potřebovat.

Že takovou výpověď o sobě pak zpravodajská služba vypustí s tím, že to je tedy asi fakt, který je pravdivý, a má od prestiže zdroje (nejelitnější tajné služby světa) zdánlivě odvozenou důležitost, protože to prostě říkají mossadnici – to vše pak jenom svědčí o tom, že ti, co to pustili, jsou opravdu čučkaři. Ale jak jsem již řekl, jsou tam i velmi dobří profesionálové. Jenomže – nebo právě proto – o nich není slyšet.

Ptal se Radim Panenka, PL, 17.12.2018